Velký bratr nás sleduje. Kdo všechno nás neustále vidí?

Soukromí neexistuje. Rozhlédněte se cestou z práce, kolik kamer vás sleduje.
Velký bratr Tě sleduje
Velký bratr Tě sleduje
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Bezskrupulozní muži zákona a kamera v autě

Sociálními sítěmi proběhlo video, kdy plzeňští kriminalisté vytáhli zbraň na řidiče, který je blikáním upozornil na jejich dopravní přestupek. Policisté v civilu, podle zjištění Radiožurnálu zveřejněnho na serveru irozhlas.cz šlo o šéfa zásahovky Josefa Němce a jeho zástupce Vladimíra Slavotínka, černým mercedesem se zatemněnými skly a krycí SPZ zablokovali auto a vrhli se, jeden z nich (V. Slavotínek) s pistolí v ruce, atakovat řidiče. Je logické, že když na vás někdo vytáhne zbraň, tak předpokládáte, že je schopen a ochoten ji použít. Nebýt tehdy kamery umístěné v autě, mohl by na životě ohrožený řidič, občan, který nic neudělal, jen těžko dokazovat svou nevinu.

V tomto případě, stejně tak jako při vyšetřování dopravních nehod, poskytují kamery umístěné za čelním sklem a sledující provoz důležitý důkazní materiál. Totéž platí o kamerách sledujících „cvrkot“ na křižovatkách či hlídajících překročení nejvyšší povolené rychlosti. Snímek řidiče spolu s SPZ a záznamem o rychlosti je nevyvratitelným důkazem. Na druhou stranu začínají být policisté vybaveni malými osobními kamerami, jejichž záznam může sloužit celé plejádě využití. Od rozboru, zdali byl jejich zásah adekvátní, až po monitoring terénu, kterým se během služby pohybuje. Ze záznamu si následně lze stáhnout obličeje, porovnat je s databází hledaných či „zájmových“ osob. Samotná kamera má nakonec i jistý preventivně odstrašující význam. Ve Velké Británii jimi je vybaveno na 150 000 policistů.

Video, jak nemá vypadat práce členů kriminálky

Neprofesionální zásah plzeňských policistů

Stovky tisíc kamer

Za kamerami „nejprošpikovanější“ město je celosvětově považován Londýn, ale nemusíme jít až do největšího extrému. I u nás nás kamery ve velkých městech sledují takřka na každém kroku. Jen namátkou: kamery umístěné na sloupech nebo nárožích hlídají parky, náměstí, silniční křižovatky, nádraží. Jsou jimi vybaveny všechny stanice metra, hlídají vchody do státních úřadů, skleněné oko Velkého bratra snímá z vrtulníků nejen agresivní fanoušky Baníku, Sparty či Slávie, ale i další příznivce „rizikových“ sportovních utkání.

Pod kamerami jsou dnes i mnohé tramvaje, domovní vchody, obchodní centra (přičemž jednotlivé obchody mají navíc vlastní uzavřené televizní okruhy). Zastavili jste u benzínové pumpy nebo prošli kolem banky? Došla vám hotovost, a tak jste si vybrali potřebnou částku u bankomatu? V tom případě si buďte jisti, že váš obličej zůstal zaznamenán. Do kamery se usmějete, když projíždíte silničním tunelem i když si dáte kávu u McDonalda či v KFC. Jakmile přistanete na letišti, okamžitě se dostanete do hledáčku, v případě londýnského Heathrow je to kolem 3000 kamer.

Autor tohoto příspěvku spočítal, že jen než dojel do práce, ocitl se pod dohledem nejméně 20 kamer. A to byly jen ty, kterých si všiml. Rozlišovací schopnosti moderních kamer instalovaných v našich ulicích, jsou extrémní. Dokážou vidět „potmě“, takže předpokládat, že když nevidí lidské oko, tak nevidí nikdo, je značně naivní. To, že cestující sedící naproti vám ve vlaku kouká do telefonu může znamenat, že si čte SMS anebo si vás právě natáčí, stejně tak, jako si policie natáčí vás v podstatě u každé větší demonstrace. Moderní sledovací systémy dokážou rozeznat obličej na vzdálenost několika kilometrů – a to samozřejmě nemluvíme o satelitech monitorující svět z nadoblačných výšin. Ale i tady se umělá inteligence může chovat neinteligentně.

Kamera odhalí vlka i teroristu

Odstrašující význam už kamery prokázaly, v místech, kde jsou instalovány, klesla zločinnost o desítky procent. Fotopasti a skryté kamery monitorují a obrazem dokládají výskyt ohrožených druhů. Nemusí jít o čínské pandy nebo ohrožené africké kočkovité šelmy, slony či nosorožce. I v našich luzích a hájích se díky nim prokázal výskyt vlků a rysů. Kamery ve spojení s mikrofonem a inteligentním vyhodnocením dále rozšiřují možnosti sledování. Zaznamenají (a zaměří se) na zdroj atypického zvuku, jako je hádka, rozbíjení lahví či výstřely. Na poslední jmenovaný zvuk je specialista přístroj od společnosti Shooter Detection System, který střelbu rozpozná a lokalizuje a údaje pošle k záchranným jednotkám. Na pašování lidí „stačí“ obyčejný rentgen rozeznávající hustotu předmětu, ovšem posledním výkřikem je přístroj detekující excitaci jádra prvku, takže krom tvaru a hustoty dokáže rozeznat takové rozdíly, jako je limonáda slazená od neslazené. To vše v uzavřeném kontejneru. Dost možná, že pohlédnete-li k obloze, aby jste se ujistili, že nebudete potřebovat deštník, tak bude vaše tvář jedním z bodů na satelitním snímku. Časopis National Geographic ve svém čísle z února 2018 udává, že 133 satelitů denně fotografujících zemský povrch odešle každý den 1,3 milionu snímků. Vítejte ve světě velkého bratra.

Český systém „chytré kamery“, SmartCam, dokáže analyzovat chování objektů – z trajektorie osob i aut odhalí vzory chování. To ale zdaleka není všechno. Rozpozná předmět, který osoba zanechá ve scéně a pád člověka ve scéně. Dokáže rozeznat obličej, přiřadit jej konkrétní osobě a uložit biometrická data. A v neposlední řadě umožní sloučit zajímavé události z celodenního záznamu z kamery do krátkého videa, ve kterém je možné události dále filtrovat a prohlížet.

A pointa nakonec

Při ověřování identifikace na městském úřadě upozornila úřednice klienta, že ona si podle nových zákonů nesmí opsat číslo občanského průkazu, zatímco o ulici vedle v herně se každý nový klient musel zaregistrovat, nechat vyfotit tvář, oskenovat občanský průkaz a podepsat, že souhlasí se zpracováním osobních údajů. Málokterý hráč bude pátrat po tom, zdali zákon 186/2016 Sb. (Zákon o hazardních hrách), podle kterého jsou tyto údaje nutné, skutečně něco takového vyžaduje a zdali provozní a barman v jedné osobě může tyto údaje shromažďovat.

Říká se, že kdo má čisté svědomí, ten nemá co skrývat. Obličeje každého z nás mohou být v databázích policejních složek i soukromých společností, o jejichž existenci nemáme ani tušení.

Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama