Proč se hádáme špatně? Tuhle chybu děláme všichni

Komunikačním chybám během hádek se vyhne málokdo z nás. Vést spory férově a otevřeně je totiž mnohem těžší úkol, než se zdá. Proč se však většina z nás hádá špatně?
I hádat se dá podle určitých pravidel. Tak proč to děláme špatně?
I hádat se dá podle určitých pravidel. Tak proč to děláme špatně?
istockphoto.com

reklama

Většina z nás si v konfliktech nelibuje a nevyhledává je. Leckdo se jim naopak snaží vyhýbat až do takové míry, že se pak sám na sebe zlobí a cítí se ukřivděně. Žádný takový extrém samozřejmě není dobrý, a přestože vás to může překvapit, i hádky a spory je možné vést ke spokojenosti všech zúčastněných. Konflikty totiž k životu patří, a pokud chceme být součástí společnosti druhých lidí, nemůžeme se jim zcela vyhnout. V práci i soukromém životě bychom však vždy měli mít na paměti jednoduché pravidlo: respektovat toho druhého.

Zásadní chyba při hádkách

Psycholožka a publicistka Liane Davey popsala několik strategií, které v hádkách obvykle používáme. Ať se totiž rozhodneme svého debatního soka udolat racionálními argumenty, nebo se jeho názorům, jež nám přijdou absurdní, vysmějeme, dáváme najevo svou převahu a automaticky toho druhého stavíme do opozice. Konflikt je pak v podstatě nevyhnutelný. Psycholožka namísto toho radí, abyste libovolně šílený názor druhé strany zprvu přijali.

To neznamená, že máte odsouhlasit všechno, co kdo řekne. Namísto toho se ale vyplatí uznat, že někdo jiný má prostě odlišný pohled na věc, a když s ním úplně nesouhlasíte, můžete pracovat na kompromisu. Pokud ale přijmete pohled druhé strany a zahrnete ho do následného řešení, začínáte pracovat na výsledku v kooperaci a nikoli v kompetici; tedy z druhé osoby uděláte parťáka namísto soupeře.

Hádáme se špatně

Profesor psychologie Hal Shorey zase vybízí k otevřené komunikaci vlastních pocitů. Podle něj jsme si totiž vytvořili společnost založenou na nepřímé komunikaci, kdy se leckdy přímé konfrontaci vyhýbáme. Jsme zvyklí vlastní pocity skrývat a zranění nedávat najevo. Pokud se nás však něco skutečně dotkne, leckdy může stačit tento pocit bez dalších komentářů přiznat. Je totiž pravděpodobné, že takový komentář našeho komunikačního partnera zaskočí a přinutí k zamyšlení. Teď jen sebrat odvahu.

Takže, co z toho všeho plyne? Konfliktů se nemusíme obávat, jelikož k životu mezi lidmi prostě patří. Jestliže chceme být v práci i soukromém životě spokojení, musíme se sami za sebe občas postavit, třeba prostřednictvím výše popsaných technik. Respekt vůči komunikačnímu partnerovi a otevřenost ohledně svých pocitů a cílů možná nezní jako něco převratného, ale ruku na srdce – kdo z nás to dokáže?

Text: MS

reklama

reklama