Alkoholik Gottwald chtěl lidem kroutit krkem, kvůli chybě skončil ve společném hrobě

Klement Gottwald byl jediným z našich prezidentů, který se nedožil ani seniorského věku. Zemřel ještě ve funkčním období ve svých 57 letech pouhých devět dnů po sovětském vůdci J. V. Stalinovi.
Gottwald se svým vzorem Stalinem
Gottwald se svým vzorem Stalinem
CTK

reklama

Osoba a také osobnost prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda (1896–1953) jsou dodnes předmětem sporů a nenávistných i obdivných komentářů. A není se co divit.

Nemanželský syn chudé zemědělské dělnice se narodil 23. listopadu v Herolticích u Vyškova a jméno dostal jednoduše podle kalendáře – ten den měl totiž svátek Klement. Do společenského povědomí se dostal přes dělnické tělovýchovné jednoty, které v červnu 1921 přivedl na 1. dělnickou spartakiádu v Praze na Maninách. Přes redakce několika komunistických tiskovin v Čechách i na Slovensku se pak dostal do Komunistické strany Československa (KSČ), která vznikla v květnu téhož roku.

Klement Gottwald chtěl být prezidentem
Autor: CTK Klement Gottwald chtěl být prezidentem

Počkejte, já vám zakroutím krkem!

V roce 1929 už byl poslancem za komunisty a 29. prosince téhož roku na půdě sněmovny kolegům z demokratických stran vysvětloval, že „ve vězeních v Sovětském svazu sedí kontrarevolucionáři, sedí vrazi, právě tak, jako i vy budete jednou sedět ve vězeních československých“. „My jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším revolučním štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk,“ rozohnil se tehdy Gottwald v parlamentu. Celý přepis jeho tehdejší řeči (stojí to za to) najdete na stránkách Poslanecké sněmovny.

Z pozice poslance se ale „kroutí krkem“ obtížně, k tomu potřebujete výkonnou moc. K ní se Klement Gottwald pokoušel prodrat přes prezidentskou funkci už v roce 1934. Ve svých 37 letech měl tehdy jediného protikandidáta, kterým nebyl nikdo jiný než T. G. Masaryk. O 46 let starší zakladatel československého státu se Gottwaldovi postavil napůl slepý a po mrtvici, přesto ho porazil – ze 417 odevzdaných poslaneckých hlasů jich získal 327. Pro Gottwalda hlasovalo 38 zastupitelů.

Když se karta obrací

Sen o skutečné moci se Gottwaldovi naplnil až po válce. Když v bezpečí sovětského exilu vystlaném vodkou a péčí Stalinových poradců v klidu promyslel všechny peripetie socialistické revoluce, dorazil na rudoarmějské vlně do osvobozeného Československa. Volby v roce 1946 pak komunisty a jejich vůdce Gottwalda se 31,2 % hlasů poslaly jako nejsilnější stranu do parlamentu. Gottwald byl pověřen sestavením vlády, což mu uvolnilo cestu ke komunistickému puči v únoru 1948.

Klement Gottwald měl nemalé ambice
Autor: CTK Klement Gottwald měl nemalé ambice

Kdo si v té době myslel, že Gottwald, jehož křestní jméno Klement v latině znamená vlídný, laskavý nebo shovívavý, v roce 1929 v parlamentu blábolil pod vlivem nějaké mladické nerozvážnosti nebo alkoholu, krutě se mýlil.

Gottwald se stal po abdikaci Edvarda Beneše 14. června 1948 prezidentem Československé republiky. Co se dělo dál, víme. Znárodnění majetku, vyhnání statisíců lidí z půdy, Lidové milice, Státní bezpečnost, politické procesy řízené sovětskými poradci, krev, uran a utrpení. Jen tu měnovou reformu neboli krádež úspor a škrtnutí životních pojistek a důchodů za něj už musel 1. června 1953 dotáhnout kolega nastupující prezident a kovaný Kladeňák Antonín „Tonda“ Zápotocký.

Gottwald během projevu
Autor: CTK Gottwald během projevu

Poslední cesta z Moskvy do společného hrobu

Právě jemu si Klement Gottwald po návratu z pohřbu generalissima Stalina 11. března 1953 postěžoval, že mu není moc dobře. V Moskvě nebylo moc vlídné počasí a Gottwald se domníval, že si přivezl nějakou chřipku. Ve skutečnosti se těžký alkoholik a dlouholetý syfilitik Gottwald právě vrátil ze své poslední cesty. Nediagnostikovaná výduť srdeční tepny se cestou letadlem zhoršila a tepna po třech dnech praskla.

Aby se dodržela tradice poslušného následování Moskvy, bylo Gottwaldovo tělo balzamováno a uloženo v mauzoleu narychlo vyrobeném uvnitř památníku na Vítkově. Spěch a krušné chvíle pod dohledem sovětských soudruhů však vedly k chybám a způsobily, že se tělo začalo rozkládat. První dělnický prezident tak byl nakonec v roce 1962 zpopelněn a urna nakonec po revoluci v roce 1989 skončila spolu s urnami dalších členů KSČ ve společném hrobě č. 137 na Olšanských hřbitovech v Praze.

reklama

reklama