ZOOMujeme kolem světa: Kam se dostanete, když spojíte nejlepší čaj světa a exotickou historickou železnici?

Železnice začíná v Siliguri

Levné ubytovny bývají z logiky věci v bezprostřední blízkosti nádraží. Nejinak je tomu i v Siliguri, městě se 705 579 obyvateli (sčítání z roku 2011). Pokoj s tureckým záchodem a bez teplé vody se dá na přenocování vydržet, a tržiště hned vedle, kde navečer vypadl elektrický proud, má zajímavou atmosféru. Čerstvost ryb se mimo jiné pozná podle barvy žaber a zákalu očí, jenže kontrolujte takovéto atributy u mihotavého světla svíčky.

Obecně je čistota na severoindických tržištích spíše menší, což pro člověka zvyklého na standardy EU znamená dost malá. Nicméně druhý den už vyráží vláček tažený parní lokomotivou na 88 km dlouhou cestu směr Darjeeling, takže nepříliš záživný večer budiž zapomenut a vydejme se vstříc novým dobrodružstvím. Vlak veze v podstatě jen turisty a fandy železnice, na normální cestující čekají terénní toyoty, které cestu vzhůru urazí za zhruba dvě a půl hodiny. Slovo vzhůru není nadsázkou. Siliguri leží v nadmořské výšce 150 metrů, zatímco Darjeeling se rozkládá ve výšce přes 2000 metrů. Železnice známá jako „horská“ je přezdívaná i jako „hračková“ (Toy Train), to proto, že se jedná o úzkorozchodku, kde vzdálenost mezi kolejemi je 610 mm, zatímco „normální“ železnice má rozchod 1435 mm.

„Občas, když podmínky nedovolují, aby to táhla parní mašinka, tak musíme zařadit dieselovou,“ říká dělník darjeelinském v depu, a oněmi podmínkami myslí namrzlé koleje na nichž kola prokluzují. Pro turisty je to pak docela zklamání, právě parní pohon činí jízdu romantickou. Trať, která byla celá zprůchodněná roku 1881 se stala důležitou dopravní tepnou. V letech 1909–1910 přepravila každoročně 174 000 pasažérů a 47 000 tun nákladu, do čehož se samozřejmě počítá i čaj, který je považován za nejlepší na světě. Zdejší železnice se stala natolik známou, že se jí – spolu s dalšími dvěma – dostalo ocenění v podobě zápisu na Seznam kulturního dědictví UNESCO, ke kterému došlo v roce 1999.

Darjeeling Tea – šampaňské mezi čaji

Být v Darjeelingu a nepřivézt či čaj je jako být v Plzni a nekoupit si pivo. Jeho barva byla světlá a přišel mi „nějaký slabý“. Ovšem jeho "síla" není hlavním ukazatelem. Silné černé čaje s indického Assamu by v „síle barvy“ vyhrály, ale chuťově jsou ty z Darjeelingu jemné a mnohem méně agresivní. Zde pěstovaný čajovník patří ke kultivaru Camellia sinensis var. sinensis, zatímco onen silný byl vyšlechtěn do kultivaru C. sinensis var. assamica. Zdejší čajový boom odstartoval Archibald Cambell roku 1839, když jako zdravotnický převelenec (nezapomínejme, že šlo o dobu, kdy Indii coby kolonii vládla britská koruna) začal experimentovat s pěstováním čajovníkových keříků původně rostoucích v Kumaunu.

Právě to, že matečné rostliny a semena pocházely z vyšších himálajských poloh, možná zajistilo, že se rostlinky tak výborně ujaly, což neuniklo očím britského úřednictva. V roce 1856 přešlo pěstování z fází pokusů do intenzivních rozměrů, klučily se svahy, sázely plantáže a nabízely pozemky pro zakládání dalších. V roce 1866 produkovalo 39 plantáží zabírajících 10 000 akrů 433 000 liber čaje, v roce 1870 už 56 plantáží zaměstnávalo 8000 lidí a poskytovalo 1 708 000 liber čaje. Na počtu zaměstnanců je krásně vidět, jakým způsobem se zdejším „čajovým farmářům“ dařilo. Rok 1921: 44 279 zaměstnanců, rok 1940 61 540 zaměstnanců. Situace se změnila s přechodem od koloniální Indie k samostatnému státu, nicméně kvalita zůstala a naštěstí se nestalo, že by se změnou politické struktury „zkrachovalo“ odvětví pěstování čaje.

Spojení himálajské železnice a darjeelinského čaje může vypadat na první pohled zvláštně. Ale železnice končí tam, kde plantáže začínají. A pokud byste si chtěli dopřát opravdu vysokou kvalitu, jemnou barvu i chuť – volte čaj z prvního sběru daného roku, tzv. firts flush. V Darjeeelingu to znamená sklizeň probíhající zhruba od poloviny března.

Text: Topi Pigula