5 věcí, které možná nevíte o Velké pardubické: Kolik už při ní zemřelo koní?

Velká pardubická patří mezi ikonické koňské závody. Nese s sebou ale i temnou historii plnou nebezpečných pádů a úmrtí.
Koňské dostihy v mnohém připomínají hon
Koňské dostihy v mnohém připomínají hon
Getty Images

reklama

Pokud bychom měli Velkou pardubickou v rámci historie k něčemu přirovnat, bezesporu by šlo o hony. Šlechta na koních pronásledovala zvěř, přičemž cestou musela zdolávat celou řadu přírodních překážek. Ve hře byla jak rychlost, tak schopnost ovládat koně. Do cesty se mohla postavit jak odvodňovací strouha, tak padlý strom. Tento princip Velkou pardubickou připomíná téměř dokonale. Jediným rozdílem je skutečnost, že se koňský závod běží na předem nachystané dráze se známými a normovanými překážkami. Pojďme se ale podívat na 5 zajímavostí, které jste o slavném závodu možná netušili.

1) Velká pardubická je starší než Československo

První Velká pardubická steeplechase se běžela 5. listopadu 1874 o 8 000 zlatých. Odstartovalo 14 koní a vítězem se stal hřebec Fantome s anglickým žokejem Georgem Sayersem na zádech. Velká Pardubická je tedy o 44 let starší než samostatné Československo. Ovšem pardubické dostihy jsou ještě staršího data. Samotná dostihová dráha, na které nyní závod probíhá, byla dokonce založena již roku 1856. Velká pardubická byla založena po vzoru Velké národní v Liverpoolu a vítězství Angličana jen dokazuje, že v „honech“ byli obyvatelé britských ostrovů vskutku zběhlí.       

2) Letiště na dostihové dráze

Běhen historie prošlo závodiště celou řadou úprav. V minulosti se proháněli koně za dnešními tribunami. V místech, kde dnes parkují auta návštěvníků. Za 2. světové války tady bylo zase letiště. Pohled do map odhalí, že mezinárodní a vojenské letiště je v Pardubicích stále v bezprostřední blízkosti dostihové dráhy.

3) Smrtící Taxis 

Nejznámější překážkou je bez diskuze Taxisův příkop. Překážka, která se skáče pouze v tomto závodě a není součástí jiných soutěží, je pojmenována po německém princi Egonu Thurn-Taxisovi. Původně se jmenovala Tribunní skok a měla být ze závodu vyřazena. Thurn-Taxis se však v rozhovoru s císařským komorníkem a později poslancem Českého zemského sněmu Emilem Fürstenbergem jasně vyjádřil proti zrušení. Překážka tak zůstala zachována a dodnes nese Taxisovo jméno. Na počátku šlo o 2 m hluboký a 5 m dlouhý příkop, jenž se skrýval za proutěnou překážkou. Ta byla později nahrazena 1,5 m vysokým živým plotem. I tyto parametry však kvůli úmrtím koní a nátlaku odpůrců byly postupem času zmírněny. Celkem na této překážce zahynulo 25 koní.

4) Nehody na Velké pardubické

I když má Taxisův příkop na svědomí nejvíce pádů, a to včetně hromadných, není jedinou smrtící překážkou slavného závodu. Už při prvním závodu v roce 1874 si Strizzel při doskoku na překážce zvané bulfinš (živý plot) zlomil vaz. Smrtící je i celá řada dalších překážek: Hadí příkop, Irská lavice či Havlův skok. Kritici závodu upozorňují, že těžká zranění jsou běžná a počet zraněných koní za dobu existence Velké pardubické přelezl šedesátku.

5) Závod, který přeruší jen konflikt

Ideální tradice je ta, která je nepřerušená, nicméně o Velké pardubické to neplatí. K přerušení došlo nejen ve válečných letech první i druhé světové války, ale i roce 1968, kdy okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy konání závodu znemožnila. Jedinkrát závody zhatilo počasí, když v říjnu nečekaně napadl sníh.

reklama

reklama