Taneční mor: Co způsobilo bizarní tragédii z 16. století?

Utančit se k smrti. Přestože řadě romantických komedií přijde tato zápletka atraktivní, v realitě 16. století se jednalo o těžko představitelnou tragédii. Co ji způsobilo?
Vyobrazení tanečního moru od nizozemského malíře Pietera Brueghela mladšího.
Vyobrazení tanečního moru od nizozemského malíře Pietera Brueghela mladšího.
Wikipedia Commons/Pieter Brueghel mladší

Dokážete si představit, že byste vydrželi tančit po dobu několika dní? Pravděpodobně ne, vysílením by vám totiž zkolaboval organismus a důsledky by mohly být fatální. Jakkoli se to zdá neuvěřitelné, přesně tohle se stalo na počátku 16. století. Bizarní událost vstoupila do dějin pod označením „taneční mor“.

Bizarní taneční mor

V červenci roku 1518 se podle historických záznamů stalo v ulicích Štrasburku něco velmi nezvyklého. Jedna mladá žena začala nekontrolovaně tančit a brzy se k ní přidaly další. Podivná situace trvala několik hodin a postupně upoutala pozornost městských úředníků, kněze a samozřejmě i řady doktorů. Ti se snažili nebohé ženy hospitalizovat v nemocnici, a tak jejich sebedestruktivnímu tanci zabránit.

Dodnes není úplně jasné, jaké byly důsledky této události. Některé zdroje uvádějí, že se taneční horečka šířila jako mor, postupně jí propadalo stále větší množství štrasburských občanů a finální počet postižených se zastavil někde kolem čísla 400; přičemž po nějakou dobu na vyčerpání v důsledku tance umíralo až 15 lidí denně. To zní poměrně děsivě, v dnešní době však můžeme jen spekulovat, nakolik tyto informace tehdejší dění nepřikrášlují. Stejně tak je totiž možné, že se taneční záchvaty nestaly smrtelnými vůbec pro nikoho.

Tanec svatého Víta, nebo psychika?

Čím však byla tato událost způsobena? Jedno z vysvětlení hovoří o otravě jídlem, konkrétně houbami vyvolávající halucinogenní účinky. V důsledku požití této houby by se mohly u většího množství lidí projevit různé změny ve vnímání – není však příliš pravděpodobné, že by různí lidé reagovali na chemickou nerovnováhu ve svém těle takto stejným způsobem; a stejně tak i větší množství pozřených psychoaktivních látek by se z lidského organismu dostalo rozhodně dříve, než by člověk stihl vysílením z tance zemřít.

Nejpravděpodobněji tak působí verze, že se stejně jako v případě epidemie smíchu či omdlévání, o nichž jsme před časem také psali, jednalo o případ masové hysterie. Realita alsaského regionu, v němž se Štrasburk nachází, totiž byla počátkem 16. století velmi krutá – o nemoci a hladovění nebyla nouze. Tehdy se také poměrně často vyskytovala choroba jménem Sydenhamův syndrom, laicky známá jako tanec svatého Víta. Jednalo se o silné svalové záškuby, postihující většinou děti a dospívající v důsledku nedoléčené infekce streptokokem.

Častý výskyt tohoto onemocnění v kombinaci s psychogenními faktory, které se v náročných životních podmínkách umocňují, pak nejspíše stál i za tímto tanečním morem; podobné události se však mezi 14. a 17. stoletím děly na různých místech Evropy opakovaně. Psychiku je tedy rozhodně neradno podceňovat – a v těžkých podmínkách to platí dvojnásob.

reklama