Za tloustnutí nemůžeme, tvrdí výzkum. Problém totiž není ve vůli

V hubnutí hraje roli celá řada faktorů, nejčastěji bývá zmiňována vůle: kdo vydrží, zhubne. Jenže co když je to mnohem komplikovanější a za tloustnutí možná ani nemůžeme?
Může za tloustnutí jen nezdravé jídlo? Nebo hubnout prostě nemůžeme?
Může za tloustnutí jen nezdravé jídlo? Nebo hubnout prostě nemůžeme?
istockphoto.com

reklama

Zná to spousta z nás: chceme zhubnout, ale opakovaně se nám to nedaří, dopřejeme si trochu víc dobrot, než by bylo zdrávo a následují výčitky. Jak jen máme hubnout, když zákusky jsou tak lákavé? Řada lidí se pak kvůli postavě cítí špatně a zhoršená kvalita života je nasnadě. Situace však není tak černobílá, jak by se mohlo zdát; hubnutí totiž nemáme pouze ve svých rukou. Nový výzkum může na někoho působit jako alibi, avšak nabízí vědecký pohled na to, co se s potravou odehrává v našem těle.

Tloustnutí kvůli proteinu

Spojené síly japonských a americký vědců z univerzity v Hirošimě a kalifornském Berkeley objevily nový mozkový protein s názvem NPGL. Ten by mohl být zodpovědný za nabírání tělesného tuku i v případech, že držíme rozumné diety. A nejen to, jeho zhoubný vliv je podtržen ještě tím, že nejspíš může i za zvýšený pocit hladu, když vidíme vysokokalorická jídla! Kde se tenhle zlovolný protein vzal?

Příčiny hledejme v evoluci. Tisíce let se naše těla vyvíjejí a zdokonalují, přibírání tuku má například podstatnou evoluční funkci, jelikož tím bylo našim předkům umožněno přežít těžké časy půstu. Ano, kdysi to dávalo smysl, ovšem dnes, kdy je naše společnost doslova přesycena dobrotami, mohou být některé evoluční mechanismy vlastně na škodu.

Hubnutí budoucnosti?

A zase jednou nám v tomhle zjištění pomohly krysy. Zmínění vědci totiž jednu skupinu krys překrmovali, druhou udržovali na hranici hladovění. Poté byli všichni nedobrovolní krysí účastníci výzkumu nakaženi látkou obsahující protein NPGL a rázem začali tloustnout. A to nejen ti z vykrmené skupiny, nýbrž dokonce i nešťastní držitelé nízkokalorické diety. To by bylo zajímavé samo o sobě, ovšem výzkum šel ještě dál: obě skupiny následně obdržely jakousi protilátku, která funkci proteinu NPGL snižovala. Skupině obézních krys se začalo množství tuku v těle snižovat, a to přestože jedla stále stejné množství potravy, a i celková váha zůstala stejná. Což tedy znamená, že se část váhy přeměnila na svaly; v tuto chvíli je nutno připomenout, že z hlediska rizik obezity nebývá samotná váha zdaleka takovým problémem jako množství tuku v těle. Snížením tělesného tuku proto krysy vlastně zhubly.

Nezní to nikterak bombasticky, avšak důsledky mohou být nedozírné. Pokud by lidské tělo a jeho metabolický systém v tomto ohledu fungovaly podobně jako ty krysí (a není důvod se domnívat, že nikoli), mohlo by se jednat o významný krok v boji proti obezitě. O látky snižující vliv proteinu NPGL by mohl být obrovský zájem a možná bychom tak mohli částečně pomoci tomu, v čem jsme přírodu trochu předběhli; vždyť kdo by řekl, že naše evolučně velmi dobře vyvinuté tělo si neporadí s přílišným blahobytem?

Text: MS

A pokud se chcete o jídle dozvědět ještě víc, přečtěte si článek v posledním čísle časopisu Prima ZOOM o tom, jak se leckteré potraviny zpracovávají, než se dostanou na náš stůl:

Titulka nového časopisu Prima ZOOM
Autor: redakce Titulka nového časopisu Prima ZOOM

 

Téma o jídle v časopisu Prima ZOOM
Autor: redakce Téma o jídle v časopisu Prima ZOOM

reklama

reklama