Zajímavosti o Napoleonovi: Kolik ve skutečnosti měřil a na co podle konspiračních teorií zemřel?

Napoleon I. Bonaparte svedl víc bitev než Alexandr Makedonský, Hannibal a Julius Caesar dohromady.
Napoleon stihnul do bitvy u Waterloo nespočet zajímavých věcí
Napoleon stihnul do bitvy u Waterloo nespočet zajímavých věcí
Getty Images

reklama

Napoleon (1769–1821) se z řadového občana francouzské republiky vypracoval až na císaře, který dokázal porazit většinu evropských monarchů a vtisknout své době jedinečný punc. Následujících deset zajímavostí vám tohoto válečníka možná představí z trochu jiné strany.

1) Nebyl to žádný zpěvák ani spisovatel

Napoleon zřejmě postrádal hudební sluch, což podle zpráv z jeho okolí často bolestivě kolidovalo s jeho zálibou – zvláště když byl rozrušený – neustále si něco pobrukovat nebo dokonce prozpěvovat. Podobně to dopadlo i s jeho literárními sklony. Kromě až trapně sentimentálních milostných dopisů je Napoleon autorem i nedávno objevené 77stránkové sebemytologizující novely Clisson a Eugénie. Dílo z roku 1795 (to bylo Napoleonovi 26 let) naštěstí podle literárních kritiků nenaznačuje, že jsme zpětně objevili ztraceného literárního génia.

2) Bál se koček (asi)

Stejně jako Alexandr Veliký, Julius Caesar, Čingischán nebo Benito Mussolini a Adolf Hitler trpěl údajně i Napoleon ailurofobií, tedy chorobným strachem z koček. I když není jisté, jestli je tohle poměrně rozšířené tvrzení pravdivé, v každém případě to zní dobře. Dokonce se uvádí, že Napoleonův údajný strach pramenil z útoku divoké kočky, když byl ještě kojencem.

3) Objevil Rosettskou desku a založil egyptologii

Žulová Rosettská deska sehrála klíčovou roli v rozluštění egyptských hieroglyfů Jean-Françoisem Champollionem v roce 1822. Deska z roku 196 př. n. l. o rozměrech 114 x 71 cm obsahuje trojjazyčný nápis v egyptských hieroglyfech, zjednodušeném staroegyptském (démotickém) písmu a řecké alfabetě a v roce 1799 ji během Napoleonova tažení do Egypta při stavbě pevnosti Fort Julien objevil jeden z francouzských důstojníků. Rosettskou desku získal po porážce Napoleona v bitvě na Nilu britský admirál Horatio Nelson a spolu s další kořistí ji dopravil do Londýna. Důsledkem Napoleonova tažení do Egypta nicméně zůstává znovuobjevení starověkého Egypta a založení moderní egyptologie.

Rosettská deska vystavená v Britském muzeu v roce 1874
Autor: profimedia.cz Rosettská deska vystavená v Britském muzeu v roce 1874

4) Z vyhnanství ho měla zachránit ponorka

Po své porážce u Waterloo v červnu 1815 byl Napoleon odeslán do exilu na ostrov Svaté Heleny vzdálený 2 000 kilometrů od nejbližší pevniny. Přesto jeho stoupenci připravovali plány na osvobození Napoleona s pomocí lodí, balonů a dokonce primitivních ponorek. Zkonstruovat je měl pašerák, dobrodruh a vynálezce Tom Johnson, kterému v roce 1820 kdosi nabídl 40 000 liber, když Napoleona z ostrova dostane. Johnson chtěl excísaře spustit lanovkou z útesu k hladině moře, kde by čekaly jeho dvě ponorky. Šílený plán se neuskutečnil možná i proto, že první použitelné ponorky vznikly až o desítky let později. Napoleon navíc v roce 1821 zemřel.

5) Nebyl tak malý, jak se říká

Napoleon měřil solidních 168 centimetrů, a byl tak dokonce tři centimetry nad tehdejším výškovým průměrem. Přesto se dnes psychický komplex z malé výšky, případně jiného tělesného nedostatku dává často do souvislosti právě s Napoleonem Bonaparte – ostatně proto se nazývá napoleonský. Ve skutečnosti se o to postarala britská propaganda, která v kreslených vtipech zobrazovala Napoleona jako zakrslíka. I když Napoleon zcela jistě „napoleonským“ komplexem netrpěl, vykazoval rysy antisociální poruchy osobnosti, což vysvětluje například vysokou odolnost vůči stresu nebo absenci strachu či rozhodovací paralýzy. Jinými slovy, tam, kde by se zdravý člověk obával udělat další krok, šel Napoleon neohroženě vpřed bez ohledu na důsledky.

