Lariamová paranoia – osobní zkušenost z užívání nebezpečného antimalarika

Jaké to je dostat paranoiu z lékařem doporučeného antimalarika?
Osobní lariamová paranoia
Osobní lariamová paranoia
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Člověk, který vyrazí do exotické ciziny by byl hlupák, pokud by si na specializovaném pracovišti nenechal naočkovat vakcíny proti tamním chorobám. Co ale s nemocemi, proti kterým vakcíny nejsou? Jednou ze zatím „neočkovatelných“ chorob, na které se stále hledá vakcína je malárie.

Malárie je stará, jako lidstvo samo

Její rozšíření je podmíněno klimatickými podmínkami, geografickou polohou a vodní plochou (stačí periodické tůně či slepá ramena řek), ve které se rozmnožují komáři. Dlouho se považovala malárie za nemoc ze špatného vzduchu, což ostatně odráží i její staroitalský název – mala aria, tedy špatný vzduch. Samotné slovo „malárie“ použil poprvé Skot John Macculloch a v britské lékařské literatuře se objevil tento výraz až  roku 1827. Své o ní vědí kultury Předního východu, které jsou tradičně označovány jako kolébka lidstva bez ohledu na to, že „člověk“ přišel z Afriky. Písemně si na „smrtící horečku“ stěžovali tisíce let před Kristem kultury čínské i indické. Malárie neušetřila ani střední a západní část Evropy. Při stavbě německého námořního přístavu Wilhelmshaven onemocnělo v létech 1858 – 1869 asi 18 000 lidí a malárie se vyskytla i na jižní Moravě a Slovensku. Blízko rozřešení záhady vzniku malárie byli někteří římští myslitelé, kteří za nositele malárie považovali malinké živé bytosti, které se dostanou do lidského těla. Pro Evropu byl lék na malárii objeven až díky kolonizaci jižní Ameriky, kdy indiáni naučili používat proti malárii hořkou, leč účinnou kůru chinovníku.

Nebezpečný mefloquin

Světová zdravotnická organizace na svých internetových stránkách uvádí, že 40 % světové populace žije v oblasti, kde je vysoké riziko onemocnění malárií. „Malárie je nemoc, kterou může onemocnět člověk jakéhokoli věku. Příčinou je parazit rodu Plasmodium, který se do těla dostane díky bodnutí infikovaného komára. První symptomy nemoci jsou: horečky, bolesti hlavy, zimnice a zvracení zhruba 10 – 15 dní po nakažení. Pokud není malárie léčená, může onemocnění dojít až do fatálního stádia.“ To rozhodně nejsou příjemné vyhlídky, proto je mnohem lepší užívat antimalarika. Možností je několik, ovšem z hlediska dopadů na psychiku je jedním z nejrizikovějšíxch Lariam. Historie tohoto léku se začala psát během vietnamské války. Tehdy malarické horečky působily v řadách amerických jednotek silné ztráty jak přímo na mužích, tak na bojeschopnosti jednotek. Proti tehdy užívaným lékům se objevila rezistence, čím vznikla nutná potřeba  léčby novými farmaky. V rámci programu WRAIR (Walter Reed Army Institute of Research) vzniklo profylaktikum, jenž pod obchodní značkou Lariam získala firma Hoffrann La Roche. Tak se nové léčivo s obsahem mefloquinu dostaly mimo armádní resort a stalo se široce užívaným a doporučovaným v rámci profylaxe malárie.

„Osobní paranoia“

V oblastech, kde se vyskytuje malárie, jsem se vyskytoval několikrát a Lariam jsem na základě lékařského doporučení poctivě užíval během svého měsíčního pobytu v Bangladéši. Dopředu jsem byl varován, že bych se tomuto léku měl vyhnout, pokud mám jakékoli psychické problémy. Nemám. Nikdy jsem nebyl léčen na psychiatrii, netrpím depresemi ani úzkostí, osobní ani pracovní problémy nevykazuji a nevykazoval jsem žádné zásadní výchylky od normálu. Lidově řečeno: po psychické i fyzické stránce (pominu-li stomatologickou část zdravotní dokumentace) jsem zdravý jako řípa. Nebyl nejmenší důvod obávat se dopadů Lariamu na moji osobnost. Příbalový leták varuje před opravdu širokým spektrem vedlejších účinků. Kdyby je člověk měl vzít vážně, léku by se vyhnul jako nebezpečnému jedu. Jen namátkou: Lariam může vyvolat závratě, zvracení, průjem, poruchy srdeční frekvence, vyrážku, poruchy duševní činnosti. Příbalový leták zároveň varuje, že může mít podobné příznaky, jako malárie proti které se nasazuje. Z toho vyplývá, že není poznat, zdali jsou zdravotní poškození způsobené lékem, nebo prvokem zimničkou. Ovšem většina lidí příbalový leták buď vůbec nečte, nebo jej bere s velkou rezervou. Vždyť i leták k obyčejnému paralenu varuje před poškozením jater, zvracením, přílišným pocením... 

