Ryby cítí bolest stejně jako lidé, prokázal výzkum. Je proto rybaření nemorální?

Sportovní rybáři, kteří loví ryby pro zábavu, a pak je opět vypouštějí do přírody, často argumentují tím, že ryby necítí bolest, případně že nemají v tlamách nervová zakončení.
Připraven na zásek - sportovní rybaření
Připraven na zásek - sportovní rybaření
Foto: Topi Pigula
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Argument, že ryby necítí bolest, je pro rybáře obrana před nařčením, že ryby zbytečně trápí.

Nejnovější výzkum britských vědců z Liverpoolské univerzity ale tento mýtus vyvrací; naopak přináší konkrétní ověřitelná fakta, která ukazují pravý opak: ryby cítí bolest (i tu v tlamě) velmi podobně jako my lidé. Pokud to rybář ví, pak vědomě způsobuje bolest jinému tvoru, jen aby si tím udělal radost. Tentokrát nepíšeme o kaprovi, jako praseti českých rybníků, tedy o odchovu kaprů, ale o sportovním rybolovu.

kapří rentgen
Autor: CC BY-SA 4.0 kapří rentgen

Trápení ryb je realitou

Vědci pro tuto metastudii shromáždili informace o desítkách rybích druhů, u nichž bylo bez jakýchkoliv pochyb prokázáno, že bolest cítí. Takových studií a výzkumů existují podle autorů práce desítky, mezi ty nejzajímavější patří například experimenty, které byly podniknuté na zlatých rybkách. Když je v jedné části akvária vědci trápili elektrickým proudem, rybky se této části prostoru vyhýbaly po dobu až tří dnů – pokud by bolest necítily, pak by k takovému chování netíhly. Navíc to ukazuje, jak důležitá je pro chování ryb bolest a jak moc s ní pracují: tři dny jsou pro zvířata s tak špatnou pamětí, jako jsou zlaté rybky, doslova věčností.

Rybaření na Novomlýnských nádržích
Autor: Foto: Topi Pigula Rybaření na Novomlýnských nádržích

U jiných druhů ryb vědci pozorovali změnu chování po bolestivé zkušenosti, která jim ale nezanechala žádné fyzické změny. Zajímavé je, jak různorodě různé druhy ryb na bolest reagují: některé se stávají méně aktivními, jiné se naopak mění v hyperaktivní. Další se přestávají krmit, jiné si zraněné místo třou o stěnu akvária – podobně jako si lidé škrábou zranění.

Kapr na kresbě Alexandra Francise z roku 1879
Autor: kresba: Alexandr Francis Kapr na kresbě Alexandra Francise z roku 1879

Testy na zlatých rybkách

„Když dáte rybím pyskům bolestivý vjem, pak si je drbou o akvárium stejně, jako si my lidé škrábeme prst, když si ho třeba spálíme,“ popsali vědci. Že ryby bolest opravdu cítí, nyní prokázaly i další experimenty. Vědci například potvrdili, že ryby se přestávají po poranění chovat „divně“, pokud jsou jim podány léky proti bolesti – také to bylo prokázáno rovnou v několika pokusech. Podle autorů této studie není pro takové chování jiné vysvětlení, než že ryby cítí bolest. 

No, tak tohle tvoje přání mě opravdu překvapilo, a to jsem zlatá rybka
Autor: boredpanda.com No, tak tohle tvoje přání mě opravdu překvapilo, a to jsem zlatá rybka

Změní lidé své chování vůči rybám?

Měření bolesti pomocí přístrojů je u ryb nesmírně složité – existující vybavení neumožňuje práci ve vodě, takže vědci to zkoušeli u ryb vytažených na sucho. Jenže stres spojený s tímto pokusem o zabití přehlušuje všechno ostatní; ryba ví, že umírá, takže se z jejího mozku nedá příliš vyčíst. 

Podle profesorky Sneddonn, která výzkum vedla, je rozdíl ve vnímání bolesti mezi rybami a savci způsobený tím, že ryby se vyskytují ve zcela jiném prostředí než savci. A proto reagují na jiné podněty a jinak. Například jim nehrozí nejčastější zranění, které hrozí savcům – tedy ta způsobená pády; ve vodě se logicky nic takového stát nemůže. Nemusely se proto ani vybavovat nervovými zakončeními, která by takové podněty reagovala. 

Autoři práce zdůrazňují, že by tento objev měl mít dopad také na lidské chování vůči rybám. Doposud je podceňujeme, protože nám připadají velmi cizí. Ale věda prokazuje, že dosavadní poznání je nedostatečné. Dříve se například tvrdilo, že zlatá rybka má paměť dlouhou asi tři sekundy, nyní ale víme, že jejich paměť trvá až pět měsíců. 

Text: Martin Kolář

Reklama
Reklama