Říkalo se mu Schwerer Gustav neboli Těžký Gustav a šlo a německé železniční dělo s ráží 80 centimetrů. Vyrobily ho během 30. let dvacátého století slavné Kruppovy zbrojovky – jeho hlavním účelem měla být palba proti hlavním pevnostem francouzské Maginotovy linie. Protože Maginotova linie byla v té době nejlepší obrannou stavbou světa, mělo ji zničit nejsilnější a největší dělo na světě.
Plně sestavený Gustav vážil přibližně 1350 tun, tedy asi jako tisícovka škodovek typu Octavia. Jen náboj vážil sedm tun, mohl přitom doletět až do vzdálenosti 47 kilometrů! Vývoj tohoto monstra (pro jeho kritiky), respektive technického zázraku (pro jeho obdivovatele) byl však natolik náročný, že Němci nestihli vyrobit ani jediný kus do doby, než na Francii zaútočili. Navíc blitzkrieg stejně Maginotovu linii obešel, takže by Gustav zřejmě nenašel na frontě žádné uplatnění.
Pak Němci Tlustého Gustava přesunuli k Leningradu a na konci války zřejmě doufali, že ho využijí při potlačení povstání ve Varšavě. Naštěstí se to nestalo, Gustav se totiž přesunoval i po železnici tak pomalu a obtížně, že ho Němci museli při přesunu na západ sami zničit – v obavě, aby nepadl do rukou Rudé armády a pak nebyl použit na ostřelování německých měst…
