Chcete dát dítěti k Vánocům zvíře? Nejdřív zvažte všechny nástrahy

Chcete udělat vašim ratolestem radost tím, že jim k Vánocům dáte živé zvíře? Podle lidí, kteří se zvířatům dlouhodobě profesně věnují, to rozhodně není dobrý nápad. Pokud z malého dítěte vymámíte slib o péči, krmení, venčení a třeba i uklízení loužiček či bobků, počítejte s tím, že tohle všechno nakonec stejně budete dělat vy. Děti si totiž jen těžko dokážou reálně představit, co všechno vlastnictví zvířete obnáší.
Kočky mají specifické potřeby, ne všechny se cítí dobře v centru dění.
Kočky mají specifické potřeby, ne všechny se cítí dobře v centru dění.
pixabay.com

reklama

Veterinární sestra a fyzioterapeutka Kateřina Šponarová tyhle vánoční „sliby chyby“ dobře zná. „Zodpovědnost vydrží jenom pár dní a děti se o zvíře přestanou starat. Starost o zvíře je pak na rodičích a hodně zvířat kvůli tomu končí v inzerci nebo v útulcích. Dřív jsem pracovala v útulku a tam po Vánocích končila spousta psů coby nevhodných dárků – buď nám ho hodili přes plot nebo nám je pak po pár měsících přinesli s tím, že nezvládají péči o děti, zvíře a práci zároveň,“ popisuje Šponarová.

Kromě péče je častým problémem i způsob zacházení se zvířetem. Pokud rodiče dítěti nevysvětlí, jak se k „živému vánočnímu dárku“ chovat, může to snadno skončit úrazem – ať už zvířete, nebo samotného dítěte. „U štěňat a koťat hrozí pupeční kýla, protože je děti tahají za přední nohy (správně je mají držet pod zadečkem). Musí se to pak řešit operativně,“ vysvětluje Šponarová a přidává zkušenost její kolegyně. „Dítě zatáhlo štěně za ocas, který mu zlomilo a štěně muselo na amputaci – hrozí to i u králíčků, želv a ještěrek.“

Jste si jistí, že dítě o psa neztratí zájem po pár týdnech?
Autor: pixabay.com Jste si jistí, že dítě o psa neztratí zájem po pár týdnech?

Místo pusinky kousanec

Dítě se štěnětem či kotětem v náručí je ideální momentkou hodnou množství „lajků“ na sociálních sítích. Jenže – mláďata jsou aktivní a dětský způsob mazlení jim rozhodně nemusí být příjemný. Ve snaze vymanit se z náručí tak mohou spadnout na zem. V tomto případě hrozí otřesy mozku, při tahání za tlapky pak natažené vazy a šlachy. V případě, že se zvířeti projevy dětské náklonosti nebudou líbit, může se bránit a dítěti ublížit. Je tedy plně na zodpovědnosti rodičů, aby k něčemu takovému nedošlo.

Podle dětské psycholožky Aleny Vávrové je zvíře kamarád, který neodsuzuje a dítěti tak může opravdu hodně dát. Je ale potřeba dávat si pozor nejen na to, jaký vzor svým chováním ke zvířatům dětem dáváme, ale také brát v potaz schopnosti a dovednosti dítěte, které se s věkem mění. Nejvíce rizik je u dětí do 4 let. „Děti v tomto věku mají velmi malou schopnost vcítit se do zvířete a respektovat jeho odlišné potřeby. Obě strany tak mohou být vůči té druhé agresivní – zvíře může útočit na dítě, dítě ubližovat zvířeti. Oboje je velmi rizikové jak z hlediska reálného zranění, tak z dlouhodobějšího hlediska, kdy takový vztah formuje obecnější vztah dítěte ke zvířatům (strach vůči nim, agresi, …),“ vysvětluje Vávrová.

V případě, že se chování dítěte kočce nebude líbit, může se bránit.
Autor: pixabay.com V případě, že se chování dítěte kočce nebude líbit, může se bránit.

Děti mezi čtvrtým až sedmým rokem začínají jevit o zvířata aktivní zájem a vytváří si k nim vztah. Přemýšlí však (zcela přirozeně) egocentricky. „Je pro ně těžké vžít se do role někoho jiného, empaticky se naladit na druhou bytost. Potřeby zvířete odvozují od svých potřeb, a když něco chce dítě nějak, neumí si představit, že zvíře to má ale úplně jinak. Proto ještě není vůbec vhodné, aby děti za zvířata přebíraly v tomto věku větší zodpovědnost, byly kritizované za to, že se o zvíře nestarají, nechovají se k němu tak, jak zvíře potřebuje,“ popisuje psycholožka s tím, že děti už třeba zvládnou nasypat zvířeti granule, ale je potřeba, aby na vše dohlížel dospělý.

S tím souhlasí i kočičí psycholožka Kateřina Štíblická. „Myslím si, že o zvíře by se neměl starat nikdo, kdo se nedokáže postarat sám o sebe. A děti jsou prostě děti – vždyť často zapomínají, a nemůžeme po nich chtít zodpovědnost hluboce převyšující jejich schopnosti,“ vysvětluje. „Jednou nenalitá voda v misce může kočku stát zdraví, a snahy dětí o kontakt s kočkou za každou cenu mohou skončit nepěknými škrábanci a vznikem vleklých potíží,“ upozorňuje Štíblická.

