Poslední hodiny Gabčíka a Kubiše: Jak probíhal závěrečný boj parašutistů, kteří zabili Heydricha?

Nacisté měli při útoku na pravoslavný kostel svatého Cyrila a Metoděje rozkaz parašutisty zajmout kvůli budoucí popravě. Narazili na pistole, granáty a odvahu.
Obranu parašutistů proti přesile zadaptoval například snímek Anthropoid
Obranu parašutistů proti přesile zadaptoval například snímek Anthropoid
Lucky Man Films / Falcon

reklama

Poslední boj československých parašutistů zodpovědných za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha se odehrál v pravoslavném kostele svatého Cyrila a Metoděje v dnešní Resslově ulici. Nacisté tehdy chtěli jasně a všem kázat, že si svou „spravedlnost“ umí vynutit. Původně plánovaný velký proces zakončený popravou jim však nevyšel.

18. června ve 2.00 ráno

Rozkaz silou odzbrojit a zajmout parašutisty ukrývající se v kostelní kryptě padl 18. června 1942 dvě hodiny po půlnoci. Celá akce, které se účastnilo 360 příslušníků strážného praporu SS Prag, 407 mužů z Náhradního praporu SS Deutschland a několik desítek příslušníků gestapa, začala po čtvrté hodině ranní (některé zdroje udávají čas 4.10, jiné 4.15).

První útok byl odražen, přičemž obránci měli k dispozici pouze pistole a možná několik granátů Mills. Naproti tomu útočníci byli vyzbrojeni nejen puškami, samopaly a kulomety, ale používali i střepinové granáty. Právě jedním z nich byl posléze těžce raněn Jan Kubiš, kterého střepina zasáhla nad levým okem.

Němci sáhli ke střelbě do kostela z okolních budov, ovšem ta se ukázala jako příliš riskantní pro samotné útočníky. Po nepovedeném útoku následovala další vlna, během níž se Němcům podařilo proniknout do hlavních kostelních prostor. V chrámové lodi se obránci bránili střelbou z kůru a empory (vyvýšená galerie). Adolf Opálka byl během útoků usmrcen, Josef Bublík těžce raněn (zemřel při převozu do nemocnice) a Jan Kubiš zraněn nad levým okem a odvezen v bezvědomí.

Okno, kterým byly do krypty spuštěny hasičské hadice mající za úkol ukryté parašutisty vyplavit.
Autor: se souhlasem Topiho Piguly Okno, kterým byly do krypty spuštěny hasičské hadice mající za úkol ukryté parašutisty vyplavit.

Poslední kulku pro sebe

Po dobytí nadzemních prostor a odhalení vchodu do krypty došlo ke krátké přestřelce, během níž se ukázalo, že projít otvorem nebude možné. Němci začali řešit alternativní scénáře. Dokonce ani kýžené vyplavení krypty pomocí vody z požárních hadic prostrčených větracím okénkem nevedlo k vytouženému výsledku. Díky členitosti a rozlehlosti krypty stoupala voda mnohem pomaleji, než si útočníci představovali, a vyplavování bylo zastaveno. Pravidlem „poslední kulku pro sebe“ pak českoslovenští hrdinové nacistům zkazili naděje na veřejné zostuzení, odsouzení a popravu. Smrt vlastní rukou zvolili Josef Gabčík, Josef Valčík, Jan Hrubý i Jaroslav Švarc. Poslední hodiny boje byly sice beznadějné, ale přesto hrdinské, nicméně vše se odehrálo trochu jinak, než jsme zvyklí z filmového zpracování.

Ve filmu Smrtihlav jeden z obránců pálí lehkým kulometem Bren i variantou samopalu Sten (Gun) Mk V. Ten se ale začal vyrábět až v roce 1944. Parašutisté při atentátu použili jiný model, Sten Mk II, a při boji v kostele podobné zbraně neměli vůbec. O to víc vyniká jejich zhruba osmihodinový boj proti mnohonásobné přesile. Jan Kubiš, kterého zranil granát během boje na kůru chrámu, byl dopraven do lazaretu SS v Podolí. Ale ani on nedopřál Němcům možnost jej soudit, když zemřel zřejmě bez toho, aniž by se probral zpět k vědomí.

Zrada konfidenta Čurdy

Co poslednímu boji v kostele předcházelo, je obecně známé. Nejprve atentát na Heydricha, složité vyšetřování, vyhlazení Lidic a zrada Karla Čurdy z velmi nepovedeného výsadku Out Distance. Byl to on, kdo nakonec vytažená těla mrtvých obránců identifikoval. Člověkem, který pravděpodobně prozradil úkryt v podzemních prostorách, byl však sedmnáctiletý Vlastimil Moravec. „Byl podroben bestiálnímu mučení nejen fyzickému, ale také tím, že během výslechu před něj Němci znenadání položili na stůl uříznutou hlavu jeho maminky,“ říká vojenský historik Eduard Stehlík.

Kolem atentátu na Heydricha se dodnes vede mnoho sporů. Zastánci vojenské historie tvrdí, že používání termínu atentát je nesprávné, neboť atentát je veden vůči civilním osobám. V případě zabití říšského protektora by se podle nich měl spíše používat termín „vojenská akce“.

Kostel svatého Cyrila a Metoděje dnes
Autor: se souhlasem Topiho Piguly Kostel svatého Cyrila a Metoděje dnes

Přestože se v souvislosti s bojem v kostele Cyrila a Metoděje mluví o boji nacistů proti Heydrichovým atentátníkům, pravda je taková, že pouze Jan Kubiš a Josef Gabčík byli přímými účastníky atentátu. Ostatní muži byli parašutisté z různých výsadků na československé území. To ale jejich odvahu a hrdinství nezmenšuje.

Role církve

Poměrně často se pak v příběhu boje zapomíná na roli pravoslavné církve. Před a v průběhu bojů byli zatčeni duchovní Vladimír Petřek a Václav Čikl, předseda Jan Sonneveld či kostelník Václav Ornest. A to včetně rodin. Biskup Gorazd neváhal nabídnout svůj život na záchranu zatčených: „Dávám příslušným orgánům svou osobu k dispozici a chci se podrobit každému trestu, třeba i smrti,“ napsal ve třech dopisech, které šly předsedovi vlády Jaroslavu Krejčímu, ministrovi školství a národní osvěty Emanuelu Moravcovi a úřadu říšského protektora. Týden po útoku došlo k jeho zatčení a několikaměsíčnímu vyslýchání, během kterého byl podroben mučení. Následně došlo nařízením říšského protektora 27. září 1942 k rozpuštění české pravoslavné církevní obce. Majetek by zabaven ve prospěch Říše a duchovní odvezeni na nucené práce do Německa.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama