Trpíte podobně? Úzkostná porucha je druhem strachu, o kterém se moc nemluví

Úzkosti a strachy jsou mnohem častější, než se zdá.
Trpíte strachem?
Trpíte strachem?
pixabay.com

reklama

Strach a úzkost není totéž

Každý z nás někdy prožívá strach. Je naprosto běžnou a přirozenou součástí života. Ovšem existují jedinci, které tento strach ovládá a může jim značně zkomplikovat každodenní úkony v běžném životě. S úzkostí a obavami se v dnešní době potýká až polovina Čechů. Bohužel jen malé procento si uvědomuje, že se jedná o nemoc, kterou je potřeba řešit a ne se jí nechat unášet.

Šílené fobie
Autor: istock.com Šílené fobie

Jak vlastně taková úzkost probíhá? Zahrnuje žaludeční nevolnost, pocity tísně v srdeční oblasti hrudi, které mohou připomínat příznaky infarktu. K tomu se často připojují nekontrolovatelné myšlenky ve stylu – to nezvládnu. Pokud se nemocného člověka zeptáte, kdy a proč se nemoc projeví, tak to neví. Přijde to samo a po čase to samo také odezní. U většiny jedinců jde o reakci na trauma z dětství nebo později prodělanou závažnou stresovou situaci.

Spouštěčů je celá řada

Lidé trpící fobií například z pavouků to mají jasné – pavouk = strach. U úzkostí trpících jedinců je to složitější. Strach je velice silná emoce, se kterou se běžně pracuje. Často se vyvolává uměle, stačí podívat na hororové filmy anebo negativně laděnou předvolební kampaň. Úzkostliví lidé bývají velmi citliví, a ačkoliv vědí, že jejich pocit strachu je naprosto nesmyslný, nedokážou ho ovládnout, což často vede k sociální izolaci.

Příklad z praxe – osobní zpověď

Pojďme si teď uvést příklad ze života úzkostného pacienta. Je to normálně pracující člověk, který čas od času musí zvládnout situace, které nejsou pro zdravé jedince nijak stresující. Jednou z nich je veřejné vystupování před lidmi. Jakmile má prezentovat sám sebe před davem, tak se stáhne a dělá ze sebe “šedou myš”. Ačkoliv sám o sobě ví, že je zajímavý, tak ho úzkostný pocit stáhne do jeho mysli, uzavře před světem a ztrácí sebedůvěru.

S tím souvisí další problém v sociálních vazbách. Úzkostní lidé mají problém navazovat nové vztahy, jelikož jsou nedůvěřiví. Raději se pohybují v malém kolektivu a nevyhledávají dobrodružství. Lidé s touto chorobou často chodí spát a vstávají ve stejnou hodinu a dělají každodenní úkoly ve stejném pořadí. Takový režim je sice jednou z cest, ale bohužel vede k dalším problémům. Změna tohoto režimu je může rozhodit a znejistí je.

Už se pomalu dostáváme k depresím. Ano, úzkostné stavy s sebou přináší deprese. Ty vznikají z nezvládnutí dané situace a sebelítosti. V horších případech může úzkostný stav člověka doslova paralyzovat do nezvládnutelných křečí a v těch lepších jedinec není schopen jediného slova a jen tak bezvládně civí.

Co v takovém případě dělat? Určitě je dobré konzultovat celou situaci s lékařem a nechat si předepsat léky, které budou člověka udržovat v rovině a zbaví ho bezvládných pocitů. Bohužel někdy ani to nestačí. Pokud úzkostný záchvat proběhne, tak je potřeba s daným člověkem komunikovat, a pokud je vám velmi blízký, je dobré udržovat fyzický kontakt. I když před vámi bude smutně sedět, tak obyčejně obejmutí mu v dané chvíli opravdu pomůže a pocity paniky po chvíli zmizí.

Text: Vít K.

reklama

reklama