Jak správně počítat věk psa: Vynásobení sedmi nefunguje

Porozumění psím miláčkům se do velké míry odvíjí od toho, jak chápeme jejich věk. Jenže vypočítat, kolik je pejskovi let, je obtížnější úkol, než si většinou myslíme.
Roztomilá štěňata rostou rychleji, než si myslíme.
Roztomilá štěňata rostou rychleji, než si myslíme.
istock.com

reklama

Abychom si dokázali představit, jak starý je náš čtyřnohý mazlíček, nejčastěji využíváme jednoduché vynásobení sedmi. K tomu nám postačí znalost matematiky prvního stupně základní školy, ovšem tenhle výpočet je postaven hodně na vodě. Vychází z prosté logiky, že psi se průměrně dožívají 11 let (což se plemeno od plemene samozřejmě značně liší), zatímco lidé zhruba 77 let (a zde je těch proměnných ještě více). Jenže psí vývoj probíhá jiným tempem nežli ten lidský, což bychom měli při počítání jeho stárnutí vzít v úvahu.

Chyby ve výpočtech

Násobení sedmi nefunguje už při pohledu na základní životní milníky. Psi dosahují pohlavní dospělosti mezi šestým a dvanáctým měsícem života – což by při tomto jednoduchém přepočtu znamenalo necelých sedm lidských let. A naopak, někteří psi se dožijí i požehnaného věku kolem 20 let; jenže člověka starého 140 let jen tak nepotkáte. Už proto je jasné, že bychom měli přestoupit na jiný, objektivnější způsob, jímž připodobníme věk psal k tomu lidskému.

S jedním takovým nedávno přišel výzkumný tým z Kalifornské univerzity v San Diegu. Jejich pohled na stárnutí stojí na měření takzvané methylace, což je přidávání methylové skupiny (CH3) k DNA. Tento proces následně určuje, jak se konkrétní geny uložené v DNA projeví. Samotné uložení genové informace v genomu totiž ještě neznamená, že musí dojít k její expresi; ne vše, co máme v genech zapsané, se tedy musí skutečně projevit. Vědci tak využili právě těchto genetických změn, aby srovnali vývoj člověka a labradora – a díky methylaci DNA mohli najít společné milníky ve vývoji těchto živočišných druhů.

Přehledná rovnice

Nedávno jsme psali o exponenciálním růstu a podle zmíněného výzkumu se psí vývoj oproti tomu lidskému odehrává ekvivalentně k matematické funkci, jež je právě exponenciále opakem. Takzvaný přirozený logaritmus (značený jako „ln“) jde využit v následující rovnici:

16 x ln (skutečný věk psa) + 31 = převedený věk člověka

To vypadá o poznání složitěji než prosté vynásobení sedmi, že? Přesto se s pomocí kalkulačky nejedná o nic složitého – necháte přístroj vypočítat logaritmus „ln“ pro skutečný psí věk, toto číslo pak vynásobíte 16 a přičtete 31. V praxi to znamená, že jeden rok starému psovi je v přepočtu na lidský věk už 31 let. Následně pokaždé, když se věk psa zdvojnásobí, přičtete 11 „lidských“ let. Takže zatímco je během prvních měsíců psí vývoj velmi překotný, velkou většinu svého chronologického života stráví v jakémsi zdlouhavém středním věku.

Existují samozřejmě i jiné metody výpočtu psího věku a i autoři této studie připomínají, že jejich zkoumání vycházejí ze zkoumání labradorů – a vzhledem k tomu, že se větší plemena obvykle dožívají nižšího věku nežli jejich drobnější kolegové, můžeme u různých psích plemen dojít k odlišným výpočtům. Většina těchto sofistikovanějších výpočtů se však shoduje na tom, že psí vývoj je mnohem překotnější nežli tradiční „pravidlo sedmi“ připouští – a během prvních dvou let života se váš chlupatý miláček dostane dál než čtrnáctiletý puberťák, a to do hluboké dospělosti. A tak bychom k nim měli i přistupovat.

reklama

reklama