Jak probíhalo balzamování Klementa Gottwalda? Na Vítkově už ho neuvidíte

Českoslovenští komunisté chtěli svého „Lenina“. Mumie prezidenta Gottwalda se měla vystavovat na Vítkově.
Dvě muži, dva státníci, dvě nabalzamované mrtvoly
Dvě muži, dva státníci, dvě nabalzamované mrtvoly
archiv

Mumie je trhák

Před moskevským mauzoleem Vladimíra Iljiče Lenina se pomalu posunuje dlouhý had složený z lidských těl. Část lidí se jde poklonit a tichou vzpomínkou uctít kultovní postavu sovětských dějin, část je jen zvědavá, jak vypadá mrtvola člověka po desítkách let vystavování. Mumie či vystavování ostatků lidských těl, ať jsou staré desítky, nebo tisíce let, jsou atraktivní. Ostatně úspěch i u nás proběhnuvší výstavy Body ukazuje pravdivost minulé věty. Sovětský "šéf" Říjnové revoluce zdaleka není jediný Evropan vystavený očím veřejnosti, Padre Pio leží ve skleněné rakvi v jihoitalském San Giovanni Rotondo, vystaven krom Lenina byl i Stalin, stejně tak jako bulharský komunistický předák Dimitrov, jehož ostatky mohli návštěvníci obdivovat až do roku 1990.

„Zakroutíme vám krk,“ sliboval Gottwald

Padesátá léta minulého století proslula jako doba nejtužšího komunistického teroru. Dne 27. června 1950 byla popravena Milada Horáková, Jan Buchal, Záviš Kalandra a Oldřich Pecl ve zinscenovaném procesu. V roce 1952 došlo k jinému monstrprocesu, jenž vešel ve známost jako Proces s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského, na jehož konci bylo 11 rozsudků smrti. O všech byl zpraven a bedlivě je sledoval tehdejší československý prezident Klement Gottwald, který v případě Milady Horákové neustoupil a neudělal gesto zmírněním trestu ani na základě proseb takových světových osobností, jako byl například Albert Einstein.

Albert Einstein prosí o zmírnění trestu pro Miladu Horákovou
Albert Einstein prosí o zmírnění trestu pro Miladu Horákovou
Volné dílo

Splnil vlastně jen to, o čem 21. prosince 1929 otevřeně hovořil v československé poslanecké sněmovně Národního shromáždění. "A my jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry... Přejde vás smích!"

Pohřbít, nebo vystavit? To je to, oč tu běží

Když 14. března 1953 Gottwald po návratu z Moskvy zemřel na prasklou výduť srdeční aorty, vyvstala otázka k řešení: je lépe ikonu československého komunismu pohřbít, či naopak vystavit? Komunisté měli vládu pevně v rukou a vhodný prostor se taky nabízel – památník na Vítkově. Funkcionalistická stavba, na jejíž podobě se podepsal projektant Jan Zázvorka. Původním hlavním účelem mělo být uctění památky československých legionářů a československého odboje z období 1. světové války. Po druhé světové válce byl památník rozšířen a zmodernizován a změněn jeho účel – už nešlo jen o uctění památky Velké války, jak bývá nazývaná 1. světová válka, ale zahrnuly se do něj i československé oběti války druhé.

Prezident Klement Gottwald
Prezident Klement Gottwald
Volné dílo

Po smrti Klementa Gottwalda začaly práce na tom, aby se z památníku stalo Gottwaldovo mauzoleum, což znamenalo zásadní změny zejména technického charakteru. Bylo nutno předělat vnitřek památníku, aby podmínky byly pokud možno konstantní – teplota 15 stupňů Celsia a vlhkost vzduchu 80 %. Problém nastal s  nasvícením – tvář měla mít pleťovou barvu, jenže krev byla nahrazena balzamovacím roztokem, takže vznikla potřeba „dobarvení“ pomocí filtrů. Ve skutečnosti měl obličej bílou barvu a mrtvolný odstín. 

Plány na vystavení těla byly vlastně tahem vedoucím k podpoře kultu vedoucí úlohy komunistické strany a jistého „zbožštění“ hlavních předáků. Zároveň by se v rámci školních exkurzí jednalo o zajímavý prvek „politického školení“ školáků. Ostatně heslo o „věčných časech“, které měly nastat pod vedením SSSR, bylo pravidelnou součástí prvomájových oslav. A po stejnou dobu, tedy "na věčné časy", měl být připomínám i soudruh Gottwald. V rámci příprav na přijetí Gottwaldova těla byl v průběhu rekonstrukce mimo jiné zničen i mramorový Masarykův sarkofág.

