Vymývání mozku nebo černobílé vidění světa. V čem Donald Trump připomíná lídry sekt?

Americký prezident Donald Trump je v pořadí už čtvrtým prezidentem Spojených států, který čelí impeachmentu. V očích svých voličů je však dokonalým vůdcem, člověkem, který za ně bojuje, který ví nejlíp, co je pro ně dobré, a kterého budou bránit do posledního dechu. Proč?
Donald Trump ve svém přirozeném prostředí. Mezi davem skalních příznivců.
Donald Trump ve svém přirozeném prostředí. Mezi davem skalních příznivců.
profimedia.cz

„Mohl bych stát uprostřed Páté Avenue a někoho střelit a neztratil bych žádné voliče.“

Když v lednu roku 2016 prohlásil během své kampaně v Iowě republikánský prezidentský kandidát Donald Trump s nadsázkou tato slova, mnoho lidí ještě netušilo, že o necelý rok později tentýž člověk nejenže zvítězí ve volbách a stane se v pořadí již 45. americkým prezidentem, ale zároveň s tím započne éra, kdy z podobných vtipů bude mrazit, protože se pomalu ale jistě začnou přetavovat v realitu, v jaké se dnes rozdělená americká společnost nachází.

Důvodů, proč se tam ocitla, je přitom hned několik a vydaly by na celou sérii vlastních článků. Když to ale zjednodušíme a zaměříme se pouze na jednu z hlavních příčin, je to jistě nástup charismatického byznysmena, který říká věci tak, jak jsou, a do politiky šel čistě proto, aby ji vyčistil od korupce a udělal Ameriku opět skvělou.

Proč mu tuto rétoriku někteří bezmezně věří a ostatní nechává chladnými? S možnou odpovědí teď ve své nové knize The Cult of Trump přichází známý poradce v oblasti duševního zdraví Steven Hassan.

Jen politická agitace, nebo něco víc?

Steven Hassan toho o sektách něco málo ví. Sám byl totiž v 70. letech jako 19letý student přiveden do Církve sjednocení, náboženského hnutí, jehož členové se často označují hanlivým jménem Moonisté (z anglického slova moon = měsíc, měsíční lidé), jež odkazuje na zakladatele hnutí Son-mjong Muna.

Ve zkratce šlo o sektu, která například věřila, že holocaust byl nutným zlem, nebo své členy donutila si myslet, že film Vymítač ďábla (1973) byl stvořen božskou bytostí jako forma proroctví. Po několika letech podobného vymývání mozku se však Hassanovi podařilo prohlédnout, sektu opustil a od té doby pomáhal ostatním dělat to samé. Díky svým zkušenostem uvnitř sekty rovněž napsal několik knih na téma kultovních taktik a ovládání mysli. Ve své nejnovější se pak snaží vysvětlit, proč Trump připomíná ostatní lídry sekt.

„Obecným vzorcem kultu je, že členové jsou indoktrinováni do černobílého vidění světa, všechno, nebo nic, dobro versus zlo, zkrátka reality, kde nemyslí na sebe, ani na své svědomí, jsou odříznuti od jiných forem informací, které jsou navíc dále zpochybňovány jejich indoktrinací. Naopak jsou výslovně potrestáni, pokud naslouchají druhé straně,“ popisuje Hassan základní principy kultu. Dále pak dodává: „Trump se vyznačuje typickými znaky maligního narcisty, což je stereotypní vlastnost všech vůdců kultu.“

Trumpa při návštěvě baseballového utkání vypískali fanoušci
Autor: profimedia.cz Trumpa při návštěvě baseballového utkání vypískali fanoušci

A skutečně, stačí se podívat, jaký vztah má současný americký prezident například s médii, která označuje za falešná, protože o něm nepíší hezky. Místo respektovaných novin jako The New York Times nebo The Washington Post pak před svými voliči veřejně chválí stanici Fox News, která je naopak zásadně nekritická vůči prezidentovi. Nejsou to ale jenom média.

Dalším, kdo si všiml paralel mezi Trumpem a lídry kultů, je iránsko-americký spisovatel Reza Aslan, který v otevřeném dopisu pro LA Times napsal následující: „Trump u své základny (svých voličů, pozn. autora) vytěžil typ emocionální intenzity, která je typičtější spíš pro náboženská hnutí než pro politické shromáždění. Tu pak navíc doplnil o skoro až rituální společenské odříkávání: ´Zamkni ji!´“ (v odkazu na tehdejší demokratickou prezidentskou kandidátku Hillary Clinton, pozn. autora)

Aslan ještě pokračuje: „Slovo kult používám v jeho pejorativním smyslu, což znamená hluboce omezenou sociální skupinu spojenou extrémní oddaností charismatickému vůdci. Takové skupiny mají tendenci vykazovat několik společných charakteristik. Obvykle se utvářejí kolem jednotlivce, kterého povýšili na prorocký až božský stav.“

Impeachment a možné následky

Americký prezident v současnosti čelí obvinění, že zneužil svoji moc k tomu, aby přinutil Ukrajinu vyhrabat špínu na svého politického rivala v nadcházejících prezidentských volbách. Podle dosavadního průběhu vyšetřování prezidenta a jeho okolí to navíc vypadá, že Sněmovna reprezentantů ovládaná demokraty skutečně odhlasuje impeachment. Trump mezitím celý proces označuje za největší hon na čarodějnice v americké historii. Na jeho straně pak stojí také republikáni, již pro změnu ovládají senát. Teprve zde se následně bude hlasovat o případném odstranění prezidenta z úřadu. Na tomhle místě se nicméně musíme vrátit zpátky k výrokům o násilí z úvodu článku.

Jak jednou zaznělo z úst Rogera Stonea, politického lobbisty a blízkého kamaráda Donalda Trumpa, kterému momentálně hrozí vězení za ovlivňování prezidentských voleb z roku 2016, „jakýkoliv pokus o odstranění prezidenta z úřadu by vedl k takové míře násilí a povstání v této zemi, jakou jste ještě neviděli“. Jak si takové tvrzení brát?

Můžeme se na to podívat nejprve fakticky. Podle posledních měření schvaluje jednání prezidenta pouhých 41 % občanů. To je sice výrazně nižší procento, než jakého dosahovali předchozí prezidenti v tomto období vlády, následující statistika už ovšem dokazuje, jak moc lidí je stále ochotných bezmezně věřit v absolutní nevinnost jejich prezidenta, ačkoliv se vlastně k problematickému chování sám přiznal. Přestože existují faktické záznamy o tom, že Trump požádal ukrajinského prezidenta o vyšetřování svého oponenta, čímž de facto porušil ústavu, protože zneužil svého úřadu k osobnímu prospěchu, jen 40 % republikánských voličů věří, že tak skutečně učinil. Ten zbytek? Prezident neudělal nic špatného, média lžou, a celé je to kampaň.

Donald Trump na schůzce s ukrajinským prezidentem Volodymyrom Zelenskyjem
Autor: profimedia.cz Donald Trump na schůzce s ukrajinským prezidentem Volodymyrom Zelenskyjem

Zde pak předchozí varování nabývá daleko větší váhy, což je ostatně i důvod, proč například dva demokratičtí zástupci ve Sněmovně reprezentantů odmítli podpořit návrh svých kolegů k impeachmentu, protože podle nich zemi a její občany taková akce jen dále rozdělí. Zároveň je však nutno dodat, že zastrašování, ke kterému výrok Rogera Stonea definitivně patří, je opět jednou z obvyklých součástí přísné indoktrinace a v tuto chvíli neexistuje žádné reálné podezření, že by případné odvolání Trumpa mohlo vést k násilným nepokojům.

Existuje z kultu cesta ven?

Ve své knize se autor Steven Hassan snaží vysvětlit, že voliče Trumpa nelze automaticky označit za hloupé nebo slabé jedince, kteří touží po tom, aby je někdo vedl. Stejně jako v každé sektě, i tady se dříve nebo později najdou lidé, kteří se jednoho dne probudí a uvědomí si, že nejsou tou samou osobou, jíž dříve bývali. Pochopí, k jakým zásadním změnám víry a chování u nich došlo, budou se zlobit a budou cítit stud. Nakonec v tom ale spatří to pozitivní.

Předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi oznamuje zahájení procesu impeachmentu Donalda Trumpa
Autor: profimedia.cz Předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi oznamuje zahájení procesu impeachmentu Donalda Trumpa

Podle Hassana si ovšem žádný člověk zpočátku sám nepřizná, že je součástí kultu. Může být přesvědčen, že ostatní jsou zapojeni v sektě, ale nikoliv on sám. I proto je podle autora nejlepším přístupem neútočit před takovými jedinci na jejich modlu, respektive lídra, v tomhle případě Donalda Trumpa, neútočit na jeho doktrínu a neútočit na jeho politiku. Co dělá namísto toho, je, že lidem ukazuje jiné skupiny, jiné kulty, a to tak dlouho, dokud neobjeví takový, na kterém se všichni shodnou, že byl doopravdy špatný. Když jsou pak takovému člověku předloženy paralely mezi jeho vlastním chováním a chováním lidí v onom kultu, často, ne hned, ale po čase, dojde k uvědomění si, že byl skutečně za nějakým účelem ovládán.

A právě v tom vězí klíč k tomu, aby se společnost mohla opět uzdravit. Změna totiž musí přijít od obyčejných lidí, voličů, a nikoliv politiků na druhé straně barikády. Ti totiž mají zcela odlišné motivy a místo slepé víry jednají spíše ze strachu z důsledků, jaké by jejich vzdor měl v rámci strany. Někteří pak zkrátka vidí větší přínos v tom mít prezidenta, který není dokonalý, ale pořád je lepší než člověk, který bude smýšlet úplně opačně než oni. To už je ale zase téma na jiný den.

Text: Ondřej Mrázek

reklama