Všechno je jinak: ze svého dětství si nepamatujete skoro nic, tvrdí studie

Pamatujete si své dětství nebo se jen obelháváte.
Co všechno si pamatuje?
Co všechno si pamatuje?
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Vaše vzpomínky na dětství jsou v drtivé většině lži. Nový výzkum britských psychologů prokázal, že přes 40 procent lidí má první vzpomínku falešnou.

Vzpomínáme si na své kojenecké mládí?

 Nejnovější výzkum naznačuje, že si nezačínáme vytvářet dlouhodobé vzpomínky až do doby, kdy je nám kolem 3,5 roku. Neschopnost pamatovat si události, ke kterým došlo před tímto bodem, je fenomén známý jako "dětská amnézie". Proč? Zatím to není úplně jasné, ale nejlepší odhad vědců zní, že kojenecký mozek není dostatečně zralý, nebo je příliš zaneprázdněný, aby si ukládal situace, které si později dokážeme vybavit jako vzpomínky. Jen pro zajímavost: někteří vědci říkají, že tyto vzpomínky stále máme, jen si je nedokážeme vyvolat.

Budu si tuto chvíli pamatovat?
Autor: pixabay.com Budu si tuto chvíli pamatovat?

Průzkum publikovaný v časopise Psychological Science zahrnoval 6 641 respondentů, kteří byli požádáni, aby vědcům poskytli podrobnosti o své první vzpomínce a věku, který v té době měli. Byla tu jen jedna podmínka: respondenti si museli být na 100 procent jistí, že se jednalo o opravdovou osobní vzpomínku - a ne něco, co si vzali z fotografií, rodinných videí nebo z vyprávění nějakého příbuzného.

Od kdy jsou nejranější vzpomínky?

Odpovědi naznačují, že průměrná doba první vzpomínky je 3,2 let, ale vědci také zaznamenali něco mnohem zajímavějšího - 38,6% respondentů tvrdilo, že mají vzpomínky, které sahají „hlouběji“, než jsou dva roky. A co víc, 893 respondentů tvrdilo, že mají vzpomínky na dobu, než dosáhli svých prvních narozenin. A to by nemělo být možné vědecky vysvětlit. Podle vědců je tedy jednoznačně prokazatelné, že tyto první vzpomínky nejsou skutečnými vzpomínkami. Jsou falešné.

Aby vysvětlili tuto nesrovnalost, výzkumníci analyzovali obsah a jazyk vzpomínek. Je zajímavé, že drtivá většina lidí, kteří hlásili tyto falešné vzpomínky, byla ve středním věku nebo starší.  Co to s tím má společného? Než to vysvětlíme, je nutné zdůraznit, že obecně jsou lidské vzpomínky děravé, jako ústa staré ženy - jak by řekl Vinnetou. Existuje sice několik málo lidí, kteří mají tak neuvěřitelně přesnou paměť, že si mohou pamatovat, kdykoli slyšeli určitou píseň. Je to neurologická porucha, nazývaná (HSAM), ale to je velmi vzácné. Daleko častější je sklon k vytváření falešných vzpomínek. Do tohoto tábora patří přibližně padesát procent lidí.

Paměť je tak tvárná, že vědci jsou dnes schopní poměrně jednoduše implantovat falešnou vzpomínku, anebo dokonce někoho přesvědčit, že se dopustil závažného zločinu během pouhých tří rozhovorů.

Vědci předpokládají, že falešné první vzpomínky vznikají, když se spojí fragmenty ze starých fotografií a rodinných příběhů; dohromady se tyto dva faktory stanou „rodiči“ falešné vzpomínky, která se ukotví do nějakého konkrétního okamžiku.

Text: MK

Reklama
Reklama