Tloustneme více než dříve. A víme proč

S váhou bojuje spousta občanů vyspělých států. Přitom máme v rukou všechny nástroje k boji s obezitou a dříve takové problémy nebyly, ne? Pravda je však o něco složitější a vina není jen na straně konzumentů.
Přejídáme se? Nebo co stojí za naším tloustnutím?
Přejídáme se? Nebo co stojí za naším tloustnutím?
istockphoto.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

S železnou pravidelností nás média bombardují zprávami o tom, kterak se obezita stále rozšiřuje (sic!) a stává se větším a větším problémem. Máme představy, že v dnešní době méně cvičíme, více a nezdravěji jíme a vůbec děláme vše pro to, aby na tom naše těla byla mnohem hůře než před několika desítkami let. Když se však podíváme na konkrétní čísla, zjistíme, že spousta z těchto tvrzení jsou pouhé mýty. Co se tedy děje?

Tloustnutí včera a dnes

Londýnský novinář George Monbiot se nedávno probíral dostupnými daty o stravování a životních stylu napříč dekádami a zjistil, že naše růžové představy o minulosti se příliš nezakládají na pravdě. Míra cvičení mezi většinou obyvatelstva třeba v 70. letech nebyla nijak vyšší než dnes. Pokud konzumaci jídla přepočítáme na kalorický příjem, stravujeme se dnes dokonce zdravěji. A konečně, lidé vykonávající kancelářské profese jsou v průměru štíhlejší nežli zaměstnanci v dělnických povoláních; argument, že za naši obezitu může nedostatek pohybu, tedy také neplatí.

Problém totiž není v prvoplánově se nabízejících vysvětleních, nýbrž v jiné, vlastně docela jednoduché věci - cukru. Monbiot zjistil, že potravinářské firmy ve svých produktech používají mnohem více cukru nežli dříve, a tak přestože se neládujeme cukrovinkami od rána do večera, jaksi mimochodem máme přísun cukru o poznání vyšší než v minulosti. Bílý zabiják tedy opět útočí.

Nekontrolované nebezpečí

Je to přitom logické: pokud nedochází k regulaci ze strany vlád, cukr je z hlediska potravinářských koncernů nejmocnější zbraní k přilákání a udržení zákazníků. Většině z nás totiž chutná, cítíme se po jeho konzumaci lépe a rychle se na něm buduje závislost, ne nepodobná mnohem nebezpečnějším látkám. Relativně s minimem úsilí si tak firmy budují stáda stálých zákazníků, a přestože se ohání tím, že nikdo jejich produkty přece jíst a pít nemusí, výrazně se podílejí na nezdravém životním stylu nás všech.

Přitom kvůli množství dostupných metod cvičení i kontroly jídla (dnes třeba můžeme číst složení téměř jakéhokoli produktu) se vina svaluje na samotné konzumenty. Naše tělo, naše zodpovědnost, že? Stravování bez přebytečných cukrů totiž vyžaduje spoustu plánování a pečlivé kontroly, na což nemá kapacitu ani spousta z těch uvědomělejších z nás. Dokud se však nepodaří zavést přísnější regulace potravit na státní i mezinárodní úrovni, musíme se zamyslet především sami. Pokud tedy bojujete s váhou, zkuste se zaměřit hlavně na omezení cukru; uvidíte, že se jím ládujete mnohem víc, než si myslíte.

Text: MS

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama