VIDEO: Proč vylézají zmije na svatého Jiří? A jak je bezpečně poznáte?

Zmije obecná je velmi variabilní had. Ne vždy má typický klikatý pruh na zádech. Ale něčím se od užovek bezpečně odlišit dá.
Zmije obecná (Vipera berus)
Zmije obecná (Vipera berus)
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Zmije má kočičí pohled

Zmije obecná (Vipera berus) je obvykle šedavě zbarvený had s typicky klikatou čárou na zádech, trojúhelníkovitou hlavou zřetelně oddělenou od těla. Důležité v rozeznávání zmijí je ona hlava a „obvyklé“ zbarvení, neboť to, že potkáte černou, nebo dokonce cihlově červenou zmiji, se může stát a člověka to zmate.

Zvláště když tmavá zmije, odborníkům známá jako melanická forma, má čáru na hřbetě tak nezřetelnou, že v podstatě zaniká. Obecně platí, že pokud potkáte jakéhokoli hada, je lépe ho nechat jít. Kdyby vás ovšem opravdu zajímalo, zdali jde o zmiji, základní identifikační znaky najdete na hlavě. Ta je zřetelně oddělena od krku (u užovek přechází plynuleji), a má štěrbinové zorničky. Podobně jako kočka. Naše užovky mají zorničky kulaté, tedy tvarem stejné jako člověk. Jen se znovu podívejte na na úvodní fotografii.

Zmije nepatří mezi velké hady, samice dosahují maximálně 80 cm, samci bývají o něco menší. Je vejcoživorodá, což znamená, že vejce zadržuje samice v těle až do okamžiku líhnutí a následně „porodí“ živá zmijátka v počtu až 25 jedinců. Poněkud zvláštní je, že zárodky bývají vyživovány velmi primitivní placentou, což poněkud nabourává teorii o čisté vejcoživorodosti a někteří odborníci se už v jejím případě přiklánějí v živorodosti. 

VIDEO: Na konci se podívejte na detail oka

Sledujte zmiji

Nebojte se zmijí

Zmije není agresivní had, a pokud není v přímém ohrožení, například v případě, že na ni někdo šlápne, neútočí. Raději mizí v křoví nebo ve štěrbinách, což je důvodem, proč ji většina lidí nezaznamená, byť se mohou v dané lokalitě vyskytovat. „Smrtelná, letální dávka jedu naší zmije pro dospělého člověka je asi 15 mg, přitom ve skutečnosti má zmije obecná pouze 5-10 mg ´suchého jedu´. Toto množství zmije nevypustí jedním, ale minimálně trojím uštknutím. Na jedno kousnutí, kdy je současně vpraven do rány jed, tedy uštknutí, vydá zmije najednou dávku nejvýše 3,5 mg. Je však nutno si uvědomit, že smrtelná dávka pro dítě o váze 10 kg je již pouhých 2,5 mg jedu. Nebezpečí tedy hrozí především malým dětem, přestárlým lidem a lidem trpícím nervovými a oběhovými chorobami. Dalším skrytým nebezpečím zmijího jedu je alergická reakce na zmijí jed,“ píše na svých stránkách Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě. Naše zmije zdaleka není nejjedovatější had. Jedovatější druh, zmiji růžkatou, najdete už i v Chorvatsku.

Zmije se dokáže vymrštit při útoku zhruba do jedné třetiny délky těla, což je na videu krásně zaznamenáno. A proč vylézají zrovna teď? Odpověď je jednoduchá – na začátku jara začínají jejich námluvy, a tak si hledají partnera, s nímž by pokračovaly v zachování zmijího rodu.

Video: Útok zmije

Zmijí útok

Toxicita zmijího jedu

Zmijí jed patří do tzv. neurotoxických jedů, což zjednodušeně znamená, že chemické komponenty napadají neuromuskulární synapse (spojení), a tak způsobují svalovou paralýzu. První příznaky otravy lze zaznamenat už chvíli po uštknutí. „Dostavuje se celková malátnost, obrna faciálního svalstva, ptóza víčka, obrna hladkého svalstva duhovky, zahlenění dýchacích cest, postupně se rozvíjející obrna motorického svalstva, přičemž fatální je paralýza svalstva dýchacího při plně zachovaném vědomí,“ píše RNDr. Jiří Patočka na serveru www.toxicology.cz. Být myší, která se nemůže hýbat a vnímat, jak se pozřena hadem, to musí být vskutku děsivá smrt.

Text: Topi Pigula

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama