Obyvatelé Velikonočního ostrova za svou zkázu zřejmě nemohli. Mohou za ni Evropané

Zkázou ostrova byl člověk – jen ne ten, co na ostrově bydlel.
Velikonoční ostrov a sochy Moai
Velikonoční ostrov a sochy Moai
http://pixabay.com

reklama

Velikonoční ostrov jitří lidskou fantazii i půlstoletí poté, co jej "záhada" zdejších kamenných soch proslavila po celém světě. V posledním období se pro něj vžila i metafora lidského plundrování planety – hypotéza zániku relativně vyspělé civilizace na ostrově mluví o tom, že místní ve snaze postavit maximum nábožensky motivovaných kamenných soch ostrov vykáceli a způsobili tak katastrofální erozi. Nová studie však tvrdí pravý opak.

Socha Moai
Autor: Aurbina Socha Moai

Velikonoční neštěstí

Ostrov byl poprvé lidmi osídlen přibližně před 1300 až 900 lety – jeho první obyvatelé pocházeli zřejmě z Polynésie, a na lodích tedy připluli ze severozápadu. Po jisté období zde bujela překvapivě pokročilá společnost. Když však ostrov v první polovině 18. století "znovuobjevili" Evropané, později jej navštívil i slavný mořeplavec James Cook, jeho největší sláva byla ta tam. Kdysi relativně vyspělá společnost až 15 tisíců obyvatel se během století zmenšila na 2 až 3 tisíce. Ve století 19. pak dokonce poklesla na kritických 111 obyvatel.

Dlouho panovalo tvrzení, že za zkázu místní mohli sami. Tuto slavnou hypotézu ekologické katastrofy na Velikonočním ostrově či Rapa Nui, jak jej nazývají jeho obyvatelé, ponejvíce zpopularizoval geograf Jared Diamond. Důvodů bylo několik, významným faktorem vedoucím ke kolapsu byly podle této interpretace někdejší ostrovní třenice, jakási forma místní občanské války, na něž docházelo již před prvním kontaktem s Evropany. Svou roli sehrála i proměna biomu. Nejvíce však ostrov zasáhlo postupné odlesnění.

Určitá část z této teze skutečně potvrzena je. Zejména to platí pro neblahý vliv invazivní polynéské krysy (Kiore), která zde po přenesení zřejmě již v 17. století pustošila zdejší populace ptactva. Spolu s tím ostrov později negativně postihly i nemoci zanesené sem později evropskými návštěvami. Taktéž postupná proměna klimatu stála za úpadkem místní kultury.

Válka v ráji?

Zřejmě největší změnou na ostrově v době kolapsu původní společnosti však byla absence stromů – kvůli nim, zdálo se, nemohli místní vybudovat silnější rybářská plavidla a byli odkázání jenom na suchozemské proteiny i horší topivo a stavební materiál. Z archeologických nalezišť přitom víme, že Velikonoční ostrov během svého prvního osidlování zřejmě disponoval hustým zalesněním.

Tetování na těle ženy z Velikonočních ostrovů
Autor: William J. Thomson – Te Pito Te Henua Tetování na těle ženy z Velikonočních ostrovů

Právě výzkumníci jako Diamond spekulovali, že stromy byly použity pro budování zdejších slavných soch moai znázorňujících místní vůdce.

Jedním z velkých proponentů teze místního zániku byl i slavný mořeplavec Thor Heyerdahl, jehož idea vysvětlovala zánik spíše rozsáhlou "občanskou" válkou mezi dvěma hlavními náboženskými kulty. Ty měly dle podobné hypotézy skončit vyvražděním poloviny populace – argumentem pro podobná jatka byly především úlomky zbraní známé jako mata'a, které jsou k nalezení po celém ostrově.

Přání duchem myšlenky

Hned několik posledních výzkumů však tyto staré teze staví na hlavu. Například právě mata'a byly podle studie Carla Lipa konstruovány jako nesmrtící předměty – jednalo se spíše o součást náboženského předmětu nebo domácího nástroje, a jejich rozsáhlá přítomnost na ostrově není o nic více dokladem násilí než rozsáhlá distribuce šroubováků a kladiv v české populaci. Orální historie sice o konfliktu uvnitř místní populace skutečně mluví, jeho smrtelnost však nemusela být ani zdaleka tak vysoká, jako soudil Heyerdahl.

Problémové krysy…

Zdá se totiž rovněž, že starší odhady populace mohly být značně nadsazené. První evropský odhad 2 až 3 tisíců lidí byl například značně podceněn – vznikl totiž až poté, co Nizozemci při incidentu postříleli několik místních. Značná část populace tak zřejmě v reakci uprchla do vnitrozemí. Naopak odhady předešlé rozsáhlé populace mohly být zase přeceněny – ačkoliv nedávná studie Cedrica Pulestona a jeho týmu došla k tomu, že ostrov mohl uživit 15–29 tisíc lidí, takový počet mohl být realistický jenom při extrémně efektivním zemědělství. A na to zřejmě místní neměli čas. Nejvýznamnější roli ve zkáze stromů totiž pravděpodobně sehrály zmíněné polynéské krysy.

Krysa kiore Rattus exulans
Autor: Cliff from Arlington Krysa kiore Rattus exulans

Přivezené již na palubách lodí původních osadníků, krysy se živily jak palmovými listy, tak i dalšími zemědělskými produkty. To mělo za následek oslabení odolností stromů a jejich úbytek. V důsledku toho byl narušený celý ekosystém, což zřejmě vedlo i k určité (byť ne tak krvavé, jak se dříve myslelo) destabilizaci místní populace. Velikonoční ostrov však upadal postupně, nikoliv v jedné apokalyptické válce či náboženském běsnění při budování soch. Místní navíc úpadek snížili přirozeným přizpůsobením se novým okolnostem – studie Catrine Jarman například ilustrovala, že začali lovit více ryb, ačkoliv měli slabší lodě. Nešlo o růst, ale ani o úbytek.

… a problémoví Evropané

Stagnaci nakonec do katastrofy přetočily až nemoci přinesené Evropany ruku v ruce s otrokáři – v 19. století jejich nájezd (spíše nájezdy) z Jižní Ameriky zřejmě postupně zredukoval místní populaci až o polovinu. Ironií osudu tak platí, že místní obyvatelé sice z Jižní Ameriky nepřišli, nýbrž odešli.

Jinak však vize Heyerdhala a Diamonta na šílené války a ekologické katastrofy způsobené místními dřevorubci prozrazují více o svých mluvčích – varujícími před naší vlastní chutí válčit či plundrovat přírodu. Reálný důvod zkázy Velikonočního ostrova byl však zřejmě mnohem méně dramatický a mnohem více plíživý.

Text: Ladislav Loukota 

reklama

reklama