Zdálo se, že i bangladéšský pobyt bude, alespoň co se psychické pohody týká, podobný jako jiné asijské výlety. Trochu mě vyděsilo, když mě „lustrovala“ bangladéšská kriminální služba. Nejednalo se o žádný paranoidní výmysl, do levného hotýlku přišli skuteční neuniformovaní muži, kteří chtěli nejprve pas, ale nakonec se spokojili s jeho fotokopií, kterou jsem naštěstí měl připravenou už z ČR. Později mě jeden z českých občanů pracujících v Bangladéši a u kterého jsem přespával upozornil, že se u něj tajná policie informovala, co jsem zač a kde se pohybuji. Byl jsem varován před sledováním, které se později ukázalo jako reálná skutečnost. Stačilo popojet rikšou pár stovek metrů a  pozorovat, který z Bengálců se pohybuje za mnou, ať se hnu kamkoli. Nestandardní situace díky Lariamu vyústila v silnou paranoiu. 

Jako dárek jsem vezl geografický magazín, kde jsem byl pod některými články podepsán jako autor, což v praxi znamenalo, že se na mě mohlo vztahovat novinářské a ne turistické vízum, které mi zdobilo pas. Najednou jsem měl pocit, že se časopisu musím zbavit jako inkriminovaného materiálu, neboli důkazu, byť racionální část mozku mi říkala, že stačí dvě kliknutí na internetu a každý zjistí, že píšu reportáže. Bez ohledu na pocit, že se chovám absurdně jsem trhal časopis na kousky. Část  shořela a zmizela v záchodové díře, část byla roznesena po městě tak, aby se jednotlivé kousky nedaly poskládat dohromady. Když mi spadlo internetové připojení během posílání e-mailových zpráv domů, měl jsem pocit, že za tím musí stát sledovačka, která mi kontroluje odesílanou poštu. Jediné co mě uklidňovalo je, že Bengálci budou mít problémy s češtinou. Věděl jsem, že se chovám iracionálně, ale nebylo mi to nic platné. Zatímco cesty s jiným antimalarikem (Paludril) neměly vůbec žádné pozorovatelné vedlejší účinky, Lariamem jsem si to dostatečně vynahradil. 

Lariam Action

Američané jsou známí svou schopností žalovat kohokoli za cokoli. Výrobce hamburgrů za svoji obezitu, výrobce mikrovlnné trouby za smrt kočky, kterou si tam po procházce v dešti dali usušit. Druhá strana této mince je, že dokáží v rámci občanské angažovanosti upozornit na skutečné či potenciálně nebezpečné záležitosti. Tak je to i v případě Lariamu. Roku 1997 vznikla dobrovolnická organizace Lariam Action USA, která si vytkla za hlavní cíl informovat o rizicích tohoto léku. Není samozřejmě vyloučeno, že v pozadí stál konkurenční boj či nekritická skupina lidí, kteří vedou proti Lariamu svou osobní „svatou válku“. Odkazy z jejich stránek odesílají čtenáře ke článkům z názvy jako Otrávili jsme naše vojáky v Somálsku, či Lariam: Nový Agent Orange.

Lariam
Autor: Bongoman Lariam

Tento nechvalně proslulý defoliant, který způsoboval nedozírné škody na zdraví používali Američané za války ve Vietnamu. Zdaleka však nejsou jediní, kteří o Lariamu přinášejí zajímavé informace. „Před několika lety čtyři vojáci z Ft. Braggu byli obviněni z vraždy jejich žen. Dva z nich spáchali sebevraždu, druzí dva se o ni pokusili. Mnoho brutálních zločinů, podobným těmto, vzneslo otázky, na které se pokusil odpovědět tým armádních vyšetřovatelů. jedním z možných podezřelých byl mefloquine, antimalarikum známé od obchodní značkou Lariam.“ píše se ve článku Dark Side of the Lariam na stránkách CBS News. Z tohoto úhlu pohledu vypadá Lariam jako lékařský zabiják. Ještě v roce 2013 citoval server irozhlas.cz ředitele Očkovacích center Rastislava Madara“ V Česku lékaři toto antimalarikum běžně předepisují. Já jako lékař i jako cestovatel s tím nevidím vůbec žádný problém.“ Zároveň stejný článek zmiňuje i britský tisk: „Jak zjistil deník The Independent, většina britských praktických lékařů ho přestala předepisovat běžným pacientům cestujícím po světě. A není tak úplně divu: v rozkazu amerického velitelství pro speciální operace se píše, že Lariam ‚může vyvolat halucinace a psychotické chování, které může trvat měsíce a roky poté, co se lék přestane užívat‘. Jsou známé sebevražedné sklony i dokonané sebevraždy. " MUDr. Vejvalková ve článku Proč předepisuji Lariam tvrdí, že "při správném užívání není Lariam považován za rizikový lék". Možná ho za rizikový nepovažuje ona, nicméně autor těchto řádků, který si svou osobní paranoiu prožil i při správném užívání, by si ho už nikdy předepsat nenechal.

Text: Topi Pigula

Útok nebo útěk? V tomto případě je správná varianta "ůtok".

Válka ve Vietnamu na fotkách vietnamských fotografů!

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama