Tloustneme více než dříve. A víme proč

S váhou bojuje spousta občanů vyspělých států. Přitom máme v rukou všechny nástroje k boji s obezitou a dříve takové problémy nebyly, ne? Pravda je však o něco složitější a vina není jen na straně konzumentů.
Přejídáme se? Nebo co stojí za naším tloustnutím?
Přejídáme se? Nebo co stojí za naším tloustnutím?
istockphoto.com

reklama

S železnou pravidelností nás média bombardují zprávami o tom, kterak se obezita stále rozšiřuje (sic!) a stává se větším a větším problémem. Máme představy, že v dnešní době méně cvičíme, více a nezdravěji jíme a vůbec děláme vše pro to, aby na tom naše těla byla mnohem hůře než před několika desítkami let. Když se však podíváme na konkrétní čísla, zjistíme, že spousta z těchto tvrzení jsou pouhé mýty. Co se tedy děje?

Tloustnutí včera a dnes

Londýnský novinář George Monbiot se nedávno probíral dostupnými daty o stravování a životních stylu napříč dekádami a zjistil, že naše růžové představy o minulosti se příliš nezakládají na pravdě. Míra cvičení mezi většinou obyvatelstva třeba v 70. letech nebyla nijak vyšší než dnes. Pokud konzumaci jídla přepočítáme na kalorický příjem, stravujeme se dnes dokonce zdravěji. A konečně, lidé vykonávající kancelářské profese jsou v průměru štíhlejší nežli zaměstnanci v dělnických povoláních; argument, že za naši obezitu může nedostatek pohybu, tedy také neplatí.

Problém totiž není v prvoplánově se nabízejících vysvětleních, nýbrž v jiné, vlastně docela jednoduché věci - cukru. Monbiot zjistil, že potravinářské firmy ve svých produktech používají mnohem více cukru nežli dříve, a tak přestože se neládujeme cukrovinkami od rána do večera, jaksi mimochodem máme přísun cukru o poznání vyšší než v minulosti. Bílý zabiják tedy opět útočí.

Nekontrolované nebezpečí

Je to přitom logické: pokud nedochází k regulaci ze strany vlád, cukr je z hlediska potravinářských koncernů nejmocnější zbraní k přilákání a udržení zákazníků. Většině z nás totiž chutná, cítíme se po jeho konzumaci lépe a rychle se na něm buduje závislost, ne nepodobná mnohem nebezpečnějším látkám. Relativně s minimem úsilí si tak firmy budují stáda stálých zákazníků, a přestože se ohání tím, že nikdo jejich produkty přece jíst a pít nemusí, výrazně se podílejí na nezdravém životním stylu nás všech.

Přitom kvůli množství dostupných metod cvičení i kontroly jídla (dnes třeba můžeme číst složení téměř jakéhokoli produktu) se vina svaluje na samotné konzumenty. Naše tělo, naše zodpovědnost, že? Stravování bez přebytečných cukrů totiž vyžaduje spoustu plánování a pečlivé kontroly, na což nemá kapacitu ani spousta z těch uvědomělejších z nás. Dokud se však nepodaří zavést přísnější regulace potravit na státní i mezinárodní úrovni, musíme se zamyslet především sami. Pokud tedy bojujete s váhou, zkuste se zaměřit hlavně na omezení cukru; uvidíte, že se jím ládujete mnohem víc, než si myslíte.

Text: MS

reklama

reklama