Reálné paralelní vesmíry: Co ve skutečnosti víme o jiných dimenzích?

Představa paralelních dimenzí je ve sféře science fiction často využívaná – není divu, možnost cestovat mezi podobnými, leč přece jen odlišnými realitami zní bezesporu atraktivně. Leckoho však možná překvapí, že tyto zdánlivé výmysly sci-fi autorů mají oporu v existujících vědeckých teoriích. Jak se tedy o paralelních vesmírech, mnohovesmíru či také multiversu přemýšlí?

Počátky mnohovesmíru

Teorie multiversa hovoří o tom, že může existovat více (či dokonce rovnou nekonečno) vesmírů, jež dohromady zahrnují všechny možnosti času, prostoru, hmoty a energie. V řadě těchto paralelně se vyskytujících vesmírů tedy mohou platit jiné fyzikální zákony a konstanty, než na jaké jsme zvyklí z našeho světa. Nejzajímavějším prvkem těchto alternativních dimenzí je však možná existence dalších verzí každého z nás: Pokud by těchto vesmírů skutečně bylo nekonečno, tak vzhledem ke konečnému počtu variant, jak mohou být částice uspořádány, musí existovat nekonečné množství nás samých, a to jak v trochu odlišných, tak i zcela totožných verzích – představte si, že ve spoustě paralelních vesmírů možná rovněž čtete tento článek…

Tyto myšlenky přitom nejsou žádnou novinkou, s níž by přišli prozaici 20. století. Už představitelé antického filozofického směru atomismu, jež bychom mohli považovat za předchůdce fyziků, uvažovali o paralelních světech vzniklých z různorodého srážení částic. Úvahy byly dále rozvíjeny ve středověku a samotný termín „mnohovesmír“ (multiverse) je připisován filozofu Williamu Jamesovi, který jím na konci 19. století označil nekonečně proměnlivé možnosti přírody. S rozvojem teorie strun či kvantové teorie během druhé poloviny 20. století se představa paralelně existujících alternativních světů stala opět velmi lákavou – a to navzdory obavám některých vědců, že snaha zkoumat něco tak abstraktního a experimentálně těžko uchopitelného může poškodit pověst fyziky jakožto seriózního vědního oboru.

Kolem poloviny 20. století se do centra pozornosti fyziků začala dostávat teorie velkého třesku, z níž vychází i hypotéza kosmologické inflace: Velký třesk vznikl z gravitační singularity, tedy teoretického bodu, v němž neplatí fyzikální zákony. Krátce po vzniku vesmíru nastalo extrémně rychlé rozpínání prostoru, během něhož mohlo dojít ke vzniku kapsových vesmírů (pocket universe) – tedy světů, v nichž inflace neprobíhala stejně jako ve zbytku pole. V rámci této krátké, ale zcela zásadní fáze počátku časoprostoru tak mohlo vzniknout velké množství těchto dílčích vesmírů, které ale mezi sebou bohužel nejsou schopny komunikovat.

Různá pojetí vesmírů

Jak by ale tyto vesmíry mohly vypadat? Jejich nejčastěji užívanou klasifikaci vytvořil švédsko-americký fyzik Max Tegmark na počátku 21. století. V první úrovni prý existují vesmíry, které jsou v zásadě podobné tomu našemu – rozložení hmoty může být jiné, ale fyzikální zákony se v nich neliší. Druhá úroveň už zahrnuje i možnost, že v některých vesmírech platí i jiné fyzikální konstanty. Třetí úroveň myšlenek o mnohovesmíru spočívá ve specifické interpretaci kvantové mechaniky, podle níž lze jakýkoli jev pozorovat s určitou pravděpodobností – a každé toto hypotetické pozorování je paralelním světem samo o sobě.

Všechny tyto tři úrovně však svým způsobem obsahují tytéž světy, liší se pouze v jejich základním teoretickém uchopení. Proto Tegmark navrhl ještě čtvrtou úroveň, jež stojí na univerzálních pravidlech matematiky, a tak by s její pomocí mělo jít popsat jakýkoli myslitelný paralelní svět. Tegmark tak vytvořil svou vlastní „teorii všeho“, v jejímž jádru jsou matematické zákony.

Filozofická záhada

Podobných schémat a přístupů k mnohovesmíru je samozřejmě celá řada. Pro některé modely je existence paralelních světů téměř nutným předpokladem, pro jiné zase zajímavou variantou. Navzdory atraktivitě a možná i určité logičnosti této myšlenky však vědecké zkoumání stále naráží na limity pozorovatelného světa, a tak teorie mnohovesmíru nachází přece jen větší uplatnění v oblasti filozofie nežli fyziky.

A jak ukazuje třeba mezidimenzionální toulání ve filmu Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství, představa alternativních realit (a tím pádem i různých verzí jednoho člověka) může hezky posloužit i ke vzniku velkolepé filmové podívané.

ZDROJ: Live Science, Wikipedia