Slavný obraz Napoleon přechází Alpy od Jacquese-Louise Davida
Autor: Getty Images Slavný obraz Napoleon přechází Alpy od Jacquese-Louise Davida

6) Jeho smrt vyvolává dohady

Napoleon zemřel ve věku pouhých 51 let na ostrově Svaté Heleny po vleklé a nepříjemné nemoci. Oficiálně byla za příčinu úmrtí 5. května 1821 stanovena rakovina žaludku, přesto se vzápětí objevily různé dohady a konspirační teorie. Tou nejrozšířenější je domněnka, že byl Napoleon ve skutečnosti otráven. V jeho vlasech se totiž našla nadprůměrně vysoká koncentrace arzenu, který se mimochodem objevil i v tapetách jeho pokoje. Napoleon si také během šesti let, které ve vyhnanství strávil, stěžoval na chladné a větrné podnebí, které na ostrově většinu roku panuje.

7) V bitvě měl Napoleon hodnotu 40 000 mužů

Napoleon vyhrál více než 40 bitev, některé z nich proti značné přesile. Mnohá střetnutí se zpočátku jevila jako ztracená, například bitva u Marenga v roce 1800, Napoleon ale dokázal jejich průběh zvrátit. V podstatě každá jeho další bitva byla větší a krvavější než ty předchozí. Hodnotu Napoleonova vůdcovského talentu ocenil i britský vojevůdce Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu, který v roce 1815 porazil Napoleona u Waterloo. Podle něj, když přišel na bojiště Napoleon, bylo to jako kdyby dorazilo 40 000 mužů. Naproti tomu na moři se Napoleonovi nedařilo – jeho loďstvo obě klíčové námořní bitvy napoleonských válek u Abúkíru (1798) a u Trafalgaru (1805) prohrálo.

Napoleon před hořící Moskvou
Autor: Getty Images Napoleon před hořící Moskvou

8) Spolehl se na nefunkční jed

Ústup z Ruska v roce 1812, porážka u Lipska v roce 1813 a obranné boje na půdě Francie proti vojskům takzvané šesté koalice přiměly Napoleona podepsat na jaře 1814 mír a vzdát se trůnu. Než se ale zdrcený císař odebral do vyhnanství na středomořském ostrově Elba, pokusil se otrávit. Použil k tomu pilulku jedu, kterou u sebe stále nosil od neúspěchu v Rusku. Jed ale zřejmě časem vyprchal a způsobil Napoleonovi jen vážné zdravotní potíže.

9) Jeho stoupenci pro něj připravili dům v New Orleans

Pátým starostou New Orleans byl nadšený Napoleonův obdivovatel Francouz Nicholas Girod. Po porážce u Waterloo v roce 1815 pomáhal členům Napoleonovy císařské gardy uprchnout do Nového světa a tutéž službu chtěl prokázat i svrženému císaři. V roce 1821 začal renovovat dům v centru New Orleans, v němž se měl Napoleon po útěku z ostrova Svaté Heleny usadit. Plán na osvobození Napoleona z britského zajetí – jeden z mnoha v té době – se ale nikdy neuskutečnil, protože nemocný vojevůdce v témže roce zemřel. Domu na rohu ulic Chartres a St. Louis ale dodnes nikdo neřekne jinak než Napoleonův dům.

Takzvaný Napoleonův dům v New Orleans
Autor: Getty Images Takzvaný Napoleonův dům v New Orleans

10) Zaplavili Moravu potomci vojáků Napoleonovy armády?

V bitvě u Slavkova v prosinci 1805 na francouzské straně bojovalo asi 75 000 mužů, z nichž bylo přes 7 200 zraněných. Mnohé z nich kvůli jejich stavu a nadcházející zimě zanechal Napoleon na jižní Moravě, aby se tu zotavili nebo úplně vyléčili, další prostě dezertovali. Mnoho z nich tu zůstalo a založilo rodiny – mohli tak doplnit stavy místních odvedenců, kteří u Slavkova padli v rakouské uniformě. Na Napoleonovy vojáky odkazují i rodinné pověsti o cizím původu některých příjmení. Například příjmení Fianta/Fiantová, které má největší četnost ve Slavkově a také v Uherském Hradišti, údajně odkazuje na příslušníky divize Napoleonova oblíbeného generála Frianta. Podle Žanety Dvořákové z Ústavu pro jazyk český AV ČR se u významově neprůhledných příjmení nejčastěji jako zakladatel rodu uvádí francouzský voják, který u nás zůstal právě po bitvě u Slavkova. V drtivé většině případů je ale možné tyto legendy genealogickým výzkumem vyvrátit.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama