Saluki a sloughi - nejstarší lovecká psí plemena

Saluki je prastaré plemeno jehož původní domovinou je nejspíš Irán. Nicméně první dochované zmínky pocházejí již ze starověkého Egypta. Podobné je tomu i u slouhgi, příbuzného plemena, které se objevilo v chovech převážně kočovných Tuaregů a Berberů dlouho před naším letopočtem
Historické lovecké plemeno Saluki
Historické lovecké plemeno Saluki
Wikipedia commons
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Hledat nejstarší psí lovecké plemeno může být trochu riskantní, neboť co chovatel, to názor. 

Saluki – beduínský lovec gazel

První prokazatelné a doložitelné zmínky o tomto psím plemenu pochází z oblastí dnešního Egypta, z období přibližně před 4 000 př. n.l. Egypťané si saluk nesmírně vážili. Dokonce i bůh Anubis je zobrazován s lidským tělem a hlavou chrta, která nápadně připomíná právě saluku. Další důkazy o vysokém společenském statutu těchto psů nacházíme ve formě nástěnných maleb v hrobkách faraonů. Faraon Antef, žijící někdy ve třetím tisíciletí před naší letopočtem, je ve své hrobce zobrazen sedící na zlatém trůnu s dlouhosrstou salukou u nohou. Byl zde také nalezen papyrus, popisuje faraonův blízký vztah k feně jménem „Bílá Gazela“. Nástěnné malby znázorňující saluki se objevují i v hrobce v krále Thutmose III. Již v této době existovaly dlouhosrstá a krátkosrstá varianta saluk. I v současnosti jsou chovány obě varianty.

Muslimové považují prasata a psy za nečistá zvířata. Saluce však od pradávna udělují zvláštní výjimku a jedná se tak o jediné psí plemeno, které může být chováno i v muslimské rodině. Saluky byly velmi oblíbené a ceněné hlavně u Beduínů a u kmene Djafí. Zajímavé je, že v dobách před naším letopočtem byl tento pes cennější než velbloud.

Saluki na známce
Autor: Wikipedia commons Saluki na známce

Prvního psa dovezl do Evropy Hamilton Smith v roce 1840. Netrvalo dlouho a Florance Amherst založila v roce 1895 první chovnou stanici. Jako základ chovu jí posloužilo několik psů, které přivezla z oblasti Al Salihah. Beduíni původně používali saluk k lovu gazel. Tato mnohaletá tradice je dnes již téměř zapomenuta, ale díky své povaze a silnému loveckému instinktu je toto plemeno v současnosti využíváno jako společenský a hlavně dostihový pes.

Sloughi – společník tuaregských a berberských kočovníků

Sloughi byla vyšlechtěna s největší pravděpodobností na území dnešního Maroka, Tunisu nebo Libye a v Egyptě se na faraonově dvoře objevily nejspíš jako dar nubijským vládcům. Původ jména tohoto plemene není úplně jasně zdokumentován. Často se však diskutuje o možném spojení s jemenským městem Saloug. Stejně jako saluka, byla sloughi vysoce ceněna jako lovecký pes. Beduínští a tuaregští lovci využívali sokolů a právě psů nejčastěji k lovu zajíců, fenků, hyen, pštrosů a gazel.

Pro všechny chrty je typické, že dominantním smyslem používaným při lovu je zrak, zatímco čich ustupuje jako orientační smysl do pozadí. Mají tak před ostatními loveckými plemeny značnou výhodu. Při pronásledování kořisti umí vyvinout rychlost až 55 km/h.

Sloughi, stejně jako saluki bývají velmi hrdá a sebevědomá zvířata, která uznávají autoritu jen jednoho pána. Nehodí se tedy k malým dětem ani jiným domácím zvířatům, u nichž se často objevuje jejich lovecký instinkt a mají tendenci je honit a dávat. Tato plemena také nikdy nebyla vychovávána a používána k hlídání pozemků a majetku. Nejsou tak dobří hlídači a neštěkají příliš často.

Text: David Hainall

Smějící se pes

Psi jsou žárliví jako lidé.Pejskaři to vědí léta, vědci to potvrdili teď

Reklama
Reklama