Umíte si představit, že byste se u soudu hájili sami? Uměli byste se orientovat ve spleti zákonů a novel?

Hustota sítě paragrafů je taková, že k nám z dávné minulosti stále častěji promlouvá prognostický výrok Publia Cornelia Tacita „V nejzkaženějším světě nejvíce zákonů“.
spravedlnost, která v tomto případě není slepá
spravedlnost, která v tomto případě není slepá
GFDL 1.2 - GNU Free Documentation License 1.2
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Jaký je současný stav našeho práva a kam nás vede, si v pořadu Kupředu do minulosti na ČRo2 Martina Kociánová povídala s místopředsedou Nejvyššího soudu České republiky, Romanem Fialou.

Martina: Máme stále více práv i stále více povinností, ale je jich už tolik, že se v nich nakonec nikdo nevyzná. Může našemu právnímu řádu normální člověk ještě rozumět?

Roman Fiala: Zákonům nerozumí nejen běžní lidé, ale často ani právníci, soudci, advokáti. Je smutnou pravdou, že když chcete rozhodnout nějaký případ, nebo se chcete připravit na obhajobu, tak potřebujete počítačový program, abyste si zjistila, v kterém konkrétním znění konkrétní zákon platí, protože když nebudete mít takovýto program, tak vlastně nezjistíte, v jakém znění a který zákon je ještě platný a účinný, a který už ne.

Martina: To to šlo s naším zákonodárným systémem za posledních 20 let, co máme počítače, tak hodně stranou nebo možná dolů?

Roman Fiala: Kdyby měl někdo v kanceláři tištěnou sbírku zákonů, tak byste viděla, že do začátku 90. let na zákony stačila jedna trochu silnější kniha. A od roku 91, 92 najednou nestačily dvě, tři, ani čtyři knihy. Najednou těch zákonů přibývalo a byly stále nové a každý rok ty novější doplňovaly a doplňovaly a měnily ty starší.

I základní zákoníky, které by měly být takřka nedotknutelné, mají novelizací mnoho desítek. Takže opravdu je obtížné dneska vědět, co platí a vlastně ani mnozí lidé neví, proč se zákony takhle dramaticky mění.

Otázka, proč se stále mění zákony, vlastně není správná otázka pro právníka, protože právník je od toho, aby ty zákony používal, vykládal, ale otázka politická je, proč zákony stále měníme.

Proč je to dobré, pro koho je to dobré a komu to svědčí. Seneca, kterého jste citovala, nebyl zvlášť velký optimista. Když si přečtete knihu O klidu duševním, myslím si, že klidu nenabudete. Seneca patřil mezi stoiky, oni duševní klid nabývali, ale ne tím, že by pojmenovali ideální společnost, ale že sami spíš pochopili, že se s tím moc nic nedá dělat.

Martina: Vy také moc optimisticky nevypadáte, pane místopředsedo Nejvyššího soudu. Já tu funkci opakuji proto, aby vyznělo, jak hovoříte skepticky a vlastně bezmocně. Znamená to, že vy ve vaší funkci nemůžete s tím, že z právního řádu se stala džungle, vůbec nic udělat?

Roman Fiala: Myslím si, že můžeme a že to děláme. Dělá to Nejvyšší soud i snad i většina soudců. Rozhodujeme občanskoprávní a obchodní kauzy a velmi často hledáme cestu k právu ve složitém právním systému tak, že trochu instinktivně víme, jak ta věc má být rozhodnuta. Čím je právní řád nepřehlednější, tím častěji k tomu spravedlivému řešení, které většina z nás, doufám, že hledá, pak hledáme ty příhodné paragrafy, které se na to hodí.

Martina: Takže to pak ale velmi záleží na každém jednom člověku a ne na zákonu.

Roman Fiala: Ale já si myslím, že od biblických dob vždycky záleželo na každém jednotlivém soudci, aby nesl svou vlastní pečeť do rozhodování věcí s pocitem, že je to jeho osobní příklad na kolik bude spravedlivý. A nakolik bude ztělesňovat to, co přirozeně každý od soudce čeká. Ano, soudci mají problémy s nedobrými zákony, ale věřím, že jejich prací je spravedlnost, ne zákony.

Martina: Podle historiků bývalo po celé tisíce let zcela normální, že lidé jasně rozuměli tomu, co smí a co nesmí. Řekněte mi, žilo se lidem lépe?

Roman Fiala: To je otázka, která by od soudu byla jistě odmítnuta jako zavádějící. Samozřejmě že se žije lépe tomu, kdo ví, kde je jeho místo v řádu světa, ve kterém je. Lépe se žije každému, kdo je včleněn do nějakého systému hodnot.

Musíme se ale smířit s tím, že dnes žijeme v době, kdy hodnotové systémy jsou rozostřené, kdy mnoho lidí vlastně žádný hodnotový systém pořádně nemá. Pohybuje se v pragmatickém světě a ocitli jsme se v době, kdy se staré hodnotové systémy ztratily, byly popřeny, ale nové nepřišly.

Podle čeho se pozná dobrý právní řád? Proč měníme zákony dřív, než zjistíme, jestli je potřebujeme změnit? Proč jsme se vydali na rozdíl od jiných evropských států na cestu rozsáhlých a popisných zákonů? Proč nejsou potřeby novely zákonů? Přečtěte si celý rozhovor zde

Reklama
Reklama