Pád Konstantinopole umožnil Osmanům ovládnout velkou část Evropy

Sváry na byzantském trůnu vedly ve 13. století k osmanskému vpádu do Evropy. Poslední překážkou byla Konstantinopol, která padla v roce 1453.
Chrám Hagia Sofia v dnešním Istambulu byl největší katedrálou Byzantské říše
Chrám Hagia Sofia v dnešním Istambulu byl největší katedrálou Byzantské říše
istockphoto.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Před rokem 1300 byli Osmané jen malý kočovný kmen bojovníků pocházející ze středního Turecka. Stejně jako jejich sousedé Turci byli i Osmané vyznavači islámu – náboženství, které se od sedmého století našeho letopočtu jako tlaková vlna šířilo na všechny strany ze svého epicentra na Arabském poloostrově. Vzestup Osmanů sledujte v dokumentární sérii Osmané proti křesťanům na Prima ZOOM.

Osmané proti křesťanům: Boj o Evropu 1 - osmanská armáda
Osmané proti křesťanům: Boj o Evropu 1 - osmanská armáda

Cílem je Konstantinopol

Osmané udělali chytrý krok v tom, že opustili teritorium ovládané Turky a přesunuli se mírně vzhůru na severozápad, kde byl slabší nepřítel – východořímští Byzantinci. Obsadili část východořímského území a v roce 1299 vyhlásili v Anatolii vlastní Osmanské království. Za necelých 100 let Osmané dobyli většinu pevninského Turecka a Řecka a velkou část Balkánu. V tom jim vydatně pomáhaly sváry na byzantském trůnu. V 15. století pak obklíčili hlavní město Byzance Konstantinopol.

Zde se setkávaly všechny cesty koření, solné cesty, obchodní cesty i královské trasy vedoucí z Asie, a Blízkého a Středního Východu na Západ. Zřejmě nejvěhlasnějším zachovaným odkazem slávy Byzance byl chrám Hagia Sofia, jinak také Chrám Boží moudrosti, korunní klenot byzantské architektury. Chrám byl postaven v 6. století za vlády císaře Justiniána, který vyzval svého architekta, aby nebral v úvahu náklady.

Na jaře 1453 stanula osmanská armáda čítající 100 000 vojáků pod vedením tehdy teprve jedenadvacetiletého sultána Mehmeda II. u bran města. Nebylo to poprvé, co Osmané město obléhali. Pokusili se o to už v roce 1422, ale byli odraženi. O 30 let později svět pokročil a Osmané pronikli tak daleko, že se Konstantinopol stala malým ostrůvkem obklopeným ze všech stran nepřáteli. Po obléhání trvajícím téměř dva měsíce osmanské síly objevily v nedostatečně obsazených hradbách nehájenou branku a vpadly do města.

Poslední byzantský císař Konstantin XI., který reprezentoval 1500 let trvající tradici císařů Římské říše, vjel se svými rytíři do davu útočících janičářů a už ho nikdo nikdy nespatřil. Pád Konstantinopole sice těžce otřásl západní Evropou, ale zároveň ukázal, jak je křesťanský svět nejednotný a neschopný akce. Konstantin po dlouhé měsíce marně získával podporu u jednotlivých evropských dvorů i papeže v Římě. Na pomoc Byzanci ale dorazilo jen 700 Janovanů, galéry Benátčanů se opozdily a dorazily až po bitvě. Městské hradby o délce přes 20 km tak bránilo jen asi 7000 mužů, z toho bylo 2000 cizinců.

Hned po dobytí Konstantinopole si Mehmed II. přidělil titul Kayser-i-Rûm, doslova Cézar Římanů. Přijetím tohoto titulu se stal římským císařem, vládcem Východu a Západu. Z Konstantinopole se stal Istanbul a Hagia Sofia se změnila na mešitu.

Zlatý věk začíná

Za necelých 70 let od dobytí Konstantinopole si říše podrobila Egypt a severní Alžírsko a sahala od Iráku po Maďarsko. Do svého zlatého věku vplula pod vedením jednoho z nejvýznamnějších sultánů, jakého kdy Osmané poznali. Byl jím Sulejman I. Tento v pořadí desátý sultán Osmanské říše se chystal pod praporem proroka Mohameda vybudovat nejvěhlasnější civilizaci – chtěl sjednotit Východ a Západ do jednoho velkolepého osmanského chalífátu.

(mih)

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
7