Proč se protahujeme a zíváme? Odpověď vás možná překvapí

V protahování a zívání hraje roli evoluce, výjimečně i vážné onemocnění. Co všechno o něm víme...
Zívající panda červená
Zívající panda červená
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Protahování se při zívání je pro člověka zcela typické. Každý z nás se této aktivitě pravidelně a nevědomky věnuje zejména krátce po probuzení. Zamysleli jste se však někdy nad tím, z jakého důvodu takový nenásilný rutinní návyk automaticky a bez přemýšlení vlastně vykonáváte? Pandikulaci, jak se této činnosti odborně říká, lze pozorovat již u kojenců mladších 12 týdnů. A není přitom obvyklá pouze u člověka, nýbrž u mnoha různých zvířecích druhů.

Zívající kojenec
Autor: pixabay.com Zívající kojenec

Kontrola těla a mozku

Protahování využívá náš mozek jako osvědčený způsob kontroly, kterým se během okamžiku přesvědčí, zda všechny svaly pracují správně. Naše mozkovna lenošivým svalům zároveň nenásilnou formou udělí šok a připraví je na brzkou aktivitu. Dlouhodobá nečinnost navíc ovlivňuje nejen naše svalstvo, ale také mysl. Koneckonců známe to přece všichni: celodenní lenošení člověka ve výsledku vysílí mnohem více než běžný pracovní koloběh. Lidská schránka je v podstatně pytel s masem naplněný tekutinou, která se má tendenci neustále někde hromadit. Nejvíce samozřejmě během noci, kdy například v poloze na boku gravitace táhne tekutinu k páteři, trupu, krku nebo hlavě. Takové prosté protažení pak pomáhá všechny kapaliny dopravit zpět na obvyklá místa tak, abychom mohli začít zase fungovat. Pandikulace zároveň efektivně řeší tuhost nebo napjatost ve svalech a kloubech.

Jako jídlo a sex

Z hlediska evolučního nás obyčejné protažení přivede rychlou cestou ke stavu připravenosti takovým způsobem, abychom mohli hbitě reagovat na jakákoliv nebezpečí. Ve své téměř nezměněné podobě přitom zůstává v průběhu celého lidského života. Mimo osvěžení těla správné protažení pomáhá zlepšit tok krve, a dokonce snížit stres, jehož má většina z nás stále nadbytek. Protahování je vlastně taková jednoduchá forma progresivní relaxace, která dokáže navodit podobné uspokojení jako dobré jídlo nebo neméně kvalitní sex. Uspokojený a „rekalibrovaný“ mozek nás pak odmění pocitem štěstí a pohody.

Ochlazení mozku

S protahováním je jasně spojeno i zívání, které je bráno jako součást pandikulace. Zatímco nám protažení pomáhá aktivovat svalstvo, zívání pravděpodobně ochlazuje mozek. Na zívání je pohlíženo jako na nedobrovolný proces otevírání úst doprovázené hlubokým nádechem, po němž se naše plíce zaplní vzduchem. Většinou se jedná o přirozenou reakci na ospalost nebo únavu. Některá zívnutí jsou krátká a jiná zase mohou trvat i několik sekund. Vědci zatím nejsou stále přesvědčeni, proč vlastně zíváme. Kartami totiž míchá skutečnost, že zíváme i nudou, nebo dokonce v případě, kdy vidíme otevírat ústa ostatní nebo o této činnosti mluvíme či čteme.

Varovný signál

Nadměrné zívání však může zároveň předznamenávat vážná onemocnění. Výjimkou není nádor na mozku, srdeční příhoda, epilepsie, roztroušená skleróza, selhání jater nebo neschopnost těla regulovat teplotu. Ať tak či onak, jak protahování, tak zívání jsou pro nás stále velkým tajemstvím. Podle odborných řad jsou tyto návyky regulovány stejnými procesy jako náš limbický systém. Daná tvrzení koneckonců naznačují četné zvířecí a lidské modely. Například nemálo pacientů, kteří měli paralyzovanou jednu stranu těla kvůli poškození mozkové kůry, dokázalo při zívnutí stále zvedat obě ruce. Otázek k vysvětlování je tedy stále víc než dost. Pandikulace je však obecně velmi prospěšná lidské činnosti, jejíž počátek je hluboce zakořeněn v mozku lidí i zvířat.

Text: Petr Smejkal

Reklama
Reklama