Rusko desítky let tajilo, kdo je hlavou jeho vesmírného výzkumu. Proč?!

Jméno šéfa sovětského dobývání kosmu Koroljova bylo dlouho tajné...
Serhij Koroljov
Serhij Koroljov

reklama

Stál za všemi největšími úspěchy sovětského dobývání vesmíru včetně letu prvního člověka do vesmíru, jeho jméno ale bylo desítky let tajné. Hlavní konstruktér a šéf sovětského kosmického programu Serhij Koroljov prožil život plný zvratů.

Jako nadějný vědec skončil v gulagu, později se ale stal jedním z nejvlivnějších a současně "nejutajenějších" mužů sovětského impéria, který řídil obrovský komplex pro výzkum a výrobu balistických i kosmických raket. Koroljovovo jméno a funkce byly v souladu s tehdejší vládní politikou drženy v tajnosti až do jeho smrti 12. ledna 1966. Koroljov zemřel s podlomeným zdravím z pobytu v gulagu dva dny po oslavě 59. narozenin.

Koroljov se narodil 12. ledna 1907 v ukrajinském Žytomyru a dlouhá léta se psal jako Sergej, jak zní jeho jméno v ruštině. Pocházel ze skromné učitelské rodiny, finanční problémy však zapříčinily, že rodiče začali žít odděleně. Mladý Koroljov žil s matkou, která mu raději řekla, že otec zemřel.

Když Stalin a strana zavolá...

Po vystudování leteckého inženýrství na kyjevské polytechnice začal pracovat v leteckém průmyslu. Po tomto povolání snil už od chvíle, kdy jako chlapec viděl v Oděse první letadla. Postupně se z něj stal uznávaný letecký odborník. Přesídlil do Moskvy, kde si rozšířil vzdělání na univerzitě, a poprvé se také setkal s legendárním leteckým konstruktérem Andrejem Tupolevem.

Koroljov se však vedle letadel také nadchl pro kosmické lety. Byl jedním ze zakladatelů a šéfů polooficiální Skupiny pro výzkum reaktivního pohybu (GIRD), která sdružovala nadšence pro rakety a meziplanetární cesty a vyvíjela raketové motory. Nejrůznější rakety z dílny GIRD splňovaly klukovské sny Koroljova, který se po sloučení GIRD s leningradskou Laboratoří pro výzkum dynamiky plynů (GDL) do Reaktivního výzkumného ústavu (RNII) stal jedním z vedoucích sovětských raketových odborníků.

Jako mladý nadšenec zaujal maršála Michaila Tuchačevského, který byl ale v roce 1937 v rámci stalinských čistek popraven. O rok později si tajná policie přišla i pro Koroljova, který byl obviněn z několika smyšlených trestných činů a s desetiletým trestem skončil v gulagu na Kolymě na ruském Dálném východě. Po napadení země nacisty v roce 1941 však sovětský diktátor Josif Stalin postupně povolal technickou elitu z lágrů zpět do Moskvy a Koroljov, Tupolev a další mohli opět začít pracovat v tajných vězeňských vědeckých pracovištích; vyšel z nich třeba legendární raketomet kaťuša.

Okopíroval německé rakety?

Koroljov v té době znal jen laboratoř a domácí vězení a až v roce 1944 byl částečně rehabilitován. Po válce už jeho vědecká kariéra začala stoupat, avšak v anonymitě. Po skončení druhé světové války dostal za úkol prostudovat zbytky německých raket V-2 a díky tomu se poprvé seznámil s dílem svého pozdějšího protivníka Wernhera von Brauna, německého raketového vědce, který po válce začal pracovat pro Američany.

Po válce byl Koroljov jmenován hlavním konstruktérem ústavu balistických raket. Na Stalinův příkaz poté sovětští vědci začali vyvíjet vlastní rakety a výsledkem byla střela R-1. Koroljov například vyvinul první mezikontinentální balistickou střelu R-7 určenou pro případný útok na USA. Stejný druh rakety ale mohl vynést družici do vesmíru

Sputnik - slovo, které se stalo symbolem
Autor: NSSDC Sputnik - slovo, které se stalo symbolem

V roce 1956 dalo komunistické vedení země k radosti Koroljova souhlas s vysláním družice. Sputnik 1 byl vypuštěn v roce 1957 a tento rok je považován za počátek sovětského vesmírného programu, který se poté mohl pochlubit dalšími úspěchy. O měsíc později byl vypuštěn Sputnik 2 se psem Lajkou na palubě a pod vedením Koroljova se stavěly další družice i vesmírné lodi jako například Vostok nebo Sojuz. Koroljov osobně řídil let Jurije Gagarina, který se v roce 1961 stal prvním člověkem ve vesmíru, a i takovou událost musel přetrpět v anonymitě, což údajně trpěl s nelibostí.

Kdyby nezemřel, kdo ví, kdy by dobyl Měsíc...

Po smrti Koroljova v roce 1966, jeho do té doby znala veřejnost pouze pod označením "hlavní konstruktér", se řízení kosmického programu ujal Vasilij Mišin, který však podle odborníků zcela postrádal Koroljovovy manažerské schopnosti. V té době nabíral na obrátkách závod Sovětů a Američanů o dobytí Měsíce a smrt Koroljova se uvádí jako jeden z důvodů, proč se na Měsíc dostaly jako první Spojené státy (1969).

Koroljov dostal řadu vyznamenání a jeho jméno nesou ulice, město i kráter na Měsíci. Byl dvakrát ženatý, ale jinak je jeho osobní život spíše tajemstvím.

ČTK

reklama

reklama