Výročí 5. dubna 1722 – objevení Pupku světa. Znáte ho?

Znáte Pupek světa? Asi ano, ale nevíte o tom.
Sochy na Velikonoční ostrově
Sochy na Velikonoční ostrově
http://pixabay.com/

Když se holandský objevitel a admirál Jacob Roggeveen plavil pod vlajkou nizozemské Východoindické společnosti, měl za úkol objevit dosud neznámý kontinent Terra Australis, místo toho však zcela náhodou o Velikonoční neděli 5. dubna 1722 objevil ostrov Te Pito o Te Henua – Pupek světa. Většina z nás ho z učebnic zeměpisu zná jako Rapa Nui – Velikonoční ostrov.

Svět očima Sergia Rapa, příslušníka národa Rapa Nui obývajícího Velikonoční ostrov, uvidíte v dokumentu Hausbot Petra Horkého dnes ve 21.05 na Prima ZOOM.

Hausbot Petra Horkého (10) - upoutávka
Hausbot Petra Horkého (10) - upoutávka

Kde se vzal, tu se vzal…

Nejčastěji dnes používáme polynéský název Rapa Nui (Velká země) nebo častěji Velikonoční ostrov. Jako první používané jméno uváděné v místních legendách se objevuje Te pito o te kainga a Hau Maka (Malý kus země Hau Maka). Legendy však oplývají mnohem poetičtějšími názvy. Zmínit můžeme Mata-ki-Te-rangi (Oči, které hledí do nebes) nebo Hiti Ai Rangi (Kraj nebes).

Velikonoční ostrov najdeme ve východní části Polynésie na jihu Tichého oceánu. I když byl ostrov objeven holandským mořeplavcem, již v roce 1770 byl anektován španělským mořeplavcem Filipem Gonzálesem Ahedem, který jej na počet španělského krále Karla III. přejmenoval na Isla de San Carlos. V současnosti je ostrov pod správou Chile.

Sousoší Ahu Akivi
Sousoší Ahu Akivi
Arian Zwegers

Velikonoční ostrov je sopečného původu a je tvořen třemi sopkami. Největší z nich je Maunga Terevaka. Menší vulkány Poike a Rano Kau vytvářejí východní, resp. jihozápadní výběžek ostrova. Během dlouhé a intenzivní vulkanické činnosti se tyto sopky spojily lávovými proudy, a dávají tak základ zhruba trojúhelníkovému tvaru ostrova. Poslední velká erupce proběhla před přibližně 100 000 lety. V současné době je ostrov vulkanicky neaktivní. V roce 1996 byl ostrov zapsán do seznamu Světového dědictví UNESCO.

Sochy moai

Nic neproslavilo Velikonoční ostrov víc než monolitické sochy moai. Většina z nich je zhotovena z trachytového tufu. Byly však používány i jiné horniny jako např. mugearity nebo pemza. Nejvíce těchto soch vzniklo na vnějších svazích a pak uvnitř kráteru sopky Rano Raraku. Vidět jich tu můžeme 311 a některé z nich dosahují výšky bezmála 10 m a váhy 80 tun. Vidět zde můžeme také největší, bohužel nedokončenou sochu dlouhou 21,8 m s hmotností 270 tun.

Zajímavý je i postup výroby těchto soch. Nejprve byl vytesán hrubý tvar. Všechny sochy byly sochány jako ležící na zádech. Teprve v závěrečné fázi bylo přerušeno poslední spojení se skálou a socha byla vztyčena.

Domorodci přepravovali sochy až do vzdálenosti 16 km a umisťovali je na speciálně připravené plošiny označované jako „ahu“. Asi nejznámější a nejfotografovanější je Ahu-Akivi, které se nachází na svazích sopky Maunga Terevaka. Na ahu stojí celkem sedm soch, které jako jediné na ostrově mají obličeje otočené k oceánu. Všechny ostatní sochy se „koukají“ směrem do vnitrozemí. Ahu-Tongariki je nevětší ze všech ahu na ostrově. Podstavec je vysoký skoro dva metry a stojí na něm patnáct soch. Sochy na Velikonočním ostrově se staly známé hlavně díky knihám Thora Heyerdala.

Mapa soch na Velikonočním ostrově
Mapa soch na Velikonočním ostrově
Eric Gaba

Byla vypracována celá řada teorií, které se snažily popsat způsob transportu těchto ohromných a těžkých soch. Sochy moai „rozchodil“ až český vědec Pavel Pavel, který nejprve doma s přáteli odlil z betonu maketu sochy moai. O svém pokusu později řekl: "Socha byla naše, lana naše, kamarádi tahali zadarmo. Pustili jsme se do experimentu. Nejprve jsme ji rozhoupali do stran a pak tahali za lana uvázaná kolem jejího pasu a ona kráčela tak, jak vyprávěly legendy." Když se za pár let dozvěděl, že Thor Heyerdal chystá další výpravu na Velikonoční ostrov, poslal mu fotografie a popis svého pokusu a Heyerdal jej pozval na svou expedici. Několik let poté, co získali povolení od chilského ministra kultury použít jednu sochu k praktickému experimentu, socha se opravdu rozešla.

Text: David Hainall 

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama