Všechno skončí u Hitlera: Zákony internetu odhalují, jak podivně se chováme v kyberprostoru

On-line prostor má svá specifika, která se do značné míry vymykají běžnému chápání. Jaká pravidla na místě z jedniček a nul platí? Projděme si pár zábavných zákonitostí.
Bitvy v online prostoru mohou být občas hodně šílené.
Bitvy v online prostoru mohou být občas hodně šílené.
istockphoto.com

reklama

Internet je světem sám pro sebe. Platí v něm pravidla, která by nás v normálním životě ani nenapadla. O leckterých z nich asi víte a intuitivně se jim podřizujete, i když možná ani netušíte, že pravidla pro přežití v on-line světě mají i svá pojmenování. Projeďme si několik zákonů, které nám pomáhají v digitální džungli přežít.

Nebezpečný Poeův zákon

Programátor Nathan Poe měl plné zuby kreacionistů, kteří navzdory důkazům podporujícím evoluci neochvějně věřili božskému stvoření světa. Kolem roku 2005 proto začal na různá fóra přispívat naprostými výmysly a vyžíval se v parodování kreacionistických názorů. Brzy však zjistil, že zastánci stvoření světa berou jeho výplody vážně, když se jim takříkajíc hodí do krámu.

Na základě toho formuloval tvrzení, že bez nezpochybnitelného důkazu o autorově záměru je nemožné sdělit natolik přehnaný názor, že ho někdo nevezme vážně. Rozpoznávání ironie je v on-line komunikaci samozřejmě složitější než ve skutečnosti, jelikož smajlíky nedokážou plně nahradit výraz tváře, postoj těla a další neverbální signály, že svou poznámku nemyslíte vůbec vážně. Je tedy potřeba být opatrní, aby se humorně myšlené tvrzení neobrátilo proti nám.

Nebojte se chybovat

I další fenomén pochází z hlavy programátora. Ward Cunningham je navíc dobře známá osobnost, jelikož vymyslel systém wiki – tedy webu, který umožňuje uživatelům vytvářet obsah a strukturovat ho. Nejznámějším zástupcem tohoto typu webových stránek je samozřejmě Wikipedie, založená na tom, že lidé neustále opravují a zpřesňují to, co jiní napíšou. A tak je nasnadě, co Cunningham dokázal vymyslet.

Přišel totiž s tvrzením, že na internetu nezjistíte odpověď na otázku tak, že se zeptáte, nýbrž tak, že napíšete libovolně nesprávnou odpověď. Podle Cunninghamových pozorování lidé rychleji zareagují na špatnou odpověď než na otázku. A téměř všechny on-line diskuze dávají americkému veteránovi v programování za pravdu. Klidně to sami vyzkoušejte a uvidíte, že se blábolením dozvíte pravdu rychleji nežli prostým dotazováním.

Stoprocentní pravidlo

Do třetice doplníme jedno trochu bizarní, leč téměř neomylně platné pravidlo. Pod tajemným označením „pravidlo 34“ se ukrývá tvrzení, že pokud jakýkoli fenomén existuje, se stoprocentní jistotou na toto téma existuje i porno. Myšlenka se rozšířila na on-line diskuzních serverech a samozřejmě souvisí s obrovskou variabilitou dostupné pornografie – v různých zákoutích digitálního světa totiž můžete narazit na všelijaké parodie, komiksové či popkulturní variace, rozličná prostředí i předmětový fetiš. Na co si jen vzpomenete. Každopádně teď už vás známé pravidlo 34 nepřekvapí.

Nekončící seznam

A podobných principů a aforismů bychom mohli napočítat ještě mnohem více. Muphryho zákon říká, že když někomu kritizujete gramatiku, nejspíš se sami dopustíte překlepu (proto také Muphryho a nikoli Murphyho zákon). Hanlonova břitva ukazuje, že nemá smysl hledat zlý úmysl tam, kde lze totéž chování vysvětlit hloupostí. A samozřejmě potěší i Sturgeonův zákon, podle něhož je 90 procent jakékoli tvorby šunt.

Už dříve jsme psali o Dunning-Krugerově efektu, který popisuje nadměrně velkou jistotu internetových křiklounů a lidí s nižší znalostí tématu. Nebo také o Godwinově zákonu, zabývajícím se nečekaně velkou pravděpodobností, že se v jakékoli on-line diskuzi začne argumentovat Adolfem Hitlerem. On-line prostředí prostě vybízí k téměř nekonečnému množství obskurních pravidel a zákonů, v nichž se najde snad každý z nás…

reklama

reklama