Rosenhanův experiment: Falešní pacienti odhalili velkou chybu v psychiatrických léčebnách

Dokážete si představit, že byste se dostali do psychiatrické léčebny, ale přitom byli úplně zdraví? Taková situace by samozřejmě nebyla ničím příjemným a možná by vaše psychika i značně utrpěla…
Jack Nicholson ve filmu Přelet nad kukaččím hnízdem.
Jack Nicholson ve filmu Přelet nad kukaččím hnízdem.
United Artists

reklama

Na filmovou klasiku Miloše Formana s názvem Přelet nad kukaččím hnízdem (1975) si pamatujeme všichni. Despotická vrchní sestra Ratchedová ve filmu doslova tyranizuje pacienty psychiatrické léčebny, ať už se jedná o skutečně psychiatricky nemocné lidi, či pouze nekonformní rebely jako v případě McMurphyho v podání Jacka Nicholsona. Zatímco Formanovo drama fungovalo spíše na metaforické úrovni a o poměrech ve skutečných psychiatrických zařízeních toho moc nevypovídalo, jen pár let předtím se odehrála událost, která vírou v psychiatrickou péči výrazně otřásla.

Problémy psychiatrických léčeben

V roce 1973 publikoval americký psycholog a novinář David Rosenhan článek v časopisu Science, který vzbudil nebývalou pozornost i mimo vědeckou obcí. Popisoval totiž vlastní (a velmi negativní) zkušenost s psychiatrickými léčebnami. Přizval sedm svých kolegů a každý z nich se postupně nahlásil na nějaké psychiatrické klinice. Tvrdili, že mají sluchové halucinace, jinak však (s výjimkou jména a povolání) o ničem dalším nelhali. Všech osm domnělých pacientů bylo přijato do péče, téměř vždy s diagnózou schizofrenie.

Po přijetí se však tito účastníci výzkumu chovali zcela normálně a nadále nemluvili ani o halucinacích. Přesto trvalo průměrně 19 dní, než byli propuštěni pro dočasné pominutí příznaků. Do té doby byli účastníci nejen svědky násilností a neadekvátního zacházení s pacienty, nýbrž i toho, že veškeré další poskytnuté informace a výsledky psychologických testů byly vykládány v souladu s původní diagnózou. Takže jakmile si vás psychiatrický personál jednou zaškatulkuje, těžko se z této kolonky dostanete pryč…

Oprávněná kritika

Rosenhana k experimentu podnítily lékařské prohlídky před odvodem branců do vietnamské války. Byl totiž svědkem toho, jak mnoho mužů předstíralo psychické obtíže, ačkoli byli zcela zdrávi. Ukázalo se, že oklamat odborníky není zas tak těžké, což v Rosenhanových očích zpochybnilo celý systém psychiatrické péče – kdo ví, kolik pacientů dostalo během života špatnou „nálepku“, která se s nimi táhla už napořád?

Po publikování článku byl Rosenhan obviněn vědeckou obcí ze zneužívání lékařské péče a klamání odborníků – což je do značné míry pravda. V praxi totiž nelze předpokládat, že by někdo jen tak předstíral příznaky duševní choroby; navíc simulovat lze i čistě somatické bolesti, takže se nejedná jen o problém psychiatrie, nýbrž celého lékařství, stojícího na získávání informací od pacienta. A také nutno dodat, že v průběhu let byla věrohodnost Rosenhanových závěrů opakovaně zpochybňována, jelikož nikdy nedodal kompletní výsledky. Rosenhanův experiment však dodnes platí za zajímavý podnět pro výzkum psychiatrie a jejího přístupu k pacientům – ostatně, podnítil i některé dílčí reformy psychiatrické diagnostiky.

A jedna perlička na závěr. Po zveřejnění článku Rosenhana kontaktovala jedna z kritizovaných psychiatrických klinik a vyzvala ho, aby jim během dalších měsíců posílal další falešné pacienty – prý když budou vědět, že podobný experiment probíhá, budou připraveni a podvodníky odhalí. Během dalších tří měsíců bylo na klinice přijato 193 nových pacientů, z nichž personál vítězoslavně vyhodnotil 41 jako falešných – dílo zkázy tehdejší psychiatrické diagnostiky tím však bylo dokonáno, protože vychytralý Rosenhan na kliniku neposlal ani jednoho.

reklama

reklama