Virtuální realita přichází i do světa chutí

Sotva začínáme chápat, že zrak i sluch jdou ošálit s pomocí virtuálních helem či prostorového zvuku, začínají se objevovat i snahy zvirtualizovat další ze základních smyslů – chuť. Vědci z Národní univerzity v Singapuru letos představili schopnost nasimulovat jazyku sladkou chuť. Technologie má zatím čistě experimentální povahu, na jejím poli však zkoumají i další.

Chuť bez jídla

"Sladká příchuť je rozeznávána jako jedna z nejpříjemnějších mezi pěti primárními příchutěmi," napsal jeden z autorů singapurské studie. "Představujeme proto novou metodu virtuální simulace sladké chuti skrze aplikaci termální stimulace špičky lidského jazyka. Výsledky předběžných testů naznačují, že účastníci byli schopni pocítit jemnou sladkou příchuť skrze využití našeho systému." Strojově znějící řeč ve skutečnosti popisuje metodu spoléhající na rychlém oteplování a ochlazování chuťových pohárků, které měly samy o sobě efekt jenom asi na polovinu účastníků. Jiné velké skupiny participantů oznámily, že při oteplování pociťovaly kořeněnou příchuť, zatímco při ochlazování naopak mátovou. Princip má tedy ještě hodně co dohánět, jako koncept strojové simulace chuti však svou životnost prokázal.

Kuchaři ze Singapuru nejsou jediní, kteří doslova vaří příchuť z vody. Taktéž vědci z Tokia provádějí výzkum v simulaci jídla, nikoliv však co do chuti, ale co do textury potraviny. Děje se tak skrze umístění elektrod na část čelisti používané při žvýkání potravy a úpravu frekvence a délky do čelisti vysílaného elektrického impulzu. Skrze tento princip byli vědci schopni u části účastníků pokusu relativně věrohodně navodit dojem tuhé či naopak jemné potraviny.

Mohlo by se zdát, že na přechytračení jazyka je nutno jenom pokročilých, frankensteinovských technologií, opak je však pravdou. Virtuální chutě mohou vznikat i jednoduchým ošálením s pomocí barvy a specifické kyselosti. Další z pokusů tak byl s to vytvořit chuť podobou citronové limonádě skrze změnu pH a podsvícení, které očím evokovalo tradiční nažloutlou barvu limonád. I tentokrát efekt fungoval spolehlivě. Metoda by mohla být jednou využitelná třeba pro lidi "závislé" na slazených nápojích.

Budeme se těšit, či bát?

Máme se tedy těšit na brzké VR ochutnávky jako na další dietologický trend? Možná ano, spíše však nikoliv. Ze své podstaty je totiž i ta pokročilejší technologie schopná emulovat jenom velmi omezenou paletu těch nejvýraznějších chutí působících na jazyk. To, čemu se laicky říká "chuť, je totiž ve skutečnosti kombinací chuťové (jazykové) a pachové percepce. Jinými slovy, velkou (ačkoliv jen obtížně kvantifikovatelnou) míru chuti dělá pach. A ten VR technologie prozatím ještě ošálit neumí.

Jak je navíc vidno z videí, jako je toto, vzhled VR ochutnávek prozatím připomíná cosi mezi Mechanickým pomerančem a operací ústní dutiny. V éře, kdy stále více lidé preferuje biopotraviny pěstované s maximálním údajným návratem k tradičním zemědělským hodnotám, jde o obrázek, který VR chutí jen stěží získá nadšené fanoušky.

Neznamená to však, že jednoho dne za několik desetiletí tomu nemůže být docela jinak – jakmile se podaří přesvědčivě ošálit i pach, a případně miniaturizovat technologii do přívětivějšího obalu, budeme si možná moct dopřát daleko pestřejší škálu chutí. Uvnitř futuristických videoher tak možná budeme moct i jíst a pít. Před takovou budoucností ovšem bude muset dozrát nejenom technologie, ale nejspíše i touha něco takového prožít ze strany zákazníků.

Text: Ladislav Loukota