Drama lodi, která se uprostřed Atlantiku potkala se svým osudem, je dostatečně známé ze slavného velkofilmu Jamese Camerona, přesto je zajímavé připomenout si časový sled událostí, které k potopení Titanicu vedly. Podle odborníků se totiž loď mohla i po nárazu do ledovce udržet na hladině, musela by ale narazit čelně. Právě příď byla silně vyztužená a dokázala by nárazu odolat. Vše se ale odehrálo jinak…
Než odejde do své kabiny, vydá kapitán Smith rozkaz v případě nebezpečí zpomalit. Veškerá zodpovědnost nyní spočívá na dvou mužích, kteří ve vraním hnízdě 30 metrů vysoko nad lodí sledují prostor před Titanicem.
Námořníci Frederic Fleet a Reginald Lee se ale museli spoléhat jen na svůj zrak. Klíče od schránky s novými dalekohledy nebyly na Titanicu k nalezení.
Navzdory mrazivému počasí se meteorologické podmínky jevily jako skvělé – moře bylo klidné, viditelnost vynikající a na nebi ani mráček. Jenže klidné moře představuje reálné nebezpečí. Abyste totiž mohli ledovec spatřit, musí se o něj rozrážet vlny…
Frederic Fleet náhle objeví před Titanicem jakousi černou hmotu. Když si uvědomí, že je to ledovec, jeho první reakcí je rozeznít zvonec. Jde o signál, že přímo před lodí se nachází nějaký předmět. Vzápětí Fleet volá můstek.
Muž, který mu odpoví, je první lodní důstojník William McMaster Murdoch, který v onen večer zastupuje kapitána Smithe. „Co jste viděli?“ ptá se. „Led přímo před námi!“ odpovídá vzrušeně Fleet. Murdoch ví, že má asi 30 vteřin na to, aby se pokusil ledovci vyhnout a okamžitě zavelí „docela vpravo!“, což znamená záď doprava, příď doleva.
S 52 000 tunami oceli ale není snadné manévrovat. Murdoch se tedy pokusí Titanic zpomalit a dá strojovně povel „stop“. Setrvačnost lodi je ale veliká, strojníkům navíc trvá několik dlouhých vteřin, než stroje zastaví. Jde o rozhodující vteřiny.
Kormidlo lodi je na tak velký trup poměrně malé, takže zastavení strojů vyvolá řetězovou reakci, která nakonec vede ke srážce s ledovcem. Pokud totiž lodní šrouby pracují, ženou vodu proti kormidlu a to zvyšuje jeho účinnost.
Titanic potřebuje téměř 30 vteřin, aby se vůbec začal stáčet požadovaným směrem. Murdochovi přilepenému ke kormidlu se to zdá jako věčnost. Obří loď se přibližuje k ledovci rychlostí 40 km/h. Existuje naděje, že se ledovci vyhnou, ale čím víc se k němu blíží, tím je jasnější, že do něj narazí.
Srážka trvá jen několik vteřin. K největším škodám dojde pod vodou. Když ledovec narazí do Titanicu, zdeformuje jeden po druhém ocelové pláty, z nichž se skládá trup. Na mnoha místech jsou ocelové nýty nárazem vyrvány a do komor v přední části lodi začíná proudit voda. Tady pracují přihazovači uhlí, kteří jsou také prvními oběťmi katastrofy.
O 30 metrů výš na kapitánském můstku zůstává první důstojník Murdoch v klidu – ničeho si nevšiml. Domníval se, že loď má nanejvýš trochu pomačkaný trup, ale je celá. Když velíte prakticky nepotopitelné lodi, je to víceméně logické uvažování.
Jenže nikdo na palubě netuší, jak vážné poškození Titanic utrpěl. Ještě při zaplavení čtyř komor na přídi by se měl udržet na hladině, ledovec však rozpáral bok lodi v délce pěti komor. Aniž věděl, co se skutečně stalo, nařídil Murdoch v prvních vteřinách po kolizi preventivně uzavřít vodotěsné dveře mezi jednotlivými přepážkami.
Na můstek přichází kapitán Smith, kterého vzbudily vibrace způsobené kolizí. Tu ale na palubě téměř nikdo nezaznamenal. Murdoch informoval kapitána o kolizi a uzavření přepážek, Smith ale chtěl vědět, jaký je skutečný stav věcí. Požádal tedy hlavního konstruktéra Titanicu, aby šel zkontrolovat dolní palubu a stav kýlu. Pohled, který se Andrewsovi naskytl, mu zmrazil krev v žilách.
Voda se začala přelévat z jedné komory do druhé a vodotěsné komory už nejsou k ničemu. Andrews provede výpočty a konstatuje, že jeho loď se zcela jistě potopí. Jde tedy za kapitánem a sdělí mu, že mají tak hodinu a půl, maximálně dvě hodiny, než půjde loď ke dnu.
Titanic se naklání o 5 stupňů na pravobok, v podpalubí se už někteří lidé utopili. Kapitán Smith nemá na vybranou a dává povel připravit záchranné čluny a opustit loď. Sám přitom dobře ví, že na palubě není dostatek záchranných člunů – je v nich místo jen pro 1 178 lidí, zatímco na palubě jich je 2 200… Nicméně i tak je na svou dobu Titanic vybaven záchrannými čluny nadprůměrně – pro lodě o výtlaku nad 10 000 tun požadovaly předpisy 16 člunů, Titanic jich ale měl 20.
Kapitán nařizuje telegrafistům vyslat tísňový signál CQD, což znamená „jsme v nebezpečí, rychle připlujte“. Nikdo se ale neozývá. Radisté proto o několik minut později vyšlou ještě zcela nový nouzový signál SOS. Ten je zachycen na parníku Carpathia, který okamžitě změní směr a pluje plnou parou k potápějící se lodi. Nachází se ale 93 kilometrů od Titanicu a není příliš rychlý. Na místo neštěstí mu to bude trvat několik hodin. Příliš pozdě na záchranu všech.
Titanic se potápí a klesá na dno Atlantiku. Přes 1 600 cestujících a členů posádky zahyne. Jsou mezi nimi i kapitán Smith, první důstojník Murdoch a konstruktér lodi Andrews. Naopak oba muži z vraního hnízda katastrofu přežijí.
Co vedlo k potopení Titanicu a dalo se katastrofě zabránit? Sledujte dokument Mimo kontrolu dnes ve 22:00 na Prima ZOOM.