Je potřeba děti naučit, jak se mají ke zvířatům chovat.
Autor: pixabay.com Je potřeba děti naučit, jak se mají ke zvířatům chovat.

Od sedmého roku by už podle dětské psycholožky Aleny Vávrové mělo být dítě schopno o zvíře se postarat – je však potřeba, aby vědělo jak. Vávrová stejně, jako veterinární sestra Kateřina Šponarová, i zmiňuje ještě jedno riziko, které může dítěti velmi ublížit. „Úmrtí nebo vážné poškození na zdraví domácího zvířete může dítě prožívat jako svou chybu a žal ze ztráty jej může velmi dlouho provázet a vést v extrému i k depresivnímu prožívání životní reality,“ vysvětluje Vávrová.

Radost i povinnost

Zvíře jako takové je nový člen rodiny a mělo by být v první řadě chtěné všemi. V druhé řadě by mělo být dítě obeznámeno, co péče o něj obnáší – ale nikoliv pouze slovně. Špatná péče a výchova je častým případem u psů. Jak tedy správně postupovat, aby se z radosti nestala rychle velká starost? „Začala bych tím, že si zajdu s dítětem do útulku, kam budu nějaký čas chodit, zkoušet si venčit psa, aby se děti seznámily s režimem zvířete. Nebo si můžete půjčit psa od známého na pár dní, aby si děti vyzkoušely režim ranního vstávání, večerního venčení a správného krmení,“ vysvětluje veterinární sestra Kateřina Šponarová s tím, že pes rozhodně nemůže jíst to samé, co dítě. Řada lidských potravin ho totiž může ohrozit na životě. To platí i o jiných druzích zvířat.

Pes potřebuje jít ven - ať už je teplo nebo mráz. Je na to vaše dítě připravené?
Autor: pixabay.com Pes potřebuje jít ven - ať už je teplo nebo mráz. Je na to vaše dítě připravené?

Krom toho, že nevhodnými dárky se po Vánocích plní azyly a útulky, jejich výběr na poslední chvíli také nahrává množírnám. Chovatelské stanice totiž vrhy u zvířat plánují s ohledem na zdraví zvířecích matek, a tak nejsou mláďata k dispozici kdykoliv se objeví nějaký zájemce. Množitelé si oproti tomu s nějakými plány či zdravotním stavem zvířat hlavu nelámou. Mláďata prodávají levněji a to, že mnohá z nich nepřežijí první rok nebo že za ně majitel zaplatí na veterině násobně více, než byla pořizovací cena zvířete, je jim jedno.

Největším „lákadlem“ pro zákazníky množitelů jsou tzv. módní plemena (francouzský buldoček, čivava, mainské mývalí kočky) nebo druhy zvířat populární na sociálních sítích. Mezi ně patří i ježek bělobřichý. A protože množitelé jsou skrz na skrz podnikaví lidé, ježčí množírny už fungují v Česku i na Slovensku. Výjimkou nejsou ani potkani, králíci nebo andulky.

Hlavně rychle a levně

Že je některým lidem jedno, z jakých podmínek zvířata pochází, ví z vlastní zkušenosti i Daniela Nollová. „Moji rodiče vlastní zverimex, ve kterém jsem vyrůstala celý život. Žila jsem tam do 18 let, než jsem se odstěhovala, protože ve spodním patře byl obchod a nahoře jsme měli byt. Takže v rámci pomoci rodičů jsem hodně času trávila. Množili tam potkany, králíky, myši, ježky, křepelky a pokud se nepletu tak i osmáky. Byly to dvě normální místnosti narvané zvířaty,“ líčí Nollová s tím, že když jí došlo, co množení zvířatům za takových podmínek způsobuje, rozhodla se rodinný podnik opustit.

Opravdu dítě nestojí pouze o hračku?
Autor: pixabay.com Opravdu dítě nestojí pouze o hračku?

Během let strávených v prodejně se živými zvířaty vypozorovala Daniela Nollová opakující se vzorec. „Tržby za zvířata byly rozhodně vyšší tak týden před Vánoci. Jde vidět, že hodně lidí kupuje zvířata jako dárek pro děti a jdou do toho s tím, že koupí to nejlevnější, co mohou. Poté k tomu přistupují tak, že je to problém dítěte, jak se o něj bude starat. Což byla i výchova se kterou jsem sama vyrůstala a rozhodně to vidím jako veliký problém,“ popisuje Nollová s tím, že takové sedmileté dítě nedokáže zvířeti poskytnout náležitou péči bez pomoci rodičů. Navíc pokud mu nevysvětlí, co dělá špatně, může si špatné návyky v péči o zvíře nést s sebou celý život.

Lidé občas také zapomínají, že takový celý život zvířete může být záležitostí i 10 a více let. A po celou dobu potřebuje náležitou péči – včetně té veterinární. Víte, jak vašemu psovi ošetřit správně řeznou ránu? Jak poznat příznaky přehřátí a co dělat? Jaké potraviny můžou ublížit vaší kočce či králíkovi? A máte dostatek financí na případné veterinární vyšetření či nezbytný zákrok? To všechno k vlastnictví zvířete totiž patří.

reklama

reklama