Zrychlení rotace Země by změnilo gravitaci a způsobilo obří záplavy. Kdy by došlo na stav beztíže?

Stačilo by zrychlení o 2 kilometry za hodinu a lidstvo by pocítilo první změny.
S rostoucí rychlostí rotace by lidstvo pociťovalo ničivější změny
S rostoucí rychlostí rotace by lidstvo pociťovalo ničivější změny
Getty Images

reklama

I když má v těchto dnech lidstvo trochu jiné problémy, není na škodu odpočinout si od nich u nejrůznějších teorií pohrávajících si s obligátními „kdyby“. Zvlášť když jde o situace, které s největší pravděpodobností nikdy nenastanou a lidem z nich nehrozí žádné riziko. Jako je například zrychlování rotace Země a hrůzné následky, které by na planetu i její obyvatele mělo.

S touto myšlenkou si pohrával analytik společnosti ESRI Witold Fraczek, který se specializuje na výrobu softwaru pro geografické informační technologie. Na změny, které by způsobilo zrychlování rotace naší planety, se jej ptali redaktoři magazínu Popular Science a zjistili, že i pouhá změna o 1 míli za hodinu by způsobila poměrně divné věci.

Pro širší kontext je nejprve důležité zopakovat si, jak rychle se Země vlastně pohybuje. Záleží na tom, kde se nacházíte. Je to pochopitelně dáno obvodem a nutností urazit mnohem větší vzdálenost, aby se smyčkou dostaly rovníkové oblasti za stejný čas do výchozí polohy. Vyjádřeno čísly, rovník se otáčí rychlostí přibližně 1 668 kilometrů za hodinu, zatímco například město Chicago už jen kolem 1 200 kilometrů za hodinu a Praha ještě pomaleji. 

Rozdíly se zdají být tak velké, že by se první drobné změny v rychlosti rotace země neměly projevit, podle Fraczeka by však stačilo zrychlení o zmiňovaných 1,6 kilometrů v hodině, aby se hladina moře na rovníku zvedla o několik centimetrů. Důvodem je jiné působení odstředivých sil, kvůli kterým by se na rovník stěhovala voda z pólů. Trvalo by však několik let, než bychom si něčeho takového všimli.

Mnohem dříve bychom si podle citovaného analytika všimli, že by se některé družice dostaly mimo svou dráhu. Šlo by o tzv. geosynchronní družice, které udržují rychlost odpovídající rotaci Země, a tudíž jsou umístěny na stále stejném místě. Důsledkem ztráty této synchronizace by mohlo dojít k výpadkům satelitní komunikace či televizního vysílání, ale nebyl by to ve výsledku žádný velký problém. Maximálně finanční. Následující body jsou proto mnohem závažnější.

Kratší dny

Čím rychleji by se Země otáčela, tím kratší by byly naše dny. Při zvýšení rychlosti o 1,6 kilometru v hodině by se den zkrátil jen asi o minutu a půl a naše vnitřní tělesné hodiny, které se drží poměrně přísného 24hodinového rozvrhu, by si toho pravděpodobně nevšimly. Kdybychom se však otáčeli o 160 kilometrů za hodinu rychleji než obvykle, den by byl dlouhý asi jen 22 hodin. Lidské tělo by nemělo šanci přizpůsobit se tak radikální změně a problémy by se nepochybně dotkly i živočichů a zvířat. Vše ale jen za předpokladu, kdyby se změna odehrála skokově a nikoliv postupně v průběhu milionů let.

Lehčí lidé

Odstředivá síla způsobená otáčením Země se člověka neustále snaží odhodit z planety. Prozatím je ale gravitace silnější a drží nás doslova při zemi. Kdyby se však planeta začala otáčet rychleji, odstředivá síla by dostala nový impuls. Pokud v současné době vážíte na polárním kruhu asi 80 kilogramů, na rovníku byste mohli vážit 79 kilogramů. Je to způsobeno dodatečnou odstředivou silou, která vzniká při rychlejším otáčení rovníku v boji proti gravitaci. Když vše zrychlíte, hmotnost klesne ještě víc. Astronom NASA Sten Odenwald vypočítal, že kdyby se nakonec rovník roztočil na 28 390 km/h, odstředivá síla by byla tak velká, že by se člověk nacházel v podstatě ve stavu beztíže. Tedy, kdyby byl ještě stále naživu.

