Sekta věřící v UFO se chystala na konec světa. Co udělala, když mimozemšťané Zemi nezničili?

Apokalypsa v polovině 50. let skutečně nepřišla, což byl pro přívržence jedné americké sekty velký šok. Jejich psychika se však postarala o to, aby se s náročnou situací vyrovnali.
Apokalyptické předpovědi se obvykle opravdu nevyplní
Apokalyptické předpovědi se obvykle opravdu nevyplní
iStock

reklama

Předvánoční období roku 1954 bylo v okolí Chicaga poněkud specifické. Jedna z tamějších církví (a můžeme použít i slovo sekta) totiž očekávala konec světa, jehož zvěstovateli měli být mimozemšťané. Ti měli zachránit hrstku vyvolených a zajistit, aby byla většina civilizovaného světa spláchnuta povodní biblických rozměrů. Asi vás nepřekvapí, že chicagské děti v klidu dostaly dárky a po apokalypse nebylo vidu ani slechu. Další vývoj situace byl pro psychology velmi zajímavý.

Víra v apokalypsu

Pokud jste náruživými fanoušky odhalování zákoutí lidského nitra, možná jste se už setkali s pojmem kognitivní disonance. Navzdory složitě znějícímu názvu se jedná o jev, s nímž se bezesporu setkal každý z nás. Disonance znamená rozpor, nesoulad, který nastává v případě, že je naše mysl vystavena dvěma protichůdným mentálním procesům. To můžeme nejčastěji pozorovat v situacích, kdy očividná realita ukazuje něco jiného, než očekáváme: naše postoje jsou v rozporu. Jednoduchým příkladem je třeba konzumování masa – většina lidí jí maso, jenže většina lidí je také ideově proti zabíjení zvířat. Jak se s touto zjevnou neshodou dvou postojů vyrovná naše psychika?

Slavný americký psycholog Leon Festinger koncem 50. let tento jev popsal v knize Když se nesplní proroctví, jež se zaměřovala na výše zmíněný kult věřící v UFO. Podle jeho stoupenců, kteří si říkali The Seekers („hledači“), se měly v brzké budoucnosti objevit mimozemské létající talíře představující jedinou možnou záchranu před nevyhnutelnou apokalypsou. Víra vyznavačů této myšlenky byla natolik silná, že spousta z nich prodala své domy a utratila majetek, aby následně v určený čas očekávala přílet mimozemšťanů a odcestování do vzdálených galaxií. To se však samozřejmě nestalo a Festinger se svými kolegy (kteří se pro účely výzkumu do sekty infiltrovali) čekali, co se bude dít dál. Očekávání bylo logické – sekta se měla rozpadnout a zklamaní přívrženci by měli obrátit svůj hněv a zklamání vůči své vůdkyni Dorothy Martin. Stalo se však něco přesně opačného.

Slabosti lidské mysli

Většina členů sekty se totiž ke své víře upnula ještě silněji. Dorothy Martin totiž tvrdila, že se jí pomocí modliteb podařilo mimozemšťany přesvědčit, aby planetu Zemi neničili. To je pro většinu z nás samozřejmě absurdní úvaha, jenže Festinger přesně popsal, co se v hlavách těchto lidí odehrálo: Čelili kognitivní disonanci, jelikož jejich chování (zbavení se majetku) nebylo v souladu s realitou (konec světa totiž nenastal); a tak bylo potřeba upravit své myšlení, aby činy související s apokalypsou zase dávaly smysl. Všichni si totiž o sobě potřebujeme myslet, že jsme rozumní, chováme se podle určitých hodnotových žebříčků a náš život nám dává smysl. Dokážeme pak podlehnout i složitým sebeklamům a podivným konstruktům, jen aby se nám tento sebeobraz nerozsypal.

Odtud plyne zásadní Festingerovo poznání: Většina z nás raději upraví své myšlení (postoje) nežli chování. Dorothy Martin totiž postupně představila dva termíny, kdy mělo dojít ke konci světa a záchraně přívrženců sekty. Nejprve se jednalo o 21. prosinec 1954, což nevyšlo, a tak kataklyzma předpověděla na 24. prosinec, tedy jen o pár dnů později. Právě ti, kteří jejím chybným proroctvím uvěřili i napodruhé, byli následně jejími nejvěrnějšími stoupenci: Pokud by totiž společnými silami opravdu neodvrátili konec světa, bylo by jejich chování a víra ve vůdkyni něčím zcela nesmyslným a hloupým; a s tím je těžké se smířit, že?

Kognitivní disonance je dodnes jedním z nejzásadnějších a nejcitovanějších objevů sociální psychologie. Připomíná nám, že jsme ve svém myšlení občas až příliš pružní a abychom sami před sebou neztratili tvář, dokážeme si nalhat zjevné nesmysly. Situacím, kdy naše postoje nebudou zcela v souladu s chováním, se nejspíš zcela nevyhneme – můžeme však být všímavější vůči tomu, jak na tyto rozpory zareagujeme.

reklama

reklama