Unilineární evoluce – předčila Darwinovu teorii?

Unilineární teorie přenáší myšlenky lineárního vývoje z roviny biologie do společenských věd. Není však takové uchopení evoluce postavené přece jen trochu na vodě?
Je unilineární evoluce odpovědí na vývoj člověka a společnosti?
Je unilineární evoluce odpovědí na vývoj člověka a společnosti?
istockphoto.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

V dnešní době považujeme evoluční teorii Charlese Darwina za jeden ze základních kamenů moderní vědy, na kterém stojí obrovské množství následných poznatků. O svých opičích a neandertálských předcích nepochybujeme a termín „přirozený výběr“ si našel cestu z přírodních věd až do těch humanitních. Ovšem během bouřlivého 19. století nebylo Darwinovo uchopení vývoje člověka zdaleka jediné a muselo o prosazení bojovat s řadou vlivných konkurentů. Teď se nechceme zabývat náboženskou kritikou, podle níž se darwinismus nebezpečně blížil ateismu; spíše se podíváme na jednu z částečně konkurenčních teorií, která svého času dávala podezřele velký smysl.

Evoluce jako přímka?

Takzvaná unilineární teorie evoluce se prosazovala především ve společenských vědách a zabývala se vývojem kultur a společností. Do čistě biologických oblastí tolik nezasahovala, přesto s darwinismem vycházely ze společných základů. Myšlenka unilinearity spočívá jednoduše v tom, že každá společnost prochází stejnými stádii vývoje. Proces je tedy vždy stejný a odlišnosti, které můžeme mezi jednotlivými kulturami na planetě sledovat, jsou pouze důsledkem jejich rozdílné vyvinutosti. Tehdejší západoevropská společnost pak byla brána za vrchol tohoto řetězce, nejpokročilejší typ uspořádání lidí, jaký náš svět zná. Což je vpravdě ambiciózní tvrzení, ovšem nesmíme zapomínat na pozitivistické ladění 19. století, kdy nejchytřejší mozky bezmezně věřily možnostem vědy a jejím pokrokům. Nebo to bylo trochu jinak?

Politické pozadí

Unilinearitu spolehlivě vyvrátilo až dění poloviny 20. století; rozpad koloniálních mocností a zcela odlišný vývoj leckterých oblastí empiricky prokázal, že procesy společenského vývoje se prostě vždy mohou (a budou) lišit a že není možné jednou teorií zahrnout veškerá kulturní, historická a společenská specifika jednotlivých regionů. Paradoxně tak kolonie stály za zánikem této teorie, kvůli kterým vlastně původně vznikla – britští kolonialisté se během dobývání setkávali s rozličnými kulturami a právě předpoklad, že se jedná o primitivnější fáze společnosti, jimž může spojení s pokročilou Anglií jen pomoci, ospravedlnil masivní zabírání objevených území.

Zřejmě i proto se tato teorie dočkala takové popularity, neboť se nejednalo pouze o (na svou dobu) logický a vědecky věrohodný koncept, nýbrž také podporoval politiku tehdejší vládnoucí garnitury. A to se vždycky hodí. Bylo by nespravedlivé odsuzovat zástupce myšlenek unilineárního vývoje lidstva, mezi které patřili i dodnes uznávaní sociologové a antropologové jako Herbert Spencer, August Comte či Lewis H. Morgan, a přisuzovat jim ohýbání vědeckých poznatků ve prospěch zájmů mocných. Spíše se jedná o zneužití vědeckého pokroku těmi, kterým se podpora kruhů moudrých velmi hodila. A na to bychom si měli dávat pozor v jakékoli době…

Text: MS

Reklama
Reklama