10. června 2021 00:15

Vodácký slovník: Znáte nejpoužívanější výrazy českých vodáků?

S příchodem teplého počasí je ideální čas vyrazit na romantický či rodinný výlet na vodu. Víte však, co znamenají slova jako „bort“, „háček“ nebo „karfiol“? Pokud ne, jste na správném místě. Vše vám totiž vysvětlíme.

„Ahój,“ zaznělo ze břehu, kde parta vodáků právě rozdělávala oheň, zatímco jeden z háčků nosil barely na břeh. „Čau,“ zazněla odpověď z projíždějící lodi a na břehu nastalo trapné ticho. Pokud se chcete podobnému trapasu vyhnout, seznamte se s vodáckým slovníkem. Na vodu totiž vyráží čím dál více lidí a tuzemské půjčovny lodí se každý rok těší na vydatnou sezonu. Znalost vodáckého názvosloví je navíc dobrá (podobně jako u turistických značek) nejen ze společenského, ale i bezpečnostního hlediska.

Základní názvosloví

„Ahoj“ je klasický vodácký pozdrav pocházející z námořnického ahoy. Mezi námořníky je pozdrav doložený od roku 1751, takže jeho následné zdomácnění mezi vodáky je logickým pokračováním. Rozhodně se tedy tento pozdrav nebojte používat a neostýchejte se. Tykání je na vodě samozřejmostí, neboť na řece si jsou všichni rovni.

Nyní ale k náčiní a jeho označením. Ta část pádla, která je ponořená ve vodě, je „list“, tvarované držadlo je „hruška“. Bok lodi je „bort“ a věci jsou uschovány buď v „barelech“, „konvích“ (plastové sudy uzavřené šroubovacím víkem) nebo loďácích (speciální nepromokavé pytle).

„Koníčkovací“ šňůra alias koňadra neoznačuje ve vodáckém slangu sýkorku, ale provaz určený buď ke spouštění lodi skrz jez nebo k uvázání lodi u břehu. Je to bezpečnější, neboť pravidelné vlny mohou jen povytaženou loď rozkolísat a odnést. Důležitou součástí záchranného vybavení je „házečka“ neboli „házecí pytlík“, jež obsahuje zhruba 10–15 m lana, které se háže tonoucímu. Někdy je opatřeno na koncích oky či smyčkami. Začít v kritické chvíli zjišťovat, co po vás zachránce chce, když křičí „podej házečku“, může stát někoho život. Každoročně se utopí kolem 200 lidí.

Když se dostanete na vodu

Nejčastější lodí na našich vodách je kánoe. Ivan Mládek sice v písni Jez zpívá, že „měl náladu zlou, von zničil kéňu mou,“ ale kanoi kéňa nikdo neříká. Jednočlenná varianta je „singl“, kánoe pro dvě osoby je „debl“. Jen je dobré si ji neplést s kajakem. Když se totiž „uděláte“ nebo „cvaknete“ (převrácení a utopení lodi) v kánoi, tak vám „eskymák“ (specifický úkon, jimž se otočíte znovu nad hladinu) nepomůže. Utopenou kánoi musíte „vzít do teplejch“ (použít ruce) a vytáhnout. A samozřejmě pochytat plovoucí barely.

Když „zadák“, tedy „kormidelník“ (člen posádky sedící vzadu) zakřičí na „háčka“ (člen posádky sedící vepředu většinou s minimem práv a rozhodovacích pravomocí) „kontra“, znamená to, že má zabrat do protisměru, čímž pohyb lodi zbrzdí. Často je to proto, že se blíží jez, „vývařiště“ (nebezpečné místo pod jezem, kde se „vaří“ voda) nebo „karfiol“ či „květák“ (voda vyvěrající a vracející se zpět pod splavem), a je potřeba zhodnotit situaci. Opakem„ kontra“ je „záběr“. Povel „přitáhnout“ znamená zabrat pádlem směrem k boku lodi, čímž se loď rychleji otočí v požadovaném směru.

Příkazy vydává zadák a konkrétně při povelu „přitáhnout“ je dobré, aby oba členové posádky provedli úkon současně. Důvod, proč velí zadák, je nasnadě. Háček sedící vepředu totiž kormidelníka nevidí. Opakem přitažení je pak „odlomení“ či „odkopnutí“, tedy záběr pádlem od boku lodi.

Jez se sjíždí „šlajsnou“ skládající se z „koz“ (zdi, nejčastěji betonové) a propusti (část, kterou proudí voda). Je potřeba si dát pozor na „válec“ a „vracák“. V prvním případě jde o místo, v němž se přepadávající voda odráží od vývařiště, odtéká a část vody se vrací zpět k překážce. Tím vzniká nebezpečný válec, v němž je snadné utonout. Vracákem je míněn protiproud často vznikající za překážkou.

Pokud s sebou vezete pasažéra (nejčastěji je to dítě), jež se veze uprostřed lodi a nepádluje, tak vězte, že máte na palubě „porcelán“. Pokud si chcete ušetřit námahu, držte se proudnice, což je pomyslná čára, v níž je nejrychlejší proud. Rozhodně nebývá vždy ve středu řeky.

Když vodák opustí klikatý tok řeky, rozprostře se před ním volej. Volejem trestá Bůh vodácké hříchy spáchané mimo vodu. Vodácké peklo je patrně nekonečný volej,“ píše Zdeněk Šmíd ve své slavné knize Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii. Snad vás nekonečný volej, tedy nudná, nepohyblivá hladina, kterou si vodák musí odmakat, v letošní vodácké sezoně nepotká.

Topi Pigula

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom