Vše je marnost: Optický klam patří mezi nejslavnější díla zachycující pomíjivost života

Co všechno nám může říct jednoduchý obrázek? Další optický klam nám nejen ukazuje, jak tajemně funguje naše vnímání, ale naznačuje nám i děsivé životní pravdy…
Vše je marnost
Vše je marnost
Wikipedia Commons/Charles Allan Gilbert

Marnost nad marnost, všechno je marnost! Tak zní úvod biblické knihy Kazatel, pátrající po smyslu života a bezútěšnosti existence. Možná jste tuto frázi částečně slyšeli i u Hamleta, slavného depresivního hrdiny Williama Shakespeara. Dnes se však podíváme na marnost jinou – zdánlivě zábavnou a hravou, avšak zároveň připomínající nejtíživější otázky našeho bytí.

Mladá dívka, nebo smrt?

Americký ilustrátor Charles Allan Gilbert se prosadil jako kreslíř pro mnoho časopisů a knih, zároveň se podílel na raných filmech jako animátor a spolupracoval s americkou armádou v první světové válce. Nejvíce se však proslavil už před dvacátým rokem života. V roce 1892 totiž byla prvně publikována jeho ilustrace s názvem „Vše je marnost“ (v originále „All is vanity“). Ta se okamžitě dočkala masivní oblíbenosti a byla mnohokrát citována i parodována.

Vše je marnost
Autor: Wikipedia Commons/Charles Allan Gilbert Vše je marnost

Zachycuje mladou ženu, kterak se líčí před u toaletního stolku. Ten se mimochodem anglicky také může označovat pojmem „vanity“, tedy marnost, marnivost. Pokud však od obrázku trochu odhlédnete, uvidíte jasně vyznačenou lebku. Gilbert se tímto dílem zapsal mezi tvůrce takzvaných vanitas čili uměleckých děl ukazujících pomíjivost života, marnost veškerého úsilí a především lidskou konečnost a nevyhnutelnost smrti. Takové upomínky jsou také známé pod názvem „memento mori“ neboli „pamatuj na smrt“.

Marnost ve vnímání

Jako vysvětlení tohoto jevu může posloužit takzvaný Gestalt switch, což je jakési přepnutí pohledu na určitý problém či vjem. Vychází z psychologické školy Gestaltu, která se zabývá právě různými způsoby vnímání a mimo jiné také tvrdí, že celek je víc než jen součet jeho částí. Takže bez ohledu na to, co náš zrakový systém doopravdy přijme za podnět z vnějšího světa, dochází v mozku k interpretaci právě viděného – což se děje právě u podobných optických klamů. Pokud víme, že se na obrázku nachází více než jedna informace, jeden způsob pochopení, pátráme dál, dokud nenajdeme, co hledáme. Jak však tyto procesy v mozku a smyslových orgánech skutečně fungují, je stále do značné míry záhadou – na rozdíl od dosti jasného sdělení o naší konečnosti…

Text: MS

reklama