100 milionů blesků ročně, neustálý déšť a boj o světlo. Vítejte v deštném pralese

Konžský deštný prales je po Amazonii druhým největším na světě. Za 100 let ale může úplně zmizet.
Konžský prales je domovem i jednoho z nebizarnějších savců - okapi
Konžský prales je domovem i jednoho z nebizarnějších savců - okapi
istockphoto.com

Konžský rovníkový les je s rozlohou více než 5 milionů kilometrů čtverečních druhým největším na zemi. Na každých 4000 m2 je tu natěsnáno až 500 stromů, mnohé z nich jsou vysoké přes 60 metrů. Přestože je konžský prales o něco řidší než podobné tropické lesy v Amazonii nebo na Borneu, probíhá i zde v nejspodnějších patrech lesa doslovný boj o místo na slunci – rostliny se navzájem utlačují, drtí a dokonce bičují špičatými ostny. Pestrost rostlinných a živočišných druhů tvořících ekosystém deštného lesa můžete obdivovat v dokumentu Kouzla přírody dnes v 18.55 na Prima ZOOM.

Krajta jako živý akumulátor tepla

Slunce v konžském deštném lese vyhledává i největší lesní predátor – krajta písmenková (Python sebae). Její tělo je dlouhé pět metrů, váží 100 kilogramů a má čtyři tisíce svalů. Ty používá k vymáčknutí života ze svých obětí. V příšeří tropického lesa vyhledává osvětlená místa, kde se sluní. Musí být ale opatrná – při čtyřiceti stupních Celsia se ocitá v nebezpečí, že zabije sama sebe. Své tělo ohřáté až o 10 stupňů více než obvykle pak ovíjí v hnízdě kolem vajec a předává jim sluneční teplo. Dělá to každý den po tři měsíce.

Snůška vajec krajty písmenkové
Autor: Wikimedia Commons/Tigerpython Snůška vajec krajty písmenkové

Stres z vystavování těla vedru je tak velký, že pro hada může být fatální. A bude trvat přinejmenším tři roky, než se z péče o tuto snůšku vajec vzpamatuje. Mláďata jsou po vylíhnutí přes 60 centimetrů dlouhá – dostatečně, aby pro menší obyvatele lesa představovala hrozbu. Ale ona sama jsou také zranitelná, zvláště vůči jiným hadům. Les je tak nebezpečné místo, že dospělosti se dožije pouze jedno ze sta mláďat.

Říše hub zachraňuje stromy

V noci se les mění. Ve tmě pokračuje svou nekončící práci jedno živé společenství, které nepatří ani ke zvířatům ani k rostlinám. Půda je zde plná hub, trávících všechen odpad, který les odhodí. Některé vzácné houby tak činí pomocí enzymů, které světélkují. Místní lidé jim říkají „šimpanzí oheň“. Bez hub by se mrtvá vegetace nahromadila do takové výšky, že by pohřbila živé stromy.

Každý hektar lesa vyprodukuje ve formě páry 190 tisíc litrů vody ročně. Tolik, že vytváří své vlastní počasí. Vzestup vlhkosti vede k bouřkám – každoročně do lesa udeří až sto milionů blesků. Až 95 % deště, který zde spadne, je generováno lesem samotným. Říční systém řeky Kongo odvodňuje území velikosti Indie a vodu unáší na západ směrem k Atlantiku.

Za 100 let mohou zmizet poslední tropické pralesy

Konžský prales je vedle Amazonie a lesů v jihovýchodní Asii jedním ze tří velkých tropických lesních celků světa. Všechny jsou ale mimořádně ohrožené mýcením nejen kvůli těžbě dřeva, ale také kvůli zakládání plantáží palmy olejné a kaučukovníku, získávání pastvin, stavbě silnic a rozšiřování osad. Podle údajů, které na konci ledna 2017 zveřejnil britský deník The Guardian, každým rokem na celém světě mizí 18 milionů hektarů deštného lesa. Za posledních 40 let celkově zmizelo 18 milionů hektarů pralesa, což odpovídá rozloze celé Evropy. Při současném tempu mýcení všechny tropické lesy za 100 let zmizí.

Aby situace nevypadala ta černě, je nutné připomenout, že mnoho zemí se už pustilo do ochrany svých pralesů. Naposledy Brazílie, Bolívie a Demokratická republika Kongo (bývalý Zaire) za finanční pomoci Číny představily plán na ochranu více než 50 milionů hektarů pralesa postupně od roku 2017 – jde o rozlohu odpovídající rozloze Španělska.

Pestrost rostlinných a živočišných druhů tvořících ekosystém deštného lesa můžete obdivovat v dokumentu Kouzla přírody dnes v 18.55 na Prima ZOOM.

(mih)

reklama