Vystavování mrtvol: překvapivá ptačí strategie hodná dobré PR agentury

Pěvec ťuhýk šedý má výbornou strategii, jak samičce dokázat, že zrovna on by byl ideálním otcem pro její mláďata. Vystavuje ulovenou kořist nabodáváním na trny. A jeho „výkladní skříně“ využívá i jeho „bratranec“, ťuhýk obecný. Seznamte se s fintou hodnou dobré reklamní agentury.
Ťuhýk obecný
Ťuhýk obecný
http://pixabay.com/
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Ťuhýci jsou lovci a ťuhýk šedý (Lanius excubitor) je druhem, který svou masožravost dává okatě najevo. Ulovenou kořist vystavuje připíchnutou na trnech dřevin a keřů a ukazuje tím, jak zdatným lovcem je. Jedná se o podobný signál samičce, jako když mladý muž přijede vyzvednout „samičku“, o kterou by měl zájem, v nejnovějším typu mercedesu. Dává tím jasně najevo, že na to má. Ťuhýk šedý ukazuje, že dokáže „uživit rodinu“.

Nohy prozrazují pěvce

Ačkoli by masožravý způsob života ťuhýků odkazoval tyto ptáky spíše do skupiny lovců/dravců, jejich běháky jasně ukazuj, že neopustili skupinu pěvců. Zatímco zahnutý zobák dobře slouží k lovu, běháky rozhodně nejsou uzpůsobeny na nějaké trhání kořisti. Evoluční biologové, kteří kladou původ ťuhýků v čase o 20 milionů let nazpět do oblasti dnešní Austrálie, tvrdí, že se nestihli celkově přizpůsobit svému masožravému způsobu života. Nejsou při porcování kořisti schopni si ji nohama dostatečně pevně přidržet. Právě tady zle hledat původ výše zmíněného napichování. „Tento způsob zpracování potravy umožňuje ťuhýkům skladovat nevyužitou potravu na horší časy. Nebo její přebytek slouží též jako ohraničení teritoria pro samečky stejného druhu,“ píše Peter Mikula a Adéla Čmoková v časopise Vesmír. Nabodnutý a na slunci se sušící hraboš má tak stejný význam jako cedule na lidském plotě s nápisem „soukromý pozemek“, tedy obsazeno.

Ťuhýk šedý se svým úlovkem
Ťuhýk šedý se svým úlovkem
Marek Szczepanek

Vystavené mrtvolky

Člověk se možná může na keřích nabodaným živočichům divit, ale ťuhýkům nabízí tento způsob signalizace celou řadu informací. Například ukazuje, kolik potenciální kořisti se na území nachází. A jednotliví samci předvádějí své lovecké schopnosti. Občas to vypadá, jako by se ťuhýci předháněli, kdo se předvede s bizarnějším úlovkem. Podle autorů výše zmíněného článku se ťuhýci chlubí nejen hlodavci (hraboši, myši, myšice), ale v extrémních případech i netopýrem (jak může ťuhýk ulovit netopýra, zůstává pro mnohé ornitology záhadou) či dokonce rybkou.

Jakkoli je ťuhýk šedý z rodiny českých ťuhýků vystavováním kořisti nejznámější a nejnápadnější, není jediným druhem, který se takto úlovky chlubí. Ornitologové vědí, že podobně, byť výrazně méně často se svými úlovky prezentuje i ťuhýk obecný (Lanius collurio), kterého jeho „šedý“ bratranec informuje o bohatosti dané lokality. Jenže vědci odhalili ještě jednu souvislost. V rámci pokusu napichovali kořist sami lidští vědátoři a sledovali chování samic ťuhýka obecného. Výsledky pokusu se zmanipulovanými úlovky ukázaly, že samice dávaly přednost samcům, kteří osidlovali území přímo uvnitř nebo v bezprostřední blízkosti lokalit, které vypadaly jako atraktivní pro úspěšné samce ťuhýka šedého. Jednoduše shrnuto: ten ťuhýk obecný, který využil „reklamy“ na zdatnost vystavovanou ťuhýkem šedým, měl u samic větší úspěch než ten, který obsazoval nové nebo méně „reklamované“ oblasti.

Můžeme si myslet, že toho o přírodě a jejích zákonitostech víme hodně, ale faktem zůstává, že ještě mnohem více nám zůstává skryto. Parazitování ťuhýků obecných na „reklamě“ ťuhýků šedých je jen jedním z mnoha nově objevených příkladů.

Text: Topi Pigula

Sup

Byl autor bible ornitolog?

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama