Svítící houby: tajemství, které neznáte

Pařezník obecný (Panellus stipticus) je v podstatě nenápadná, na pařezech rostoucí houba. Maličký "choroš" s průměrem kloboučku 10–40 mm, má jazykovitý až ledvinovitý tvar, podvinutý okraj je později zvlněný či laločnatý. Když ho pohladíte po kloboučku, ucítíte jemné chloupky a pokud to uděláte za vlhka, zjistíte, že lepí. Barva je žlutohnědá až okrově žlutá, za sucha světlejší. V podstatě nenápadná nuda. Až do setmění, kdy začne svítit.

Bioluminiscence je když...

Pro vysvětlení tohoto jevu se nelze vyhnout fyzice, a to nejlépe v její nejpřesnější formě – v definici. Luminiscence vzniká vybuzením atomu luminoforu do excitovaného stavu (tj. energeticky bohatšího) a následným návratem atomu do základního stavu, při kterém dojde k vyzáření fotonů. A vyzařování fotonů je "obyčejné" světlo, nicméně v tomto případě jde o světlo studené.

Svící kdeco a kdekdo

"Bioluminiscence, tedy schopnost organismů vyzařovat viditelné světlo, se v evoluci života na Zemi vyvinula mnohokrát nezávisle u nejrůznějších skupin organismů od bakterií, přes mikroskopické řasy, řadu skupin bezobratlých živočichů, až po obratlovce, a to jak v suchozemských, tak hlavně v mořských ekosystémech. Jednou z nejznámějších skupin světélkujících organismů jsou vedle hmyzu také makroskopické houby (makromycety), jejichž bioluminiscence byla zaznamenána již ve starověkém Řecku či Římě např. Aristotelem nebo Pliniem starším, a pozorována pravděpodobně ještě mnohem dříve," píší Michal Sochor a Zuzana Egertová v příspěvku Bioluminiscence hub – odvěký a stále záhadný fenomén publikovaný v časopise Živa.

Co se hub týče, tak těch svítících je přes osmdesát druhů a všechny se vyskytují na rozkládajícím se dřevě. Spatřit svítící houby musí být až mystický zážitek, ale pokud půdou prosvítá i mycelium, tedy houbové "kořeny" (houby pravé kořeny nemají), tak by člověk skoro začal věřit na zázraky a lesní skřítky.

Kde je najdeme?

Helmovka druhu Mycena chlorophost popsaná roku 1860 má spektrum rozšíření v subtropické Asii, od Japonska, Tchaj-wanu a Indonésie přes Srí Lanku až po Austrálii a Brazílii. Ačkoli nejbohatší spektrum svítících hub najdeme v tropech, nově objevené druhy byly popsány například z Malajsie nebo Brazílie, při troše štěstí se jeden druh dá, byť velmi vzácně, najít i v naší přírodě. Jde o hlívovník olivový žlutooranžový (Omphalotus olearius var. illudens) a jako u jediného se světélkování dá pozorovat pouhým okem. U jiných ho lze jen měřit citlivými fotometry, takže je za světélkující můžeme označit jen stěží.

Záhada svítícího pařezníku

Zatím nerozluštěná záhada panuje u pařezníku obecného, houby široce rozšířené po celé severní polokouli. Tedy i u nás. Zatím není jasné, proč v Severní Americe svítí a v Evropě nikoliv. Pro milovníky záhad ideální téma ke zkoumání, pro milovníky konspirací je to důvod k úvahám, proč "to Američané mají a my ne".

Text: Topi Pigula