Památník na Vítkově - hlavní sál
Památník na Vítkově - hlavní sál
Vitvit CC BY-SA 3.0

Gottwaldovo balzamování

Tělo pitvala mladá sovětská patoložka Vaščanova, českoslovenští lékaři mohli sledovat tělo zblízka až posléze. První fixační nástřiky proběhly záhy po pitvě a další pokračovaly od 16. do 19. 3. 1953 ve Španělském sále Pražského hradu, což je prostředí pro takovouto činnost velmi neobvyklé. „Chemikálie, nástroje a pomůcky nutné pro svou práci dostávali prostřednictvím dr. F. Závodného, ředitele Státního sanatoria, což bylo stranické zdravotnické zařízení pečující o prominentní pacienty. Pro účely vystavení na Hradě bylo tělo dočasně fixováno přes vyčištěné cévní řečiště, srdečnici a kanyly vodným roztokem 20% formolu, 5% etanolu, 10% glycerinu a 15% octanu draselného s následnými dočasnými podvazy větví kvůli lepší fixaci končetin. Dle potřeby byla eventuálně provedena lokální injektáž některých oblastí, např. podkoží hrudní a břišní stěny apod. Obličej a ruce byly současně ovlhčovány obdobným roztokem pomocí namočených obkladů ze sterilní vaty. V roztoku smočená vata se vkládala i do dutiny hrudní a břišní. Oční bulvy mohly být odstraněny a nahrazeny protézami. Oční víčka byla nejspíše uzavřena několika vnitřními stehy. Následně byly provedeny kosmetické úpravy jako sešití švů po řezech otevřených při pitvě, tělo bylo oblečeno a (znovu) uloženo do rakve na katafalku ve Španělském sále,“ píší Jan Frišhons (Ústav soudního lékařství, Brno) a Luděk Vacín (Freie Universität, Berlín) ve Sborníku Národního muzea v Praze.

Gottwald a Stalin - ikony československého komunismu
Gottwald a Stalin - ikony československého komunismu
Volné dílo

Následně proběhla druhá balzamovací fáze mající za úkol udržel tělo ve vystavování schopném stavu. Ta trvala celkem sedm a půl měsíce. Mauzoleum se slavnostně otevřelo 5. 12. 1953 a málokdo ví, že v té době se o nabalzamované tělo starala trojice lékařů a suita sester a pomocného personálu. Celkem sloužilo k údržbě mauzolea i těla 124 osob, na osobní kontroly pravidelně přijížděly sovětší balzamovači. "O kontrole viditelných částí těla byl každý den vyhotoven zápis, který měl až na výjimky podobnou formu: 10. října [1954] 10:30 – Tělo pozorováno sklem sarkofágu. Vlhkost obličeje dobrá na obou stranách. Ve srovnání s předešlými dvěma dny pokožka obličeje výrazně nabrala vláhu. Při pohledu zblízka přes sklo dobře viditelná rovnoměrná blanka vláhy v obou lícních oblastech, bez ohniskových shluků. Vzhledem k tomu se pokožka nepatrně a přirozeně leskne, což nebrání vystavení. Ušní boltce velmi dobře vlhké,“ píše se ve sborníku NM.

Kde je Gottwald dnes?

V řadě článků se objevila informace o zahnívání vystaveného těla, o tom, že mu uhnívají nohy, které musely být odňaty a nahrazeny protézami. Fámy vyvrací Luděk Vacín ve studii, jež vyšla v publikaci Securitas Imperii. Nakonec po poměrně dlouhých peripetiích spočinul Klement Gottwald, respektive jeho popel (ke zpopelnění došlo 12. června 1962), na Olšanských hřbitovech, kde se jeho hrob stal terčem vandalských útoků i cílem oslav českých komunistů. Ani památník na Vítkově bez ostatků neostal. Dnes jsou v památníku uloženy ostatky neznámého vojína z bitvy u Zborova a z dukelské operace. Zároveň byla v památníku instalována expozice Křižovatky české a československé státnosti. Součástí je i třetí největší bronzová jezdecká socha na světě, socha Jana Žižky.

Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama