VIDEO: Kolem drastického videa se strhla ostrá diskuze. K čemu jsou testy na zvířatech?

Video se záběry nelidského zacházení se zvířaty umístěnými v německé laboratoři farmakologie a toxikologie znovu nastolilo otázku, zdali testy na zvířatech potřebujeme. Tady je odpověď. Pozor: Nevhodné pro děti a citlivé povahy.
Týrání zvířat v LPT laboratoři
Týrání zvířat v LPT laboratoři
Cruelty Free International/SOKO-TS/Youtube

Videoreportáž na svých stránkách zveřejnila organizace bojující za práva zvířat Cruelty Free International, která se spojila s Soko Tierschutz, organizací, jež pomocí investigativních metod zjišťuje porušování zvířecích práv. Jejich cíl je jasný – zavření míst, jako je laboratoř poblíž Hamburku, kterou jsme představili v minulém článku o týrání zvířat. Zároveň míří směrem ke zpřísnění evropských zákonů.

Test toxicity LD 50

Šokující záběry odhalují naprosto nelidské chování bez jakékoliv špetky soucitu vůči zvířatům. Psi, kočky a opice jsou drženy v malých klecích a každý den jsou podrobováni testům na celou plejádu toxických látek. Zvířata jsou na první pohled velmi vystresovaná a vystrašená. Pro opice, které jsou přirozeně divoká zvířata, je tak malý prostor velmi frustrující, a po čase se u nich objevuje stereotypní a nepřirozené chování, což je ostatně známé z celé řady dalších zařízení. Lední medvědi či velké kočkovité šelmy v zoologických zahradách mají taky "z nudy", tedy nedostatku přirozených podnětů "vychozenou" svou malou cestičku.

Organizace Cruelty Free International vypověděla: „Testování toxicity zahrnuje i trávení zvířat, aby se zjistilo, jaké množství chemikálií nebo léků způsobuje vážné poškození. To vše ve snaze zjistit, jaká by mohla být „bezpečná“ dávka pro člověka. U zvířat se projevovala řada závažných problémů jako například zvracení, vnitřní krvácení, dýchací potíže, horečka, hubnutí, letargie, kožní problémy nebo selhání orgánů. Zvířatům nebyla poskytována žádná anestetika ani nic dalšího, co by jim mohlo ulevit od bolesti.

Test toxicity známý jako LD 50 (LD latinsky dosis letalis; anglicky lethal dose) je v toxikologii označení pro dávku látky podané testovaným jedincům, která způsobí úhyn 50 % testovaných živočichů do 24 hodin od expozice. Udává se v mg/kg živé hmotnosti. Příklad:  LD50 orálně, potkan: 400 mg/kg znamená, že látka byla dodána ústy, nikoliv tedy injekčně či vdechnutím, a polovina testovaných zvířat zemřela při množství 400 mg přepočítané na kilogram živé váhy. LD100 pak značí smrt všech testovaných zvířat.

Americké ministerstvo zemědělství (USDA) v roce 2010 uvedlo, že 97 123 zvířat utrpělo během experimentů bolest, aniž by jim byla poskytnuta úleva pomocí anestezie. I tady je z hlediska laboratoří vysvětlení prosté: použití anestezie by mohlo zkreslit výsledky testů, takže utrpení zvířat by mohlo přijít vniveč.

laboratorní potkan - albín
Autor: Jan Stephens laboratorní potkan - albín

Do LPT laboratoře se aktivistům podařilo infiltrovat jednoho ze svých lidí díky inzerátu na nabídku práce. „Od prosince roku 2018 do března 2019 pracoval v laboratoři tajný vyšetřovatel,“ řekl Friedrich Mülln ze Soko Tierschutz. Ovšem pod slovem "vyšetřovatel" si nelze představt nějakého agenta státních orgánů, jde o soukromou aktivitu lidí, kterým pokusy na zvířatech zásadně vadí.

Podle Cruelty Free International je LPT laboratoř, která má za úkol testování substancí farmaceutických, průmyslových a agrochemických společností z celého světa. Podle organizace v laboratoři opakovaně docházelo k porušování zvířecích práv i lidmi daných předpisů, a tak celý případ předložila policii a ta je nyní v procesu vyšetřování.

Video: Jak se zachází se zvířaty určenými k testům

Potřebujeme testy na zvířatech? Ano, a proč?

Celosvětově se k testům na zvířatech použije kolem 115 milionů zvířat, přičemž ČR se na tomto čísle podílí několika stovkami tisíc, konkrétně v roce 2011 šlo o 375 091 jedinců. Byť existují i jiné metody, od počítačových simulací přes testy na tkáňových kulturách, zcela vyloučit se testy na zvířatech zatím nedají. Jde zejména o testy za účelem zjišťování účinků (i vedlejších) nově vyvíjených léků. Asi málokdo by si chtěl aplikovat lék, u něhož se podle propočtu a počítačových simulací tuší, co udělá, ale na živém tvorovi to odzkoušeno nebylo.

Ostatně ve finální fázi testování jsou léky aplikovány i lidským dobrovolníkům, většinou v takovém stadiu nemoci, kdy klasické léky nezabírají. Na jednu stranu informace, jak to chodí ve výzkumu, poskytují neziskové organizace bojující proti testům. Ty jsou často velmi emotivně zabarvené, hrají na strunu citů a humanity.

Druhá strana by mohla být samotná laboratoř, která naopak bude argumentovat nutností výzkumu a ověřování, což tváří v tvář níže publikovanému videu bude jen těžko obhajovat. Výzkum ano, ale za jakých podmínek?

A to je otázka pro třetí stranu, v našich českých podmínkách pro Státní ústav pro kontrolu léčiv. Na otázku, jaké jsou podmínky pro testy léků na lidech, odpovídá na svých stránkách následovně: „Než se lék začne podávat lidem, musí projít standardním předklinickým testováním, tzn. určitými typy testů na zvířatech (testy akutní a chronické toxicity, testy reprodukční toxicity, kancerogenicity, mutagenicity a genotoxicity). Poté musí firma získat povolení/souhlas SÚKL, etické komise a v neposlední řadě i souhlas pacienta, na kterém se bude lék testovat. V rámci posuzování studie se prověřují veškeré údaje z předklinického a případně i dosavadního klinického testování, které jsou zpracovány v dokumentaci předkládané zadavatelem studie. Pečlivě je hodnocena i kvalita léku včetně podmínek jeho výroby.

I tady je jasně řečeno, že než se začne testovat na lidech, musí být provedeny testy na zvířatech.

Myš, která dožije svůj život mimo laboratoř
Autor: Foto: Topi Pigula Myš, která dožije svůj život mimo laboratoř

Potřebujeme testy na zvířatech? Ne, a proč?

Důvod, proč vyloučit alespoň část (a ne zrovna malou) testů na zvířatech, vidí každý, kdo navštíví jakoukoli větší drogerii. Stovky kosmetických přípravků, většinou otestovaných, stojí vyrovnané v regálech. Toaletní vody, pěny na holení pro muže i ženy, šampony, mýdla, prací prášky, aviváže, deodoranty, antiperspiranty, laky na nehty i odlakovače, parfémy, líčidla (rtěnky, stíny... doplňte ženy dle libosti) i odličovače, krémy na vrásy i hydratování pleti... pokračovat by se dalo ještě hodně dlouho. Vtip je v tom, že lidský konzum vyžaduje stále nové řady, jako by těch tisíců parfémů nebylo dost. 

Vezměme si jako příklad holicí pěnu. Reklama tvrdí, že nedráždí..., jenže to je přesně faktor, jenž je nutno otestovat. Obsahuje soubor látek, který nejenže se aplikuje přímo na kůži, ale je vysoká pravděpodobnost, že se dostane do otevřené rány (kdo z nás se pánové při holení někdy neřízl) a možná i do oka. Je nutné otestovat, co to udělá. V ráně i v oku. Není-li rána, musí se na zvířeti vyrobit. Evropská legislativa se zákazem testů kosmetických výrobků na zvířatech pracuje, jenže pokud se výrobek vyváží mimo EU, například do Číny, testován být musí, neboť to čínská legislativa vyžaduje. A vyvážet do Číny, do toho neustále se rozrůstajícího trhu, by chtěl každý. A právě proto se zadávají testy nejen léků, ale i kosmetiky stále dál. 

Od roku 2014 Čína nepožaduje povinné testování na zvířatech u produktů, které v ní byly vyrobeny a spadají do kategorie takzvaných běžných výrobků. Mezi tyto se řadí parfémy, make-up a kosmetika používaná k péči o vlasy, pokožku a nehty. Bohužel, ani domácí výrobci se prozatím naopak nevyhnou testování takzvaných speciálních produktů, tedy barev na vlasy, trvalé ondulace, přípravků na růst vlasů, deodorantů, bělicích krémů a dalších přípravků deklarujících na obalu konkrétní účinky,“ píše server pravo21.online.cz.

Četba složení výrobku, kupříkladu již zmíněné holicí pěny, chemicky nepoučenému laikovi mnoho neprozradí. Běžná součást holicích pěn, ale i další kosmetiky je allantoin, což je dusíkatá látka na bázi močoviny. Než řeknete "fuj", čtete dál. Allantoin patří mezi látky urychlující hojení a regeneraci kůže. Což je méně "fuj", ale než se ve velkém začal v kosmetice používat, byl otestován.

Samostatný prodej zvířat určených k testům, od potkanů po opice, je samostatným byznysem. Zvířata totiž musí mít jasně dané standardy. Ale o tom snad někdy příště.

Text: Topi Pigula, Šarlota Chmelařová

reklama