Byli nacisté první ve vesmíru? Záleží na tom, kde uznáme jeho začátek

Některá vesmírná prvenství jsou zřejmá. První pes či první člověk. Ale první raketa? Možná patřila nacistům.
Fotka ze sci-fi filmu Iron Sky, ve kterém mají nacisté základnu na Měsíci.
Fotka ze sci-fi filmu Iron Sky, ve kterém mají nacisté základnu na Měsíci.
Walt Disney Studios Motion Pictures Finland

reklama

Kde začíná vesmír

Hranice vesmíru není nějaká tenká linka, ostrý přechod, u kterého bychom řekli: „Tak, ještě metr a jsme ve vesmíru.“ Když se Felix Baumgartner 14. října 2012 nechal stratosférickým balonem vynést do výšky 39 kilometrů, aby skočil a proletěl se volným pádem 4 minuty a devatenáct sekund, tak všechna média psala o skoku z vesmíru. Znamená to, že je vesmír „už“ pouhých 39 kilometrů nad zemským povrchem?

Podle FAI (Mezinárodní letecké federace) je hranicí vesmírného prostoru vzdálenost 100 km od povrchu Země (či jiného vesmírného tělesa) – tzv. Kármánova hranice. Do této hranice se hovoří o nadmořské výšce. Odpověď na otázku, kde začíná vesmír, je mimo jiné zajímavá pro cestovní kanceláře budoucnosti, které by do vesmíru chtěly začít vozit turisty. Co kdyby některý požadoval vrácení ceny zážitku, protože vystoupal do „pouhých“ 80 kilometrů a do vesmíru mu jich zbývalo ještě plných dvacet?

Zkrátka – mít jasno je užitečné v mnoha směrech. Ona výše zmíněná Kármánova hranice je výška s tak řídkou atmosférou, že „neunese“ letadlo, tedy plochy křídel v ní nejsou schopny vyvinout potřebný vztlak. Pro úplnost dodejme, že letadla pravděpodobně nemohou letět ani o desítky kilometrů níže, vše závisí na místních podmínkách. V zásadě jde o to, že 100 kilometrů nad povrchem je snadno zapamatovatelný údaj a pro vlády jednotlivých zemí je tedy jasné, kde končí „jejich“ vzdušný prostor a začíná „veřejně dostupný“ vesmír. Podle vědců by hranice vesmíru měla být snížena na výšku 80 kilometrů nad zemí. Jenže pokud vezmeme v úvahu novou „hranici“, tak do raket, které překonaly vesmírnou hranici, musíme zahrnout i ty nacistické. A dost možná byly první.

Wernher von Braun (v civilním oblečení) v Peenemünde, jaro 1941
Autor: Bundesarchiv Bild 146-1978-Anh.024-03 Wernher von Braun (v civilním oblečení) v Peenemünde, jaro 1941

Rakety z Peenemünde

Nacistický přínos vědě, i když se v mnohém může zdát velmi kontroverzní, byl z hlediska techniky nepopiratelný. Hitler tlačil na vývoj „zázračných“ zbraní a v hledáčku německých techniků byly zejména raketové motory. Jejich využití se nabízelo jak v první proudové stíhačce Messerschmitt Me 262 Schwalbe, které jsme věnovali samostatný článek, tak v raketách V1 a V2, jež měly na kolena srazit Londýn a podlomit morálku Britů před samotnou invazí, ke které nakonec nedošlo.

Replika V2 - první úspěšné rakety - v muzeu v Peenemünde
Autor: AELFwine Replika V2 - první úspěšné rakety - v muzeu v Peenemünde

Rakety V1 a V2 (Vergeltungswaffe – zbraň odplaty) byly balistické řízené střely, které měly zachránit třetí říši. Do bojů se sice zapojily, nicméně záchranu nezařídily. „Dne 3. října 1942 provedli nacisté první úspěšný test rakety A-4 (V-2). Raketa z Peenemünde dosáhla výšky asi 85 km, což je podle některých definic, včetně mé, vesmír," říká harvardský astrofyzik Jonathan McDowell.

Wernher von Braun v roce 1964
Autor: NASA Wernher von Braun v roce 1964

Pokud by se nové pojetí hranice vesmíru prosadilo a hranice by se ustálila na 80 kilometrech, stalo by se nacistické Německo zemí, která jako první poslala raketu do vesmíru. Válku mu sice V1 a V2 nevyhrály, ale přeci jen posunuly raketové inženýrství o kus dopředu. Důkazem budiž, že přední německý raketový konstruktér Wernher von Braun, který po válce pracoval v USA ve službách NASA, poslal do vesmíru raketu Saturn V., která vynesla první lidi k Měsíci.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama