Víte, co cítíte? Focusing vám to řekne

Poměrně jednoduchá terapeutická technika, kterou si lze zkusit i doma, nabízí nevídané možnosti uvědomění si toho, co se děje ve vašem těle. Rozumíte svým pocitům?
Focusing jako forma meditace pomůže pochopit leckteré podivné pocity.
Focusing jako forma meditace pomůže pochopit leckteré podivné pocity.
unsplash.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Často říkáme, že se necítíme ve své kůži. I když nás třeba nic zjevného netrápí, z nějakého podivného důvodu se v nás cosi děje a my si prostě nerozumíme. Tyhle pocity zná snad každý a bezpochyby si je nikdo z nás neužívá. Jenže co s nimi? Možná vás překvapí, že podobný problém se už několik chytrých hlav rozhodl před pár dekádami řešit a přišli s meditativní technikou, jež může leckomu pomoci tyto podivné stavy překonat. Slyšeli jste o focusingu?

Úspěchy focusingu

Před dvěma lety zemřel Eugene Gendlin, rakouský filozof, který se dožil požehnaného věku devadesáti let. Ačkoli neměl formální vzdělání v psychologii, právě v této oblasti se prosadil nejvýrazněji – jeho psychoterapeutickým guru byl slavný Carl Rogers, zakladatel výrazného směru humanistické psychologie. Právě pod jeho vedením se Gendlinovi podařilo už v polovině minulého století přijít se zajímavými technikami, jež mohou dodnes inspirovat každého z nás.

Gendlin si uvědomoval určité limity tradiční psychoterapie, při níž klient promlouval o svých životních tématech. Při takovém přístupu je totiž opomenuto jednak tělo, veledůležitý zdroj informací, a jednak nemusí docházet k dostatečnému propojení s emocemi; sami se můžete zkusit zamyslet, jestli vždy přesně odhadnete, jak se aktuálně cítíte. Gendlin se chytře rozhodl právě tyto dvě sféry propojit a navrhl metodu nazvanou focusing. V 70. letech vydal budoucí hitovou knihu se stejnojmenným názvem a o necelou dekádu později založil i celý institut zaměřený na trénink a rozvoj této techniky. V čem tedy spočívá?

Pocity v těle

Focusing stojí na šesti fázích, jimiž člověk meditativním způsobem projde. Na začátku je tedy třeba si uvědomit vlastní tělo v prostoru a zaměřit svou pozornost právě na něj. Jak si začnete všímat těla, začnou se objevovat i emoce. Nejspíše vytanou i nějaké myšlenky, jsme koneckonců zvyklí pořád přemýšlet, že? Ty nás ale v tuhle chvíli nezajímají, a tak je na chvíli zažeňte a soustřeďte se jen na ony pocity. Emoce se následně vyplatí pojmenovat či v duchu znázornit pomocí nějakých obrazů, vzpomínek, vjemů. Pak sledujeme, co se s emocemi děje po tomto pojmenování, a tak několikrát dokola. Následně můžeme meditaci ukončit a již vědomě pracovat s tím, co se objevilo (a co v nás zůstalo).

Teď si možná říkáte, že se jedná o banality nebo podivný šamanismus. Úmyslně se však nejedná o nic komplikovaného, vlastně skoro jen zacílenou pozornost na podstatné indikátory našeho vnitřního života, jimž však v běžném životě věnujeme pramálo prostoru – tělesným pocitům. Navíc několikrát opakovaná kombinace zvědomování pocitů a jejich verbálního uchopení může často vést k tomu nejcennějšímu – pochopení.

S focusingem dodnes pracuje řada psychoterapeutů, a to z dobrých důvodů. Technika totiž zdůrazňuje adekvátnost negativních emocí a jejich přijetí. Když jsme smutní a někdo nám řekne, abychom smutní nebyli, těžko nám to pomůže; pokud však svůj smutek přijmeme a nebudeme se za něj pranýřovat, právě ono pochopení nakonec otevírá prostor ke změně. Však to můžete kdykoli vyzkoušet sami – přestože se focusing často učí pod vedením lektora a ve skupině, nedopustíte se žádného rizika, pokud si jej zkusíte i doma.

Text: MS

Reklama
Reklama