Šarlatán Jan Mikolášek: Komunisté ho milovali i nenáviděli

Obětavý léčitel, nebo vypočítavý šarlatán? Jan Mikolášek nám nejen ukazuje tuhé časy reálného socialismus, ale vyvolává i řadu etických otázek.
Ve filmu Šarlatán ztvárňuje Jana Mikoláška oblíbený Ivan Trojan.
Ve filmu Šarlatán ztvárňuje Jana Mikoláška oblíbený Ivan Trojan.
CinemArt

Do kin se blíží novinka slavné polské režisérky Agnieszky Holland, která je svou tvorbou i zázemím do značné míry spojena s Českou republikou. Jistě jste před sedmi lety registrovali úspěchy Hořícího keře, precizní dramatizace upálení Jana Palacha a pohnuté doby konce 60. let; nyní se k historické i životopisné tematice opět navrátíme. Přestože jste jméno Jan Mikolášek možná neslyšeli, osudy této svérázné postavy do značné míry ilustrují dění v pohnutých a dnes už trochu zapadlých dobách.

Šarlatán, nebo skutečný léčitel?

Jan Mikolášek se narodil v roce 1887 nebo 1889, a jelikož pocházel ze zahradnické rodiny, měl k flóře odmala blízko. Vyznával prostý život zbožného katolíka, nikdy se neoženil a neměl děti. Od mládí pociťoval určitou vyvolenost a silně věřil, že dokáže pomáhat ostatním. Postupem času se prostřednictvím své zahradnické profese, již zdědil po otci, setkal s množstvím lékařů a především i léčitelů, kteří ho inspirovali ke skloubení jeho vášní – pomáhání lidem a porozumění přírodě.

Po první světové válce se učil u vyhlášené léčitelky Josefy Mühlbacherové, jež ho údajně naučila diagnostikovat nemoci z moči – a to pouhým pohledem proti světlu. Mikoláškovým krédem bylo, že k vyléčení nestačí jen vhodně zvolené metody léčby, nýbrž i víra v uzdravení. Tím se dostáváme k nemalé kontroverzi, jež je s takovým přístupem nutně spojena. Mikolášek totiž dokázal dávat naději i těm, kterým běžná nemocniční léčba pomoci nedokázala. Takový přístup někdy skutečně přinesl výsledky, zástupům pacientů však byly také prodávány drahé byliny a přípravky.

O své bohatství se Mikolášek důsledně dělil. Přispíval na charitu nebo na společenské události, a dokonce pomohl zbudovat kanalizaci či veřejné kluziště v Jenštejně, kde jeden čas také působil. Dokázal tedy snoubit křesťanské ideály o pomáhání druhým s pragmatičností, která je k provozování takové živnosti nezbytně nutná. Rostoucí věhlas vedl k tomu, že měl Mikolášek neustále plné čekárny a mezi tisícovkami jeho pacientů se nejednou vyskytly i známé tváře – kupříkladu herci Saša Rašilov či Olga Scheinpflugová, malíř Max Švabinský, ale během protektorátního období také známý nacistický pohlavár Martin Bormann a po válce budoucí prezident Antonín Zápotocký. A právě tyto známosti nakonec Mikoláškovi přidělaly spoustu problémů.

Mikoláškův život na pozadí dějin

Mikolášek se totiž většinu své kariéry pohyboval na hraně existujících zákonů, a přestože se důsledně nevydával za lékaře, už během jeho prvorepublikového působení musely úřady řešit množství stížností na absenci jeho formálního vzdělání. Lidová popularita (bezesporu ve spojení s reálnými úspěchy) však Mikoláška vždy podržela. Přestože jakožto ne-lékař nemusel skládat Hippokratovu přísahu, léčil aktivně všechny, kteří jeho pomoc vyhledali – včetně nacistické honorace. To mu po válce málem zlomilo vaz, jenže zasáhl právě Zápotocký, jemuž Mikoláškova léčba zachránila nohu před amputací. Tato známost mu v 50. letech zajistila dostatek práce i oblíbenosti, přestože se nelichotivý status jakéhosi kolaboranta nedal odpárat zrovna lehce.

Jenže takový život na hraně se musel nevyplatit. V roce 1957, když prezident Zápotocký zemřel, neměl jeho nástupce Antonín Novotný s Mikoláškem slitování a bez prodlení ho nechal zatknout jakožto podvodníka. Jeho majetek byl zabaven a léčitel se dočkal odsouzení na tři roky do vězení. Zbytek života strávil v chudobě a mohl jen vzpomínat na bývalou slávu a bohatství. Zároveň se však v jeho osudu jasně ukazuje i proměnlivost naší nedávné historie – mezi společenskou prestiží a pádem až na samé dno mohla v dobách komunistické totality rozhodnout jediná „správná“ známost. A my můžeme být zvědavi na to, zdali se filmovému zpracování tohoto dobrodružného příběhu podařilo zmíněné dějinné souvislosti vykreslit dostatečně děsivě.

reklama