Je lepší uhořet, nebo se utopit? Princip smrti je překvapivě podobný

Kolem těchto příčin úmrtí koluje řada mýtů, na které se vyplatí podívat. Jak skutečně vypadá smrt vinou utonutí a uhoření?
Je menší zlo zemřít utonutím, nebo uhořením?
Je menší zlo zemřít utonutím, nebo uhořením?
istockphoto.com

reklama

Těžko bychom o nějakém způsobu úmrtí řekli, že je „lepší“ než ostatní, avšak určité rozdíly tu přece jen jsou. Možná jste se někdy zamýšleli nad tím, jaká forma skonu by byla co nejméně bolestivá či snad, pokud máte bujnou fantazii, co byste si vybrali v případě osudové nutnosti. Podívejme se na to, co se děje s lidskými tělem při utonutí a uhoření – dvou nečekaně podobných způsobech smrti.

Smrt utonutím

Utopení sice není nikterak příjemné, je však docela rychlé. Udává se, že k utonutí stačí pouze 60 sekund u dospělého a dokonce jen 20 sekund u dětí. Stačí totiž velmi malé množství vody (jeden až dva decilitry), které se dostane do plic a způsobí utonutí. To většinou nastává až poté, co se oběť potopí pod hladinu, kde se jí nepodaří na moc dlouho zadržet dech (i vlivem nastoupivší paniky), a následně se naloká vody. Vodu z plic nelze standardně dostat, rychle se vstřebá do krve. Jindy životodárná tekutina v plicích zablokuje výměnu vzduchu, což rychle vede ke smrti.

Každý rok tímto způsobem zemře kolem 10 lidí denně pouze ve Spojených státech – povětšinou se jedná o děti, které jsou ponechány v hluboké vodě bez dozoru; v případě malých dětí je velmi rizikovým prostředím i obyčejná vana. V České republice tímto způsobem zemře zhruba 200 lidí ročně. Na rozdíl od obecně zažitého názoru (odvozeného především z dramatických filmů typu Čelisti) probíhá proces topení poměrně potichu, bez vřískotu či hlasitého šplouchání, jež by liknavé rodiče upozornily na probíhající nebezpečí.

Hrůzy uhoření

Oproti tomu uhoření je o poznání vzácnější, vždyť ho máme spojené především se středověkými praktikami. Upalování na hranici však stejně neprobíhalo tak, jak si možná myslíte – smrt totiž nenastala v důsledku popálenin, nýbrž se podobně jako při utonutí jednalo o udušení. Avšak o poznání bolestivějším způsobem – v dýchání totiž člověku zamezí horký dým, který spálí dýchací cesty. Spalováním navíc vzniká oxid uhličitý, jenž je v takovémto množství smrtelně jedovatý a poměrně rychle člověka uvede do bezvědomí.

Přestože se tedy jako hlavní problém zdají plameny a z nich sálající horko, nemožnost nadechnutí vzduchu, který není toxický, způsobí smrt ještě rychleji. Vedle oxidu uhličitého totiž při hoření obvykle vzniká i oxid uhelnatý, jemuž obvykle podlehnou oběti domácích požárů. Další možností je šok, který může nastat po vystavení nervových zakončení obrovské bolesti, a v takovém případě se krevní tlak sníží tak zásadně, že vnitřní orgány vypoví činnost a člověk umírá. A to všechno jsou ještě ty milosrdnější způsoby, kterak může lidské tělo skonat v ohnivém pekle.

Mimochodem, pokud by člověk dokázal v obklopení ohně dýchat, čekal by ho ještě mnohem horší osud – zhruba po pěti minutách vystavení přímému ohni by se totiž začala doslova odlupovat nejsvrchnější vrstva kůže (čili pokožka) a zpod ní by vytékal podkožní tuk. Ten by následně podporoval hoření a celé tělo by nakonec hořelo několik hodin, než by bylo vše kromě kostí spáleno. Jediné štěstí tedy je, že takovýto scénář téměř nikoho z nás snad nepotká...

Text: MS

reklama

reklama