Jak jsou v životě spokojení lidé, kteří nechtějí mít děti? Nový výzkum přinesl zajímavou odpověď

Je potřeba mít děti, aby byl člověk v životě spokojený? Anebo je to celé naopak? Právě těmito otázkami se zabývala zbrusu nová studie.
Dítě chtít, či nechtít – toť otázka.
Dítě chtít, či nechtít – toť otázka.
iStock

reklama

Co je smyslem života? Na tuto otázku si každý odpoví jinak, ale svým způsobem může přemítání o tomto tématu skončit jedinou odpovědí – totiž životní spokojeností. Každého z nás naplňuje něco jiného a ať vidíte největší smysl v práci, přínosu společnosti či věnování se rodině, tak jako tak se jedná o faktory zvyšující spokojenost. Nedávný výzkum ukázal zajímavou skutečnost, že děti pro leckoho k vyšší spokojenosti nepřispívají.

Bezdětnost záměrná, či nedobrovolná?

Přestože je téma bezdětnosti v literatuře hojně zkoumané, často se směšuje hned několik termínů. V demografických datech lze najít informace o ženách či párech, které nemají žádné děti. V anglické literatuře se však odlišují termíny „childless“ a „child-free“. Zatímco první výraz je vyhrazen pro jedince, kteří děti chtějí, ale ze zdravotních či ekonomických důvodů je nemohou mít, teprve druhý termín zahrnuje ty, jež dobrovolně odmítají přivést děti na svět.

Právě na tuto druhou skupinu se zaměřili výzkumníci (a také manželský pár) Jennifer Watling Neal a Zachary Neal. Jejich studie zahrnuje data o bezmála tisícovce dospělých respondentů z amerického státu Michigan, z nichž 27 procent nechce vlastní ani adoptované děti. Navzdory tomu, že se jedná o specifickou oblast, jsou výsledky alarmující ve srovnání s dřívějšími studiemi, podle nichž bylo množství dobrovolně bezdětných osob mezi dvěma a devíti procenty.

Spokojení rodiče i bezdětní

Jak tedy vypadá život těch, kteří s péčí o děti svou budoucnost spojit nechtějí? Z hlediska zmíněné životní spokojenosti se od rodičů nikterak neliší a ani osobnostní dotazník v tomto výzkumu neukázal výrazné rozdíly. Dobrovolní bezdětní mívají liberálnější názory než rodiče, jsou o něco mladší, méně vzdělaní a také se na sebe navzájem dívají s větším pochopením, než s jakým se na ně dívají rodiče. Takové výsledky naznačují možnou stigmatizaci těch kteří nesdílejí hodnoty „tradiční rodiny“.

Manželé Nealovi v závěrech svého výzkumu upozorňují na důležitost pochopení této demografické skupiny. Vzhledem k tomu, že počet lidí odmítajících rodičovství tedy pravděpodobně roste, je třeba je odlišovat od nedobrovolně bezdětných a snažit se k těmto rozdílným skupinám přistupovat komplexněji. Každopádně se však jedná o inovativní přístup k třaskavému tématu (ne)rodičovství…

reklama

reklama