Zaklekávání v Česku: Jeho užití strážníky a policisty má jasně definované limity

Videa zásahů proti lidem bez roušek rozvířila vody sociálních sítí. Co na konfliktní situace říká zákon?
Policejní zásah
Policejní zásah
AP

reklama

Uherské Hradiště a zásah proti muži s dítětem a nejnověji přímo zakleknutí na mladíkovi v Českých Budějovicích. Dva incidenty, které se díky natáčení náhodných přítomných dostaly na sociální sítě a rozjely vlnu diskuzí o tom, co si městští strážníci (v prvním případě) a státní policie (ve druhém případě) mohou „dovolit“.

Strážník není policista

Nejprve je dobré si uvědomit, kdo je kdo. Být policistou, ať už dopravním, nebo „v zásahovce“, jak se lidově nazývá Útvar rychlého nasazení (URNA), znamená být státním zaměstnancem s povinnostmi vyplývající z konkrétních zákonů, především ze zákona č. 273/2008 Sb. Zákon o Policii České republiky poměrně jasně definuje pravomoci státní policie.

Policie ČR se chystá na zásah
Autor: Martin Kozák Policie ČR se chystá na zásah

Policista je oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu v celé řadě případů. Zmiňme jen ty, které se vztahují k současné „lockdownové“ situaci a probíhajícím vládním opatřením:

  • Policista může kontrolovat totožnost osoby podezřelé ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu.

Nenošení roušky rozhodně není trestným činem, ovšem bezesporu spadá do kategorie porušení vládního opatření. Na přiloženém videu z Českých Budějovic je akce policisty vidět zhruba v čase 6:18.

  • Osobní doklady jsou vyžadovány od osob majících poskytnout vysvětlení.

Tento bod je poměrně „gumový“, neboť chtít vysvětlení, proč je člověk tam, kde je (aktuálně zdali je v místě svého trvalého bydliště), je plně v pravomoci policie.

  • Při plnění jiného úkolu, je-li to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku, veřejného pořádku nebo pro předcházení trestné činnosti.

Je otázkou pro právníka, zdali se za bezpečnost osob dá považovat i bezpečnost zdravotní. Nicméně ono „zaklekávání“, které vzbudilo vášně, má bezesporu své limity. A ony limity jsou poměrně jasně definovány v odstavci 5 v § 63 Prokázání totožnosti: „Nelze-li úkon podle odstavce 4 (prokázání totožnosti pozn. redakce) pro odpor osoby provést, je policista oprávněn tento odpor překonat. Způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu.“ Ovšem se státním policistou se pere málokdo, tedy málokdo vyvine aktivní odpor, který je potřeba překonat.

§ 9 Zdvořilost

Rok trvající omezení, mediální „masírování“, kterému se nelze vyhnout mimo jiné proto, že je potřeba vědět, která nařízení platí a která se stihla změnit, tvoří každodenní psychickou zátěž. A není divu, že lidé v terénu, ať už lékaři, nebo policisté, kteří jsou v každodenním styku s důsledky pandemie, mají psychiku pod větším tlakem než lidé znající realitu z televizních zpráv a home office. Výše zmíněný Zákon o policii ČR se ve svém § 9 zmiňuje o zdvořilosti. „Policista a zaměstnanec policie jsou při plnění úkolů policie povinni dodržovat pravidla zdvořilosti a dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní.“ Je ale otázkou, kdy končí zdvořilost kontrolovaného občana a začínají verbální útoky.

Otázka neadekvátnosti útoků se samozřejmě neřeší jen u nás, video v přiloženém tweetu ukazuje zásah nizozemské policie, jejíž příslušníci navíc ani nemají uniformy.

Městská policie není policie

Jakkoliv městští strážníci mají na výšivkách napsáno „městská police“, nejedná se o skutečné policisty ve znění zákona o Policii ČR. Z toho vyplývají omezenější pravomoci. Nicméně i strážník městské či obecní policie může požadovat vydání dokladů k ověření totožnosti člověka, u kterého je podezření na spáchání trestného činu nebo deliktu. A pokud je nařízeno nošení roušek, které je evidentně nedodržováno, tak se jak policista, tak strážník dostávají do pasti. Na jednu stranu jsou placeni za „hlídání“ dodržování vládních opatření, na druhou vnímají rozpoložení obyvatel, kteří už jsou psychicky velmi unavení. A navíc se díky mobilním telefonům mohou jejich (ne)adekvátní zásahy stát virálem sociálních sítí.

Strážník pražské městské policie
Autor: Martin Kozák Strážník pražské městské policie

Důsledky

Jakýkoliv zveřejněný zásah se tak v napjaté atmosféře a v rozpolcené společnosti „rouškařů a antirouškařů“ může stát rozbuškou a navíc jen dál tříští a rozkládá společnost. „Nevěřte vládním organizacím a represivním složkám státu.“ Tak zní základním mem a mantra dezinformační války, která probíhá jak v řetězových e-mailech, tak na sociálních sítích. Vyhrocené zásahy policistů a strážníků na jedné straně a „neposlušní“ občané na druhé straně jsou jen logickým důsledkem.

Můžeme diskutovat o tom, zdali jsou nařízení správná, logická či smysluplná. Faktem ale zůstává, že nám je nařídili lidé, které jsme si sami zvolili. A policisté jsou povinni zajistit jejich dodržování. Co se týče adekvátnosti každého zásahu, to už je otázka pro GIBS či právníky.

reklama

reklama