Drsné záběry z tržiště ve Wu-chanu: Tady se začal šířit koronavirus

Koronavirus není zdaleka první nákazou, která se začala šířit z Číny. Na začátku všeho byl i tentokrát mokrý trh prosycený krví zvířat všech druhů.
Mokré trhy v Číně, kde se zabíjejí zvířata pro čerstvé maso
Mokré trhy v Číně, kde se zabíjejí zvířata pro čerstvé maso
iStock.com / Uragon / koláž

Jako už několikrát v minulosti, začala i epidemie koronaviru Covid-19 na čínském tržišti se zvířaty. Wu-chanská tržnice Chua-nan přitom byla nechvalně známá žalostnou hygienou i podmínkami přechovávání zvířat, které jsou ideální pro přenos virů na člověka.

PŘÍZNAKY KORONAVIRU ::: MAPA KORONAVIRU
ČÍNA PORÁŽÍ KORONAVIRUS ::: PITVY OBĚTÍ KORONAVIRU

Obchodovalo se tam se všemi myslitelnými druhy – od psů a prasat po želvy, bobry, krysy, hady či netopýry. Zvířata byla často v klecích naskládaných jedna na druhou, takže po sobě močila a kálela. Ještě živá byla vedle čerstvě usmrcených. 

Prokázalo se, že 28 z původních 41 pacientů nakažených koronavirem mělo vztah k wu-chanskému tržišti, ačkoli je sporné, že zcela první přenos ze zvířete na člověka proběhl právě tam. Virus je sice netopýřího původu, ale předpokládá se, že jako mezihostitel posloužil luskoun, který se na tržišti také prodával.

Řešení hladu

Začátek všeho lze najít v sedmdesátých letech, která byla pro Čínu krizová. Několik vln hladomoru zabilo více než 36 milionů lidí a komunistický režim, který vše řídil centrálně, měl stále problém nakrmit 900 milionů obyvatel.

V roce 1978 pod hrozbou dalšího kolapsu vláda ustoupila a povolila soukromé zemědělství. Velké státní podniky stále ovládaly produkci základních potravin, a tak drobní zemědělci vymýšleli různé alternativní způsoby výdělku – tím hlavním bylo chytání a chov divokých zvířat, tak jak se to dělalo historicky v Číně i v jiných asijských zemích.

Jelikož nové uspořádání rychle vyřešilo problém s hladem, vláda se za něj postavila, a začala ho dokonce propagovat, aby zmírnila tlak na neohrabaný systém státního zemědělství a potravinářství. "Cokoli děláte, abyste se zbavili hladu a chudoby, je v pořádku," zněl vzkaz komunistické strany.

Nabídka zvířat na tržnici ve Wu-Chanu
Autor: Twitter / Muyi Xiao Nabídka zvířat na tržnici ve Wu-Chanu

Divoký byznys

V roce 1988 byl vydán zákon na ochranu divokých zvířat, který však navzdory svému názvu chránil spíše právo lidí na to, aby mohli divoká zvířata zpracovávat a chovat. Divoká zvířata totiž definoval jako přírodní zdroj k užívání, čímž naplno odstartoval nové odvětví potravinářského průmyslu.

Malé farmy se začaly měnit ve velkochovy – klidně i s klecemi pro tisíc medvědů na maso či tradiční čínskou medicínu. Výrazně vzrostl také černý obchod s chráněnými zvířaty, která stejně jako ta z legálních farem končila na tržnicích po celé Číně.

V roce 2003 přišel první velký mezinárodní problém, epidemie SARS. Její původ se podařilo dohledat v cibetkách prodávaných na mokrém trhu v jihočínském městě Fo-šan. Čínské úřady ho rychle zavřely a zakázaly velkochovy s divokými zvířaty.

Tržnice v čínském Jongilu
Autor: Wikicommons Tržnice v čínském Jongilu

Krvavá součást identity

Jenže byznys s divokými zvířaty už byl příliš rozjetý, živil velké množství lidí a jeho lobbisté měli značný vliv na politiky. Jen několik měsíců po zákazu tak vláda opět povolila chování 54 druhů divokých zvířat včetně cibetek.

Přestože většina Číňanů dnes divoká zvířata nejí, má tento zvyk nemalé množství přesvědčených zastánců, kteří ho prezentují jako tradici a součást čínské identity. Nadneseně řečeno – zákaz chovu divokých zvířat se v Číně stal podobně neprůchodným jako v USA regulace zbraní či v Česku vyšší zdanění (tedy zdražení) piva.

Čínská vláda podnikla v uplynulých letech pokusy, jak obchodování s divokými zvířaty omezit a zavést přísnější hygienická opatření. Kvůli dírám v zákonech a liknavosti úřadů však bylo běžné je různými způsoby obcházet. Obchod s divokými zvířaty má dle Čínské akademie pro průmyslový rozvoj hodnotu v přepočtu 1,724 bilionu korun a zaměstnává více než milion lidí.

Čínská mokrá tržnice
Autor: istock.com Čínská mokrá tržnice

Trpká tečka

Až aktuální pandemie koronaviru, která zasáhla takřka celou planetu, donutila čínskou vládu konat a zavřít takřka dvacet tisíc farem a zakázat i obchod s divokými zvířaty. Možnost to udělat přitom měla už dříve bez toho, aby šla výrazně proti veřejnému mínění.

Dle velkého průzkumu Pekingské pedagogické univerzity bylo už v roce 2012 více než 52 procent oslovených Číňanů proti chovu a obchodu s divokými zvířaty s jasným trendem směrem k odmítnutí. Například v Pekingu proti němu tehdy bylo 80 procent obyvatel, celé epidemii koronaviru tak vlastně nemuselo být zas tak těžké předejít...

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama