Německá města v Namibii vydala tuny diamantů, teď jsou obydlím duchů.
Poušť postupně pohlcuje kdysi prosperující města německých horníků. Dokument Zapomenutá města pokračuje na Primě PLAY.
V pobřežní poušti jižní Afriky stojí strašidelné ruiny zpola pohlcené dunami. Města Kolmanskop a Elizabeth Bay v Namibii. Všeprostupující písek obrušuje stěny, ničí střechy a zasypává opuštěné domy. Kdysi to byla rušná města postavená za diamantové horečky z počátku 20. století. Domy navržené v německém stylu, s vodovodem, kanalizací, elektřinou a stěnami pokrytými tapetami... Během několika let se tu vytěžily tuny diamantů. Osudy kdysi prosperujících měst sledujte na Primě PLAY.
Prudký jihozápadní vítr zde vane až 250 dnů v roce. A právě díky jeho síle a vytrvalosti vznikla v okolí Kolmanskopu naleziště diamantů. Vše začalo před miliony let, kdy vybuchující kimberlitové vulkány v jižní Africe vyvrhly z hlubin Země tuny diamantů. Po celé věky je pak vody Oranžské řeky odnášely k pobřeží Atlantiku. Odtud je bouřlivé větry rozvály po poušti, jako by to bylo třpytivé listí. Diamanty se postupně soustředily v malých kapsách na dně okolních údolí. A zůstaly by tam dodnes, nebýt stavby železnice.
Povstání spustilo diamantovou horečku
Počátkem 20. století se místní Hererové vzbouřili proti německé koloniální vládě. Němci do své tehdejší kolonie Jihozápadní Afrika vyslali expediční sbor o síle 14 000 mužů a proti Hererům a Namům tvrdě zasáhli. Mluví se dokonce o Hererské válce nebo o Hererské genocidě.
V roce 1906 se v souvislosti probíhajícími boji začala stavět železnice z přístavu Luderitz do vnitrozemí. Přitom si dělníci všimli diamantů volně ležících v písku nebo zapasovaných do skalních štěrbin. Stačilo je jen sbírat.
Diamantová horečka, která vzápětí vypukla, byla podobná zlatým horečkám v Kalifornii. Přicházely stovky amatérských prospektorů, z nichž se mnozí ztratili a zahynuli v poušti. Koloniální úřady musely oblast uzavřít a zakázat sem vstup všem vyjma oficiálních horníků. Množství diamantů, které zde byly v letech 1908–1914 vytěženy, se odhaduje na 2,2 tuny. Byly to prvotřídní kameny, které v té době představovaly asi 70 % světových diamantů.
Snadný sběr ale během několika let skončil. Geologové začali sledovat stopu diamantů směrem k moři, k slavnému Pobřeží koster. Tak vniklo pobřežní město Elizabeth Bay. Diamanty se zde nacházely nejen na povrchu, ale i v několikametrové hloubce. Zpracovatelský závod, který měl diamanty z písku a štěrků dostat, osídlilo 1400 německých dělníků. Ti se museli ubytovat, ale také se bavit.
Místní prosperitu smetla světová hospodářská krize. V roce 1929 se trh s diamanty zhroutil a těžba v Namibii se přestala vyplácet. Jakmile lidé Elizabeth Bay opustili, zahájila příroda smrtící trojitý útok pomocí větru, písku a žíravé soli. Výsledkem jsou „německá“ města duchů ztracená v nehostinné poušti jižní Afriky.
(mih)