Zahlceni vodou

Gravitační síly by ale nepůsobily jen na člověka. Mimořádná rychlost na rovníku by znamenala, že se tam začne hromadit veškerá voda na planetě. Při zvýšení rychlosti o 1,6 km/h by se voda kolem rovníku prohloubila o několik centimetrů během několika dní. Při rychlosti vyšší o 160 km/h by se ale rovník začal topit. „Myslím, že Amazonská pánev, severní Austrálie, a to nemluvím o ostrovech v rovníkové oblasti, ty všechny by se ocitly pod vodou,“ říká Fraczek. „Jak hluboko pod vodou, to si nejsem jistý, ale odhadoval bych to asi na 30 až 65 metrů.“

Pokud bychom zdvojnásobili rychlost na rovníku, takže by se Země otáčela o 1 600 kilometrů v hodině rychleji, odstředivá síla by přitáhla stovky metrů vody k zemskému pasu. „Kromě nejvyšších hor, jako je Kilimandžáro nebo nejvyšší vrcholky And, by podle mého všechno v rovníkové oblasti bylo pokryto vodou,“ uvádí analytik. Tato dodatečná voda by byla odtažena z polárních oblastí, kde je odstředivá síla nižší, takže Severní ledový oceán by byl mnohem mělčí.

Pokud by se ale rychlost zvýšila o zmiňovaných 28 tisíc kilometrů za hodinu, odstředivá síla na rovníku by se vyrovnala síle gravitace. „Poté bychom mohli zažít obrácený déšť,“ spekuluje Fraczek a vysvětluje, že kapky vody by se mohly začít pohybovat atmosférou vzhůru. V tu chvíli by se Země otáčela více než 17krát rychleji než nyní a v rovníkové oblasti by pravděpodobně nezůstalo mnoho lidí, kteří by tento jev obdivovali. „Pokud by těch pár nešťastníků zůstalo naživu poté, co by se většina vody na Zemi přesunula do atmosféry, zřejmě by chtěli co nejdříve z těchto oblastí utéct,“ říká Fraczek.

Zemětřesení a hurikány

Při velmi vysokých rychlostech a v průběhu tisíců let by se nakonec posunula i zemská kůra, která by se na pólech zploštila a kolem rovníku vyboulila. „Došlo by k obrovským zemětřesením,“ říká Fraczek. „Tektonické desky by se rychle pohybovaly a to by mělo katastrofální následky pro život na zeměkouli.“ Ruku v ruce by s tím šly i silnější hurikány, které by se jednoduše řečeno točily rychleji a měly víc energie. Dráha větrů se vždy odklání na východ kvůli rotaci země v rámci tzv. Coriolisova jevu, přímo ovlivňujícího rotaci hurikánu, takže ani v tomto ohledu by život na rychlejší Zemi nebyl žádný med. 

Děje se pravý opak

Naštěstí ale nemusíme nad podobnými scénáři dále přemýšlet. Rychlost rotace Země se sice v čase mění, ale od vzniku Měsíce se každých 10 milionů let zpomaluje. Hodnota činí přibližně 6,1 km/h, a to především v důsledku gravitačního působení Měsíce na naši planetu. Je tedy mnohem pravděpodobnější, že se rotace Země bude v budoucnu nadále zpomalovat, nikoli zrychlovat. „Neexistuje žádný myslitelný způsob, jak by se Země mohla tak dramaticky roztočit,“ říká Odenwald. „Aby se roztočila rychleji, musel by ji zasáhnout ten správný objekt, a to by zkapalnilo zemskou kůru, takže bychom stejně byli mrtví,“ dodává optimisticky na závěr Fraczek.

reklama

reklama