Znáte MUTT, nástupce legendárního jeepu US ARMY?

Jedním ze symbolů amerických ozbrojených sil byl v polovině minulého století legendární Jeep Willys. Vyrobilo se jich více než půl milionu a dostaly na všechny světové kontinenty a do mnoha armád. Tak trochu ve stínu téhle legendy stojí její nástupce známý jako MUTT či M151.
MUTT - nástupce legendárního jeepu - další americká legenda
MUTT - nástupce legendárního jeepu - další americká legenda
Wikipedia commons
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Není snad člověka, který by neznal slavný Jeep Willys. Stejně tak se stal velmi známým terénní vůz HMMWV (jinak též Humvee), který od 80. let až do dnes představuje hlavní typ lehkého vozidla americké armády. Málokdo však ví, jaký vůz v řadách amerických ozbrojených sil Jeep Willys na konci 50. let nahradil a zároveň byl předchůdcem už zmiňovaného a populárního HMMWV.

Byl jím Ford M151, jinak také známý pod zkratkou MUTT (Military Utility Tactical Truck). Američtí vojáci mu však většinou říkali prostě „čtvrttunka“ (quarter-ton) nebo „jeep“, protože starší Jeep Willys hodně připomínal.

„Jeep“ od Fordu

V roce 1951 americká automobilka Ford dostala od ministerstva obrany zadání na vývoj a výrobu lehkého vozidla o nosnosti minimálně 250 kg. Nebylo to úplně překvapující, protože vedle firmy Willys-Overland původní jeepy vyráběl i Ford. Nový typ M151 také z původního jeepu vycházel a dost se mu i podobal. První prototyp byl hotov v roce 1952, pak následovalo několik let zkoušek a testování různých podob nového „jeepu“. Sériová výroba se u Fordu rozběhla v roce 1959 a trvala až do roku 1982. Postupem času M151 vyráběla i firma Kaiser a AM General (ta v 80. letech vyvinula typ HMMWV).

I když se M151 podobal válečnému jeepu a převzal i jeho konstrukční filozofii, šlo o zcela nový vůz s nosností 360 kg. Na rozdíl od původního jeepu, který měl tuhé nápravy, M151 dostal do vínku nezávislé výkyvné polonápravy opatřené vinutými pružinami. V přídi byl zabudovaný benzínový motor o objemu 2,3 l a výkonu 53 kW, což na 3,37 m dlouhý a 1110 kg vážící vůz stačilo.

M151 bez problémů dokázal dopravovat náklad o maximální váze 360 kg i v těžkém terénu a na zpevněných silnicích se mohl rozjet až na rychlost 105 km/h. M151 měl pohon všech čtyř kol, ale síla motoru se za normálních okolností přenášela jen na zadní nápravu, přední náhon se zapojoval v případě potřeby manuálně. M151 byl určen pro čtyřčlennou posádku, primárně otevřený vůz mohl být vybaven skládací plátěnou střechou a také přídavnými plátěnými bočnicemi s plastovými okny.

MUTTí varianty

MUTT existoval ve vícero variantách, některé byly určeny dokonce pro přímý boj s protivníkem. Asi nejbizarnější bylo provedení na přepravu jaderné munice pro pěchotní nukleární kanony Davy Crockett. M151 však existoval i jako nosič bezzákluzového kanonu M40 ráže 106 mm nebo odpalovacího zařízení protitankových řízených střel TOW. Existovaly však i verze s pevnou lafetou těžkého nebo lehkého kulometů či granátometu, ambulance pro tři nosítka, řidiče a zdravotníka na prodlouženém podvozku, vozidla upravená pro předsunuté letecké návodčí i speciální jednotky rychlého nasazení. MUTT byl ideálním vozem pro speciální jednotky díky svým rozměrům, vešel se totiž do útrob vrtulníku CH-53, což neplatilo pro jeho následovníka HMMWV. Také proto M151 zůstávaly ve službě u amerických jednotek i po roce 1984, kdy se začaly ve velkém zavádět do výzbroje vozidla HMMWV. Poslední M151 americká armáda vyřadila až v roce 1999.

Záludný zabiják pro vlastní vojáky

Zájem o „čvrttunky“ byl ale i v zahraničí, proto byla sériová výroba v roce 1988 obnovena. Nakonec tedy vzniklo celkem něco přes 100 tisíc M151, které se dostaly do více než 100 zemí po celém světě. I dnes slouží u ozbrojených sil několika desítek států a hned tak nezmizí v propadlišti dějin. Nicméně na rozdíl od původního jeepu se M151 příliš nerozšířil do civilní sféry. Mělo to dva důvody. Jednak nesplňoval civilní bezpečnostní normy platné pro provoz na veřejných komunikacích ve Spojených státech, ale hlavně díky svým záludným jízdním vlastnostem.

Kde byl problém?

Kvůli citlivému řízení, konstrukci podvozku a nezávisle zavěšeným polonápravám bylo velmi snadné M151 při vyšší rychlosti a prudkém zatáčení nebo změně směru jízdy převrátit. To mělo za následek řadu tragických nehod. Částečně k tomu přispívaly chyby řidičů americké armády. Ti totiž byli zvyklí na staré jeepy, které měly mnohem méně citlivé řízení a byly také stabilnější díky tuhým nápravám, řidiči tak leccos odpustily. MUTT ovšem ne.

U M151 se záludné chování projevovalo méně, pokud byla záď vozu zatížená. Proto se vžila praxe, že pokud jel řidič s nenaloženým vozem, umisťovala se pod zadní sedadla bedna od munice naplnění pískem. Problémy se stabilitou vozu částečně vyřešily konstrukční změny na zavěšení zadních kol, ty dostala verze M151A2, která se začala vyrábět v roce 1969. Nicméně i nadále byl M151 považován za potenciálně nebezpečný, proto nedostal povolení pro civilní provoz a v 80. letech vozy ve službách amerických ozbrojených sil dostali zpětně přídavné bezpečnostní klece nad prostorem posádky.

Text: DP

Reklama
Reklama